Smetana
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
První osoba jednotného čísla
Muž vypráví příhodu, která se mu stala, když mu bylo 18 let. Nečekaně ho pozvala jeho známá na její koncert, který se měl konat kdesi v horách.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Hledat pointu v něčem, co samo na sebe napráší, že tam není pointa. Skoro jako život, co?
("Zkus si představit kruh, který má spoustu středů a k tomu nemá obvod. Začneš ho postupně vidět až teprv na základě bolestné, postivé snahy, dřív ne.")
Na Smetaně je asi nejlepší postup vyprávění. Od zvláštní situace, ze které se umí dostat do ještě zvláštnější situace. Trochu s tím paradoxem, že o některých věcech zbytečně přemýšlíme. A o těch druhých vůbec.
Příběh jenž nemá závěr,
podivná situace zůstává nečitelná,
tady ale principy nebo závěry nejsou důležité,
není třeba vědět,
důležitá je jen smetana lidského života...
"hlavu máš na krku právě od toho abys přemýšlel"
Podobně jako v povídce Polštář z kamení - moc pěkně se čte, zajímavý příběh, který se pěkně odvíjí, ale najednou to jaksi končí bez pointy, bez vyvrcholení. Murakami prostě umí psát a jako velký spisovatel si dovoluje i takového příběhy bez konce, a to myslím opravdu bez konce, protože povídky mohou mít i otevřený konec, ale to není tento případ. 70% a 4*, 25. 7.2024.