Z lásky k Imabelle
Povídka od:
Chester Himes
Z knihy:
Třikrát černý Harlem
Jackson pracuje v pohřebním ústavu a má přítelkyni, kterou děsně miluje. Udělal by pro ni všechno, takže když se mu naskytne příležitost, jak zhodnotit svoje těžce našetřené peníze, neváhá.
Nejdelší povídka ve sbírce, možná už novela.
Hrdina se plácá v bídě, přítelkyně je časem taková trochu podezřelá, ale on to nevidí. Po pokusu o zbohatnutí se rozjede příběh, v němž Jackson, s pomocí několika dalších podivných existencí, stíhá stíny svého neúspěchu přes hromadu zakouřených klubů, bordelů, kostelů, postranních uliček a špinavých dvorků.
Atmosféra oné městské části připomíná staré filmy o policajtech z drsné čtvrti :). Nechybí ale vtip a hromada naivity, kterou ovšem vidí jenom čtenář, potoky krve a nějaké to muchlování.
Obrovským kladem je "vytříbený" slangový jazyk, který tomu dává šmrnc :).
Poslech provázel takový pocit něčeho, co odvál čas. Takové té atmosféry, kdy jdete noční ulicí, kde je lampa jen každých dvacet metrů, odněkud ze sklepa se linou tiché tóny saxíku, ve vzduchu je cítit doutníček a pánům smrdí kabáty naftalínem :). Dámy vypadají spíše jako děvky, než jako dámy, i když to druhé se jim upřít nedá. Možná bývají dámamy jen přes den. A každý lepší klub má zadní místnost, kde se uzavírají obchody všeho druhu :). LIdem je jedno, co bude zítra, protože důležitý je dnešek. A chodí se spát za svítání, protože noc má svoje kouzlo.
Fakt na tohle ani trochu nejsem, ale normálně jsem u poslechu zalitovala, že jsem alespoň jednu takovou noc, (myšleno s takovou atmosférou) nikdy nezažila :).