Věřím ve vůni jasmínu
Povídka od:
Jiří Sivok
Z knihy:
V Královských zahradách
Banální historka o lásce . . .
Věřím ve vůni jasmínu
Komentáře (4)
Přidat komentář
Tady budu citovat samotného pana „spisovatele“. „Klišé, klišé, samé klišé“ – ani smrt ho nestačí zakrýt. Zajímalo by mě, zda by pan King tuto povídku nějak ocenil. Mě se skoro zdálo, že sem ani nepatří. Ostatně, to bych mohl říci o více povídkách. Tahle alespoň voněla jasmínem.
Tahle povídka mě utvrzuje v poznání, že čím realističtější příběh, tím větší horor. Nebo ani ne horor jako smutek ponořený nejprve v zoufalství, pak v nostalgii. (V souvislosti s tím bych zmínila povídku Karin Novotné Monstra v nás nebo třeba povídku od Kateřiny Malec Houfové Na konec cesty z antologie Smečka.)
Tahle povídka mě skoro rozplakala. Přitom takové klišé, že?
Z mého pohledu ten nejlepší ze všech skvělých přiběhů v knize.
Sedmdesátiletý muž vzpomíná na svou ženu, zesnulou před třiceti lety, kterou napadla neléčitelná nemoc. Sentimentální povídka vypráví o hrůze, kterou zažíváme, když vidíme milovaného člověka pozvolna umírat.