Voják bílý jako stěna / Vojak, čo vybledol
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Poslední poklona a jiné příběhy / His Last Bow, Z případů Sherlocka Holmese, Případy Sherlocka Holmese, Dobrodružstvá Sherlocka Holmesa 2, Poslední poklona Sherlocka Holmese, Z archivu Sherlocka Holmese
Povídku vypráví sám Sherlock Holmes, Doktor Watson v ní vůbec nevystupuje. Holmes je požádán o pomoc při vyřešení záhady ztraceného přítele svého klienta. Nechybí Holmesovy dedukce a poutavé vyprávění.
The Adventure of the Blanched Soldier
Rok vydání originálu: 1926
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
Nu vida, i Doyle dokáže překvapit. Jeho povídky jsou zajímavé v prvé řadě tím, že je vypráví Watson. Ten nám poskytuje poněkud záhadné vyprávění, kterému přihlíží jako stejně hloupý pozorovatel, jako jsme my. A najednou bum, vypravěčem je sám Holmes! Příjemná, osvěžující změna a to navíc v celkem příjemném a zajímavém případě. Pravda, možná byl předvídatelnější, než by na detektivku mohl být, ale to možná bylo právě onou změnou narátora, než změnou standardu. Každopádně mi to bylo milé počtení, skvělé!
Sice povídku oživuje, že ji vypráví sám Holmes, většinou jsem ale na to zapomínala. Případ byl jasný od začátku, autor pak v závěru vykonstruoval ale jiné řešení, možná to mě popudilo :-D
Povídka se vymyká z okruhu ostatních tím, že ji píše jakoby sám Holmes. Což je trochu směšné, protože přes různé věty typu "Watson by to napsal jinak" je celý syžet a kostra příběhu přesně watsonovská. Což na závěr Doyle kvituje Holmesovými slovy, jakože nešlo psát jinak, onen literární útvar nedá jinak. Samotná povídka je tajuplně a zajímavě postavená. Žel jsem tentokrát z pointy moc neměl, protože nedělá velký problém si domyslet, oč jde (že jo, jižní Afrika, vybledlá pleť, na duchy nevěříme, tak z čeho to tak asi mohlo být?). Ale líbí se mi příjemně podaný happy end.
Povídka, která je pěkně napsaná, nechybí záhada, dedukce a nakonec i šťastný konec. 24.2.13, 75%.
První sherlockovská povídka, kterou vypráví Holmes osobně. Hezké překvapení. Chudáka vojáka zavřeného samotného se svým osudem po návratu z války v menším z otcových domů a navštěvovaného jen sluhou, který mu v rukavicích podstrkuje jídlo, mi bylo líto. Konec povídky mě proto velmi potěšil.