Usher II
Povídka od:
Raymond Douglas Bradbury
Z knihy:
Marťanská kronika, Marťanská kronika / 451 stupňů Fahrenheita
Cenzoři knih plných fantazie přicházejí na tajemný zámek na zvláštní večírek.
Usher II / Carnival of Madness
Rok vydání originálu: 1950
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Kniha poučeně sleduje Poeovu stopu, vytváří tajemnou atmosféru, ale nejenže nemá nic společného s Marsem (dokonce v úvodu povídky se mluví o tom, že jsou na Zemi, a později je najednou dodáno, že jsou vlastně na Marsu), ale navíc vzbuzuje určité etické problémy - přece jen není moc humánní každého, koho pokládám za nepřítele, odkráglovat krutým způsobem.
Kdo četl povídky E.A.Poe, ten si Usher II vychutná. V době, kdy jsou zakázány a páleny knihy odporující realitě, kam patří samozřejmě i pohádky, kdy jsou ničeny filmy podobného žánru a kdy spisovatelé a herci mají zákaz činnosti, se koná poslední honosný večírek v přesné replice domu Usherů. Bohatý majitel vznosného domu pozval všechny kritiky, inkvizitory i paliče knih, neboť po skončení večírku bude dům na jejich příkaz srovnán se zemí. A všichni tito hosté bez fantazie poznají na vlastní kůži to, co odmítali vidět a číst.
„Ignorance is fatal, Mr. Garrett.”
Proč Usher II? Já netušila, ale pokud znáte tvorbu E. A. Poea, tak je vám to určitě jasné:-) Skvělý nápad, jak vystavět povídku, jejímž tématem je pomsta těm, kteří pálí knihy a nečtou je a těm, kteří potlačují fantazii. Při čtení jsem přemýšlela nad tím, o co jsou lidé ochuzeni, pokud nečtou. Život v nevědomosti, bez fantazie (uměle cenzurou formovaný) podřízený strachu ze všeho možného bez možnosti udělat si vlastní názor, poznat minulost nebo se prostě jenom odreagovat a nechat se unášet příběhem, zní děsivě. Jak daleko může frustrace dohnat člověka? Povídka působí bizarně, ale podle mě je fantastická.
„There was always a minority afraid of something, and a great majority afraid of the dark, afraid of the future, afraid of the past, afraid of the present, afraid of themeselves and shadows of themselves.“
Tuto povídku mám ve svém britském vydání Ilustrovaného muže. Netuším, proč ji tam zařadili, ale když už tam je, tak jsem ji přečetla a fakt se mi líbila:-) Ale ještě než jsem se ji odvážila číst, tak jsem si na radu manžela přečetla 2 povídky od A. E. Poea (Zánik domu Usherů a Sud vína amontilladského). A vám doporučuji to samé, pokud se ji chystáte číst. Ve skutečnosti Bradbury do povídky Usher II zakomponoval ještě další jeho povídky... tak ty si také určitě přečtu:-)