Smrt tančila mezi hvězdami
Povídka od:
Pavel Fritz
Z knihy:
Archa zrůd
O galaktických posádkach a jejich sdílení příběhů...
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
Najkratšia poviedka, ale rovnako silná. Vlastne len opisuje život po "Velké smrti", všetkých tých rozličných národov, ale vlastne najmä galaktických pútnikov a dobrodruhov. Myslela som si, že kvôli krátkosti veľa vody nenamúti, ale to bol omyl - hlavne tých niekoľko silných záverečných viet, keď všetko zapadlo na svoje miesto. Vôbec by som sa nečudovala, keby to nejak takto podobne nakoniec aj v realite dopadlo, sú k tomu vážne predpoklady.
Tahle povidka je tak kratka, ze me nestihla zaujmout. Pomalu bych si ani nevsimla, ze skoncila, a spis to byl takovy brainstorming s vyjmenovanim moznych nametu na povidky. Jednoslovna pointa se mi zda v kontextu tezko uveritelna. Dejova linie je bohuzel miziva skoro neviditelna, ale na tak malem prostoru to ani jinak nejde. Kdyby mi to nekdo predlozil jako ctrt budouci povidky, dostal by 5* a poplacani po zadech. Jako predmluva ke korespondujici sbirce povidek taky super. Ale takhle samotne je to vyznamne asi jako prelet mouchy nad kanalem.
(SPOILER) Autor mě hezky navnadil prvními dvěma povídkami, a třetí si to pak takto pokazil. Na tak malém prostoru rozehrál hezký úvod do zajímavě stvořeného světa, aby se nakonec ukázalo, že je to jen jakési obvinění lidstva z krvelačnosti a válkychtivosti.
Stručně shrnu několik výhrad. Na vedení galaktické války o rozměrech nastíněných v povídce by lidstvo potřebovalo mnoho zdrojů, lidí, moci. Kde takové zdroje brát, když většina planety je v podstatě velmi mírumilovná? Máme OSN, máme kulaté stoly, velvyslance, máme zákony zakazující vraždy a mezinárodní smlouvy zakazující útočnou válku. Kdo by útočil na mírumilovné mimozemšťany? Já? Vy?