Svatý Xaverius
Povídka od:
Jakub Arbes
Z knihy:
Svatý Xaverius, Newtonův mozek a jiná romaneta, Romaneta (5 romanet), Svatý Xaverius / Newtonův mozek, Romaneta (3 další jiná romaneta), Romaneta (3 romaneta), Tři česká romaneta, Romanetta VII.
Hrdinou díla je chudý mladík Xaverius, pro něhož se stalo smyslem života pochopit tajemství obsažené v Balkově obraze umírajícího svatého Xaveria v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Snaží se o to složitými výpočty. Rozumový přístup v něm nicméně nepotlačí pocity hrůzy před záhadami úkolu.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Příběh skoro jako z pera E. A. Poe a za mě i lepší, než lecco z pera E. A. Poe. Děj se točí kolem mapy pokladu ukryté v obraze umírajícího světce a je místy skutečně velmi napínavý. Nečekal jsem od knihy běžně patřící do povinné četby, že budu natolik napnutý a upřímně zvědavý na rozpletení záhady, že se budu snažit číst stránky co nejrychleji. Malinko to kazí ten závěr, který nerozřeší všechno (Xaveriova podoba), ale autor nejspíše chtěl zachovat nějaké to mystérium.
Arbes poznal tohoto zvláštního hocha, Xaveriuse, a šel s ním zkusit najít poklad. Ten našli, ale nebyl to poklad velké hodnoty, ale jisté peníze přinesl.
„Logické zkoumání mé zůstalo úplně bez úspěchu … ani zbystřená pozornost má nevedla k žádnému cíli.“
Na začátku příběhu stojí ohromení a fascinace … obrazem, který ničím zvlášť nevyniká, a přeci vypravěče přiměje přenocovat ve svatomikulášském chrámu s cílem obraz podrobněji prozkoumat.
A pak se začnou dít věci … děj nabere na obrátkách, objeví se záhada, ze které vzejde jedno „přátelství“ a spousta nevysvětlitelných událostí, které, jak se zdá, nakonec možná mají, jak je u pana Arbese zvykem, docela logické vysvětlení, JENŽE … ne všechno je objasněno, ne vše je vysvětleno a možná, ne vše se vysvětlit vůbec dá, a ještě navíc, zasáhne osud, který toho taky dost pokazí …
„proč rozumný člověk tvé rozvahy a vzdělanosti následuje příkladu své bigotní a fixní jakou myšlenkou zaujaté babičky … a maří čas a sílu?“
Při čtení budete neustále očekávat, že se stane něco záhadného, a věřte, že v takovém napětí vás autor dokáže udržet až do konce … kde samozřejmě přijde předem známe zjištění (základ romaneta), že se vlastně nic zvláštního neděje, prostě se jen ujistíte na závěr – samozřejmě, až na výše uvedené, jenže! :-)