Sny v čarodějnickém domě
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
Sny v čarodějnickém domě, Stín z času, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Popis není zatím k dispozici.
The Dreams in the Witch-House
Rok vydání originálu: 1933
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (9)
Přidat komentář
Hodnotím jako nejlepší Lovecraftovu povídku. Čteno asi po páté a stále vynikající.
Mno... podle názvu jsem se těšila, ale tahle povídka mi prostě nesedla. Přišla mi ve svých snových / náměsíčných výjevech šmrcnutých geometrií a divokými teoriemi jaksi utahaná a roztahaná... ani "čarodějnice" to moc nespravila.
Hororová povídka od H.P. Lovecrafta o mladém studentovi matematiky, kterého po nastěhování do podivného pokoje na půdě starého domu začnou sužovat bizarní, stále se zhoršující sny, v nichž se má stát spojencem prastarého zla.
Povídka nabízí zajímavý motiv čarodějnictví jako umění, využívající geometrii a vlastnosti časoprostoru pro cestování do jiných rozměrů, k čemuž Lovecrafta nejspíše inspirovala práce De Sittera a Einsteina, kteří jsou oba zmíněni.
Když jsem před dvěma roky četl pátý svazek sebraných příběhu pana Lovecrafta, Sny v čarodějnickém domě jsem přeskočil. Trvalo mi tehdy asi tři stránky usnout. Povídka mne opravdu až nechutně unavovala, ale nyní, při připomínání si některých povídek mistrem jsem se i k této vrátil.
A jaký je můj nový pohled na ni? No upřímně se mi stále zdá dost uspávací. Nad tímto hodnocením se však vznáší jedno velké ALE!
Jednak - a to jsem se dozvěděl v sonetech a proto jsem se k této povídce vůbec dokopal - v povídce vystupuje Nyarlathotep, asi nejúžasnější božstvo z Lovecraftova univerza. Tajemný Nyarlathotep svádí - ne nepodoben Satanovi - hlavního hrdinu tak dlouho, dokud jej nedovede až na obětiště. Děj se vůle zmítajícího se sultána Azathotha, tak, jak ji vykonává posel a duše bohů Nyarlathotep!
Povídka také přináší jakýsi nový pohled na vztah lidstva s Outer Gods. Někteří slouží, jiní se snaží vzdorovat. Ale nakonec? Nakonec se opět dostaneme k vůli sultána Azathotha.
Jak píši, povídka nepatří k mým oblíbeným, ale její význam je veliký a i já ji v mnoha věcech silně oceňuji. Velice oceňuji Lovecraftovu schopnost popsat delirium, ve kterém celou dobu hlavní hrdina je. Atmosféru, i rádoby vědecké prostředí se zde prostě povedlo a musím uznat, že co do hutnosti je tato povídka jednou z nejsilnějších.
And at the last from the inner Egypt came
The strange dark One to whom the fellahs bowed;
Silent and lean and cryptically proud,
And wrapped in fabrics red as sunset flame.
Throngs pressed around, frantic for his commands,
But leaving, could not tell what they had heard;
While through the nations spread the awestruck word
That wild beasts followed him and licked his hands.
Cítím v této povídce slovo "Naděje"?! Šance vzdorovat či dokonce bojovat s nekonečným a neporazitelným Lovecraftovským Zlem? Za mě silně konzistentní povídka s přiměřenou gradací a trochou matematiky.
Třetí povídka ve sbírce lehce převyšuje předchozí dvě, nicméně snové výjevy studentíka, ve kterých čelí kreaturám, které se oddávaly studiu Necronomiconu, se stále potácí v lepším podprůměru - 45 %
Čtení je z pohledu velmi vzdělaného a frázemi obdařeného studenta vysoké školy velmi složitý, ale je to zároveň jedna z nejlepších povídek H. P. Lovecrafta.
Zaujala mě propojenost s ostatními povídkami, figurka z Hor šílenství, odkaz na Innsmouth a podobně. Autor se fakt snažil, aby to bylo děsivé, ale nějak to celkově nedrželo pohromadě.