Šťastná rodina
Pohádka od:
Hans Christian Andersen
Z knihy:
Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek), Flétnové hodiny, Pohádky a povídky I, Pohádky (27 pohádek), Andersenovy Pohádky - světové vydání 3
O rodince vznešených šneků žijících v lopuchovém lese.
Starý pár vznešených bílých hlemýžďů sní o tom, že budou upečeni a předloženi na stříbrném táce tak jako jejich předkové v panském dvorci (třebaže si nejsou jisti, co to vlastně znamená). Jelikož pro ně do jejich lopuchového lesa, prý vysázeného kvůli nim, nikdo nepřichází, domnívají se, že šlechta vymřela. Adoptují alespoň obyčejného černého šnečka...
Den lykkelige Familie
Rok vydání originálu: 1848
Pohádka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Takové poklidné, pozvolné, milé, nenásilné. A hlavně o stvořeních, která byla se svými životy nade vše šťastná. Moc hezké.
Zdá se, že budu mít nepopulární názor... ale tahle pohádka dle mého patří mezi nejlepší v téhle knížce. Pravda, možná nemá úplně závratnou hloubku, ale která z Andersenových pohádek ji má? Na druhou stranu v téhle pohádce nebylo nic, co by modernímu čtenáři přišlo nevhodné (možná jedna trochu urychlená svatba...). Na druhou stranu je tu příběh úspěšné adopce - což je jedno z mých témat, takže možná odtud to nadšení. Trochu matoucí je střídání označení "slimáci" a "hlemýždi", protože bezesporu o slimáky nejde, protože mají ulitu... Motiv s vařením a stříbrnou mísou je nadčasový a v Andersenových pohádkách celkem častý, ale v téhle se mi líbí asi nejvíc. Za mě naprostá spokojenost.
Je pravda, že pohádek o šnecích moc není :-). Ale pořád jsem čekala nějakou zápletku - a najednou byl konec :-(.
Jedna z pohádek, v nichž se odráží páně Andersenova gnoseologie. Vznešení bílí hlemýždi se domnívají, že jsou středobodem světa, a jestliže je šlechta dosud nezkonzumovala na stříbrném tácu, lze z toho dovodit, že aristokracie vymřela. Ve své nevědomosti (i ohledně toho, co vlastně znamená „být uvařen a předložen na stříbrném podnosu“) jsou dokonale blažení. :)
Stejný princip se opakuje mimo jiné v pohádce „Pět hrášků“ v jednom lusku: hrášky se domnívají, že celý svět je zelený, a autor podotýká, že „na to jistě měly právo“. Úhly pohledu na svět jsou podle něj zkrátka subjektivně podmíněné, a přesto legitimní.