Vznešený klient
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Poslední poklona a jiné příběhy / His Last Bow, Z případů Sherlocka Holmese, Případy Sherlocka Holmese, Dobrodružstvá Sherlocka Holmesa 2, Poslední poklona Sherlocka Holmese, Upírské příběhy, Z archivu Sherlocka Holmese
Hlavní postavou povídky je prohnaný rakouský baron Gruner, který mimo jiné svádí pro zábavu mladé ženy. Holmes je vyzván, aby jednu slušnou dobře postavenou dámu zachránil z jeho spárů.
The Adventure of the Illustrious Client
Rok vydání originálu: 1924
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (8)
Přidat komentář
A tak špatné to není, že? Do Londýna přivítá vrah z Prahy (my tam vůbec máme dobrou pověst, krom Zimní pohádky se, pokud vím, v Shakespearových hrách objevuje jen jeden Pražák a sice zloděj sedící ve věznici, čekající na popravu), který, a tady se zápletka poněkud kazí, svedl zjevně nepříliš moudrou dívku. Zde se opět projevuje snad jistá lacinost, se kterou autor píše vezme tu nejjednodušší linii a jede po ní až schematicky, aby se pěkně prodávalo. Ale zase musím říct, že jisté nepěkné stíny, které baron vrhá, prochází celou podívanou a člověka snad uchovávají v jistém napětí. Vše vzato dohromady, je to další spíše průměrná povídka, která má své kouzlo, ale také dosti slepých míst.
Čtivé, i když pravda že celkem tuctové. Mně spíš vadil ten závěr. Jakoby nedotažený. Líbilo by se mi víc prostoru pro tu snoubenku, vypadala zajímavě.
Trochu přímočarý případ i Holmesův postup. Finta kterou použil není také příliš originální.Takový solidní průměr.
Očarujúci, ale skazený barón, ktorý chytil do svojich osídel krásnu mladú ženu. Mne sa poviedka veľmi páči, naznačuje rôzne tajomstvá a barónove zvrátenosti, ktoré si môžeme domýšľať.
Síce mi príde trochu zvláštne, že v tak delikátnom rodinnom prípade žiadajú o pomoc súkromného detektíva, ale Holmes je všestranný a prípad samozrejme s Watsnovou pomocou a nasadením všetkých svojich síl vyrieši.
Dodatok na záver osvetľuje rôzne prepojenia s románom Dracula, a to je pre mňa len príjemný bonus.
Já nějak nevím. Není to úplně špatné, ale ta zápletka... To, jak rychle a jednoduše Sherlock padoucha oblafne (s využitím motivu z jiné povídky, co se smrtelné nemoci týká). A že by stačil jeden deník? (Sám Doyle si tím asi nebyl jistý, když na závěr povídky ještě přidává, že deník je psán baronovou rukou, jehož rukopis dívka musí znát. No, taky nevím.). Jsou zde zajímavé atributy, ale celkově mi to přijde takové nedotažené, odfláknuté.
Povídku vypráví doktor Watson, je slušně napsaná, ale přesto není až tolik zajímavá - chybí jí více záhady, více dedukce. 70% a 4*, 23.2.13.
(SPOILER) Generálova dcera se zamilovala do prohnaného rakouského barona, o kterém si všichni včetně Sherlocka Holmese myslí to nejhorší. Nejen že má pověst záletníka, jeho poslední manželka zemřela velmi podezřele. Baron je přesvědčen o své moci nad city mladé Violet a Sherlock tak musí zapojit těžší kalibr, aby ji z jeho spárů dostal - baronovu zhrzenou milenku. Ta vytáhne informaci o tom, že baron má knihu - napíšu narovinu, co mě při čtení napadlo, baron má zkratka Playbook Barneyho Stinsona (kdo si ještě pamatuje seriál HIMYM?). Holmesovi dá nakonec ještě překvapivě mnoho práce barona dostat, musí zapojit další ze svých osvědčených triků, a to předstírání těžkého zdravotního stavu, načež nakazuje Watsonovi naučit se přes víkend všechno o čínské keramice, aby si měl s baronem o čem povídat, zatímco bude sám se zhrzenou milenkou připravovat finální úder. Tahle povídka je docela bláznivá, má hodně nečekaných zvratů. Chvílemi ten guláš působí dojmem, že autor už lepší nápady vystřílel. Ale jo, není špatná.