With the Beatles
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
První osoba jednotného čísla
Vypravěč vzpomíná na své mládí a první lásku a to byla doba Beatles.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Začátek byl moc fajn. Trochu mi to připomnělo bolestnou pravdu: Když v sobě zabiješ umění, zabiješ sám sebe.
Je to právě hudba, která formuje naše mladí? Nebo je všechno jenom spotřební věc? Módní vlna? Vždyť díky ní si spojujeme vzpomínky!
A potom se to překlopí do druhé části. Která je tak vážná jako jenom sám život může. Ale...proč by nás to mělo zastavit?
If rock 'n' roll's dead, you can kill me right now
Turn this riff up!
"Najdou se lidé, co budou tvrdit, že doba, kdy se vám popové písničky zarývají do srdce nejhlouběji... a nejspontáněji, představuje nejšťastnější období našeho života. Snad to tak opravdu je, a třeba to tak není vůbec."
Všude kolem zní Beatles,
a vzpomínky dotírají,
na dobu, kdy máte hlavu plnou svých vlastních pocitů,
a kdy si, lehce provinile, uvědomíte,
že ve svém nitru máte taky opravdu dost toho,
nač můžete být hrdí...
"sem tam se člověku vážně nějaký to slovo zaryje do srdce"
Víte, jaké to je, ponořit se do nesouvislých úvah?
Zkuste tuhle povídku:-).
Tato povídka je takový slepenec, kolem hlavního příběhu je zbytečné omáčky a tak je to celé takové rozházené. 65%, 26. 7. 2024.