V Hodoníně za vojáčka mňa vzali...
Povídka od:
František Toman
Z knihy:
Veselá je dědina
Autor začíná své vyprávění verbířskou písní a vzpomíná na Martina Zemánka, který než byl odvedený na vojnu, tak už se musel vyrovnávat se ztrátou svého otce, který padl za I. světové války na italské frontě, měl nemocnou matku a šest mladších sourozenců.
Martin od osudné zprávy o smrti jeho otce při zpívání hymny Zachovej nám Hospodine, císaře a jeho zem...utíkal vždy z kostela, a tak mu pan řídící i pan farář domlouvali, i jeho matce. Jelikož si Martin nedal říct, tak jeho matce starosta obce hrozil že jim zastaví výplatu skromných dávek pro válečné poškozence, a když se na jaře 1918 ztratil v Martinově třídě ztratil obraz císařského veličenstva, bylo rozhodnuto, že "neukázněný žák" bude ze školy propuštěn.
Martin už od desíti let příležitostně pracoval, aby pomohl početným sourozencům a matce, co trpěla na tuberkulózu plic.
Martin rád četl, o nedělích navštěvoval čtenářský kroužek a později i rád ochotničil. díky divadlu se seznámil s naddůlním Novosadem a byl jím zván do rodiny, do jejich vilky. Novosad mu pomohl a Martin byl přijatý jako horník do dolu, kde se tehdy ručně těžil lignit.
Nevraživost vůči Martinovi v dědině vzrůstala, protože vznik ČR žádné změny k lepšímu pro ně neznamenal, dál byla většina bez práce a jen odkázaná co jim pole či příležitostná práce za výdělek přinesla. A on, Martin má mít stálou práci?
Navíc se zamilovala do Martina dcera Novosada Vlasta, a rozuměli si, i když ona se chystala na dráhu učitelky a on byl havířem.
Tu přišla matčina smrt, a jejím jediným přáním bylo, aby neopouštěl nikdy sourozence, protože jen on a jeho bratr Tomáš mohli něco vydělat a udělat užitečného pro ostatní členy rodiny.
Jenomže přišel odvod, a z Martina se stal voják. I Vlasta přišla poprvé k Zemánkům, jak se říkalo "do domu", protože chtěla vidět svého vojáka.
Válka ale vždycky přinášela slzy, bolest a smrt...
Když Martin odcházel, tak sliboval Vlastě, že až se vrátí, tak vysadí vinohrad a bude se o něj poctivě starat.
Autor čerpá z reálného života, jak byl žil na jedné vesnici ještě za císaře pána, pak za války, až po vznik CR a na jedné postavě ukazuje jak těžký život tehdy vedl on i jeho rodina.