• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Chester Himes

Třikrát černý Harlem

„Groteskní exkurze do pekla. Působivé vylíčení Harlemu, až tak působivé, že jsem se občas utíkala k jiným knihám a zpátky do Harlemu se mi nechtělo. První povídka mi přišla nejlepší, druhá stále ještě skvělá. Třetí už je dost popisná, s chaotickým dějem.“... celý text
— Pavlaj

---

Třikrát černý Harlem

„Výborné detektivní příběhy z Harlemu. Hlavním protagonistou je právě onen až přízračně temný Harlem. Místy až groteskní s nádechem absurdního humoru, ale komické momenty střídají ty brutální. Smrt pro pár dolarů nebo jen proto, že jste se ocitli ve špatnou chvíli na špatnym místě, i to je Himesův Harlem. Himes své černé hrdiny ani samo místo nijak nelakuje a ukazuje, snad až naturalisticky, boj o přežití v týhle zavšivený newyorský džungli. Skvěle napsáno a přeloženo. Je to takový nenápadný, drsný a neopracovaný klenot mezi tou záplavou často přeci jen tuctovějších detektivek z dnes již legendární řady "Třikrát". Doporučuji.“... celý text
— puml

---

Třikrát černý Harlem

„Velká škoda, že Chester Himes se o česká knihkupectví jen zlehka otřel tímto krátkým omnibusem a to ještě v roce 1989. První dvě novely jsou žánrově hodně kvalitní černošká hardboiled krimi s výtečnou dvojici detektivů (Hrobař Jones a Rakvoun Ed). Ti se ostatně objeví i ve třetí novele, ta už je ale spíše takovou lehce abstraktní glosou tehdejší společnosti a oproti předchozím dvou kusům se jedná o více uměleckou prózu na krimi kostře, kterou nemusí každý docenit. Každopádně doporučuji.“... celý text
— lilek666

---

---

Třikrát černý Harlem

„Úplně jiný druh příběhů, než které normálně čtu. Autor odvedl výbornou práci. Uživatelka "Koka" to vyjádřila přesně.“
— Janadvorackova

---

Třikrát černý Harlem

„Jenom černošský autor vzešlý z Harlemu dovedl (a mohl si dovolit) takto vykreslit tuto část světa, tuto jedinou, konkrétní, jasně ohraničenou čtvrť velkoměsta, v níž (v době, kdy se odehrávají tyto příběhy - 60. léta XX. stol.) byla nejvyšší kriminalita na zeměkouli. Extrémní nálož oboustranné rasové nenávisti, degradovaného sociálního statusu harlemských obyvatel, působení četných hnutí za zrovnoprávnění, z nichž naprostá většina byly pouze zástěrkou pro získávání peněz cestou podvodů, lží, provokací .... A to vše prošpikováno humorem, z něhož jsem padala ze židle. ( Jak je možné, že Z lásky k Imabelle ještě pořád Tarantino nesfilmoval, a ani Coen Brothers se do té látky nepustili? Jsou tam scény jako šité na míru jejich "poetice"!). "Nejdetektivnější" je první příběh. Ovšem nejtvrdší a snad i nejhlubší zamyšlení nad černošskou mentalitotu, černošskou zbožností prokládanou vším svinstvem, jakého jen je lidská bytost schopna, černým rasismem promyšleně těžícím z bílého rasismu - je vetkáno do třetího, nejméně "čtivého", no nejvíce apelativního příběhu. U každého, i sebemenšího motivu hrála ve všech příbězích ústřední roli "kůže". Tento názor vtělil autor do úst jednoho z mnoha "duchovních" jedné z mnoha mnoha církví - sekt - duchovních hnutí pečujících o duše černých obyvatel Harlemu: "Pochopte, většina z nás neumí nic z toho, co se od amerického negra očekává: neumíme zpívat, neumíme hrát na žádný hudební nástroj, neumíme být příjemní, užiteční a nápomocní jako ostatní bratři, protože nevíme jak - a to je to, čemu bílí nechtějí porozumět - že taky existují negři, kteří nejsou přizpůsobeni k tomu, aby zpříjemňovali život bělochům. Ve skutečnosti ani někteří z nás dokonce ani těma zubama nemohou blýskat, jak je máme zkažené, a nemáme peníze, abychom si je dali spravit." Himesovy tři drsné příběhy měly při svém českém vydání mimořádné štěstí. Jednak v tom, že byly překládány v dobách hlubokého socialismu, kdy nejpřednější, nejkvalitnější a nejprominentnější čeští překladatelé z angličtiny se - pro nedostatek jiných "povolených" děl z americké literatury - mohli věnovat detektivkám, žánru, který zdánlivě "nebyl hoden" jejich schopností. Druhým štěstím bylo, že kniha vyšla sice v režimu, který měl výrazný sklon k cenzuře, (hlavně pokud šlo o nehezké stránky povahy "ubohých amerických černochů" a o expresivní mluvu v literatuře), ale v době vydání - 1989 - se už na tyto zakázané atributy tak nehledělo. Výsledkem je po všech stránkách šťavnatý, přitažlivý text.“... celý text
— Koka