Vlčí vánice

20.01.2019

Konec druhé světové války je na spadnutí, Německo trpí porážkami a ztrátami na všech frontách, ale vítězství ještě není ztraceno: k Severnímu pólu míří ponorka s tajemnými hosty na palubě a zvláštním úkolem, který může zvrátit vývoj ve prospěch Vůdce a jeho stoupenců. Příběhem nás provází první důstojník Reinhard, zkušený námořník, co už dávno ztratil ideály, k událostem přistupuje se sympatickým cynismem a touhou v tom šíleném světě udělat něco správně.
Atmosféra povídky mi silně připomněla výborný, ponurý až klaustrofobní seriál „Das Boot“. Netuším, nakolik si Grzędowicz nastudoval reálie, ale na mě jako laika vše působilo dostatečně přesvědčivě. Paradoxně mě více bavila a pohltila ta část příběhu, kdy sledujeme poměry na ponorce a nic nepřirozeného se neděje. S příchodem podivných návštěvníků se povídka překloní do mystické roviny a nabídne spíše absurdně úsměvné situace než napětí (navzdory násilným scénám).
Závěr mi docela nekoresponduje s předchozím myšlením hlavního hrdiny, ale budiž, poselství má svou sílu. Spokojeně zvedám palec, k přetrvávajícímu deštivému pošmournu mi četba „Vlčí vánice“ dokonale pasovala. 80%