Šest Napoleonů / Dobrodružství se šesti Napoleony / Šesť Napoleonov
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Muž s dýmkou a houslemi, Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese, Další případy Sherlocka Holmese (9 povídek), Klub červenovlasých, Muži s dýmkou
Také pod názvem Dobrodružství se šesti Napoleony
Sherlock Holmes pomáhá svému příteli komisaři Lestradovi s případem záhadných krádeží. Někdo nenávidí Napoleona I. natolik, že ničí veškerá jeho vyobrazení.
The Adventure of the Six Napoleons
Rok vydání originálu: 1904
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
(SPOILER) A zase ztracený drahokam národního významu a zase bacha na služebnictvo. Není to kdovíjak napínavá povídka, protože Sherlock Holmes svou úvahu prozradí poměrně brzo, a případ korunuje jeho velké štěstí, kdy si toho pravého Napoleona může rozbít sám. Oddychový kousek, příjemné čtení.
Myslím velice klasické dílo mistra Doyla. Ano, o co v ní jde je v zásadě zjevné od druhé strany textu ač je ta představa samozřejmě nekonkrétní. Ne, konec nepřekvapí. Ale to je jedno. Prostě Holmes loví kohosi, kdo cílevědomě likviduje busty Napoleona. To je tak krásně divné, že je to vlastně neodolatelné.
Povedený kousek o záhaném ničiteli napoleonských bust, i když motiv je zřejmý - 75 %
Mě se ta ulítlá zápletka líbí. Je taková sošná. A závěrečný suverénní detektivův triumf je pravda trochu křiklavý a teatrální, ale....nechceme to tak?
Souhlasím, že každý musel jistou informaci tušit, a asi i sám autor tušil, že budeme tušit :-) a proto nám nejpodstatnější informaci skryl, aby si zajistil, že nebudeme tušit víc, než si sám přeje. Líbilo.
Moc se mi tato povídka líbila! I když bylo od začátku jasné, proč někdo ty sošky ničí! Stejně se mi příběh líbil a dá se i říct, že celé rozřešení, bylo jenom o štěstí Sherlocka a smůle zloděje!
(SPOILER) Skvělá povídka. Každému sice hned dojde, že v nějaké bustě něco musí být, ale i tak je to velmi originální. Ovšem zase se člověk musí pousmát nad podivnou náhodou, hrající v Holmesův prospěch. Bust bylo tuším 5, a zmíněná věc byla až v té úplně poslední. A pokud se nemýlím, Holmes měl tuto bustu pokrytou, až když zbývaly jen dvě. Kdyby správná byla některá z prvních třech bust, které pachatel rozbil, a nerozbíjel by tedy ty ostatní, vyřešil by Holmes tento případ?
Docela to ušlo, i když je asi každému hned jasné, že v bustě něco je. Ta italská stopa je však zajímavá vzhledem k tomu, že tehdy Italové příštipkařili nejen v Anglii, ale také v USA.
To je tak nádherně klasická detektivní povídka! Zajisté, my, ostřílení zkušenostmi potomků Sherlocka Holmese, lehce rozpoznáme pointu hned zkraje. Je v tom však více. Strukturou, gradací a finále lze pozorovat rysy prvních povídek Piorota. Zároveň táž struktura, gradace a finále mě osobně upomíná na první "téměř" detektivky viktoriánského věku - především vzpomínám na Wilkieho Collinse. Troufám si říct, že Šest Napoleonů lze bez nadsázky řadit mezi učebnicové detektivní povídky.
Požitek je to ovšem i čistě čtenářský. Lestradovo povídání o novém případu mě zaujalo stejně jako Sherlocka. A pak už jsem se vyloženě těšil z Holmesově nenápadných sledování stop, z putování Londýnem, z tajuplného úsměvu na detektivově tváři, který se zrcadlil i na mé, a postupné řešení záhady rozbíječe levných byst Napoleona.