Starý dům / O starodávném domku / Starý dom

05.04.2022

Tklivý příběh ze života, byť s pohádkovým motivem živého cínového vojáčka. Hlavní roli v něm hraje starý, krásný, ale pro tolik současníků bezcenný dům. Popis proto dominuje nad vyprávěním a lidé slouží spíš jako kulisy místu, nikoli naopak. O osamělosti a stáří člověka i jeho obydlí, jež oba proud času zanesl někam, kam nepatří.

Poprvé jsem ho četla na základce v čítance svojí mladší sestry a už tehdy se mi líbil.

01.12.2020

Tak nějak očekávaný konec v tomto příběhu. Chápu, o co zde šlo, ale soubor obsahuje mnohem lepší texty. Jak tu padlo trefně - zlatý střed.

16.11.2020

(SPOILER) Pane Bože...

"Nevydržím to!" křičel zas cínový vojáček na chlapečka. "Plakal jsem cínové slzy! Je tu tak velmi smutno! Raději mě pusť do války, ať třeba ztratím ruce a nohy! To je aspoň změna. Nevydržím to! - Již vím, co to je, když přicházejí vzpomínky na návštěvu i ke mně, a věř mi, že to není žádné obzvláštní potěšení. Chtěl jsem nakonec, když to trvalo už dlouho, seskočit z prádelníku. Všechny z tvé rodiny jsem viděl tak jasně, jak byste byli skutečně zde. Bylo opět nedělní jitro, na které si zajisté pamatuješ! Vy všechny děti jste stály u stolu a zpívaly jste náboženské písně, které zpíváte každé ráno. Stály jste zbožně s rukama sepjatýma, otec a matka byli také v tak slavnostní náladě. Potom se otevřely dveře a vešla sestřička Marie, ještě ani ne dvouletá, která pokaždé tančí, když slyší hudbu nebo zpěv. Začala tančit i tentokrát, kdy to přece nemělo být! Ale nemohla se dostat do taktu, když tóny byly tak dlouhé, i stála nejprve na jedné noze, naklánějíc hlavu dopředu, ale nijak jí to nešlo. Vy jste při tom všichni stáli velmi vážně, , třebaže bylo těžko zdržet se úsměvu. Ale já jsem se smál pro sebe, a proto jsem spadl ze stolu. Udělal jsem si bouli, kterou ještě dosud mám, protože se neslušelo smát se. To všechno se nyní znova přede mnou odehrává, a všechno, co jsem vůbec prožil. To jsou asi staré vzpomínky se vších, co s sebou přinášejí. - Řekni mi, zdali ještě zpíváte v neděli? Pověz mi něco o malé Mařence! A jak se daří mému kamarádovi, tomu druhému cínovému vojáčkovi? Je jistě šťasten! - Nevydržím to!"
"Já jsem tě daroval," pravil chlapeček. "Musíš zde zůstat, uznej to!"

Ač naprosto souhlasím s komentářem nicolettkaa o motivu neúcty ke starým věcem a samotě, sama jsem se celou četbu soustředila na něco trochu jiného. Chlapečkovo gesto, kdy starému pánovi daruje cínového vojáčka je v danou chvíli sladké. Tak málo dětí si dneska všímá starých lidí, tak málo s nimi soucítí. Chlapečkovo gesto si mě získalo, JENOMŽE.... pak se ukáže, že cínový vojáček je "živý", a že je nešťastný. Je hračkou a ze své podstaty má rád děti a veselí. Je nešťastný, ale chlapeček si žádné z jeho stížností nevšímá. Cínový vojáček je naprosto nesvéprávný, nemůže do svého osudu vůbec mluvit, je darován - jako by neměl žádné pocity, jako by byl "pouhou věcí" (vím, trochu ironie, protože prakticky věcí je). Takže tahle pohádka měla pro mě docela jiné konotace, a to otroctví. Jen se nad tím zamyslete... cínový vojáček tu ze své definice je chlapečkovým otrokem. A opět je to tu bráno jako motiv, který je zcela v pořádku (jako zavraždění babky v Křesadlu)... Já vám nevím... morálně opět trochu pochybná pohádka a i bez hlubšího filosofování dost depresivní.

05.11.2020

Další příběh k zamyšlení. Spíš než pro děti napsané pro dospělé, aby se mohli poučit a vyvarovat chyb.

27.01.2020

Nevím, jestli se tento příběh dá nazvat pohádkou: určitě přináší mnoho věcí k zamyšlení. Ale myslím, že pro děti to je velice nudné čtení. Pro mě tak zlatý střed :-). Je to velice smutné čtení, spíše vhodné pro dospělé.