Pavlaj
komentáře u knih
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
(SPOILER) Na jednu stranu nijak výjimečná kniha (historická linka o nenaplněné lásce, linka ze současnosti s happy-endem). Na druhou stranu komentář píši s odstupem, od Dopisů jsem přečetla 6 dalších knih, a děj si přitom pořád dopodrobna pamatuji. Čtyři hvězdičky zaslouží určitě.
P.S. Někdy mě u všech těch nenaplněných příběhů štve pasivita hlavních postav nebo nepřesvědčivé argumenty, proč se nehledali (a nenašli) dřív. I před érou Googlu a sociálních sítí existovaly telefonní seznamy. Proč mu Stella prostě jednou nezavolala, aby popřála šťastný nový rok?
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Do třetice všeho zlého.
První dva díly pro mě byly historická četba – přiblížení událostí, o kterých se člověk učil nebo měl učit v dějepise. Třetí díl je pro mě osobně jiný, protože už líčí dobu „budování“ socialismu, kterou sama pamatuju: nadšení srdcařů-komunistů, kteří skutečně věřili, že budují novou budoucnost, rozčarování, když zjistili, že jim jejich sny ukradli kariérní sv*ně. Amatérismus, lajdáctví, šmíra. Rozkrádání všeho, protože to stejně nikomu nepatřilo a nikdo se o to nestaral. Pronásledování kněží, devastace kostelů a kulturních památek. Zamlčování, záměrné dezinformace. Děkuji paní Lednické za perfektní zachycení doby i za boj za záchranu kostela jako poslední připomínky staré Karwinné.
Silně na mě zapůsobil konec, kdy to vypadá, že se vše jakoby v dobré obrací, jenže vy víte, co se stalo v roce 1961 na Dukle a že se děj vrací spirálou na začátek prvního dílu :-(.
Příběhy mého života
Jean Marais
Maraise jako herce jsem nikdy moc neprožívala a k přečtení mě přivedlo nádherné představení Anděl v modrém ve Viole.
Marais se příliš netají tím, že se snažil vymanit z rozvrácených rodinných poměrů pomocí svého zjevu a jeho vyprávění je nejsilnější tam, kde si otevřeně dělá legraci z paradoxů svého osudu. Koncem třicátých let si téměř nevšiml, že přichází válka, protože se cele věnoval divadlu a intrikám při obsazování rolí, přesto se pak stal symbolem odporu, když byl Němci osočen z inscenování „homosexuálního“ představení. Získal válečný kříž za to, že se mu nechtělo ležet ve sněhu a šel si do auta sníst kompot. Především je ale knížka vyznáním osudovému příteli a milenci Jeanu Cockteauovi.
>> Jeane, miluji tě. V Orfeově závěti jsi napsal: „Dělejte, že pláčete, přátelé, protože básník jen dělá, že je mrtev.“
Jeane, já nepláču. Budu spát. Usnu s pohledem na tebe a zemřu, protože od nynějška budu dělat, že žiju.>>
Druhá generace
Howard Fast
I druhý díl série o osudech široké rodiny s italskými, židovskými a čínskými kořeny je skvělý. Děj se tentokrát odehrává během třicátých let, v době španělské občanské války a později druhé světové války. Fast se svým smyslem pro spravedlnost a lidská práva do děje vnáší i neznámé (nebo zapomenuté) události z té doby, jako je např. hladomor v Indii.
Moc mě mrzí, že první dva díly asi nevzbudily dostatečný ohlas u čtenářů, takže zbytek série už není do češtiny přeložen. Asi se budu muset hecnout a nakoupit na Amazonu originály.
Třikrát černý Harlem
Chester Himes
Groteskní exkurze do pekla. Působivé vylíčení Harlemu, až tak působivé, že jsem se občas utíkala k jiným knihám a zpátky do Harlemu se mi nechtělo. První povídka mi přišla nejlepší, druhá stále ještě skvělá. Třetí už je dost popisná, s chaotickým dějem.
Poslední Laponec
Olivier Truc
Tohle byla detektivka podle mého gusta. Kromě vyšetřování a hlavní zápletky je tu spousta zajímavých informací o Laponsku, Sámech, jejich životě, zvycích a historii, o sobech, sámských bubnech a geologii. Krásné popisy přírody, tajuplná atmosféra polární noci, mně se to celé moc líbilo.
Buď jako řeka
Shelley Read
Skvělé, fascinující. Po delší době knížka, která mě uchvátila.
Nevyhnu se srovnání s Kde zpívají raci. Obě napsané krásným jazykem, obě jsou o osamělých, silných hrdinkách a příroda je tu jedním z hlavních aktérů. Kya z Kde zpívají raci byla v bažině osamělá, bažina ji ale zároveň ochraňovala. V Buď jako řeka je Victorie obklopená přírodou stejně nemilosrdnou jako jsou lidé okolo. Tenhle příběh je smutný, chmurný, tragický a většinu času při čtení mi bylo do breku. Jeden z mých letošních nejsilnějších čtenářských zážitků, jen nedoporučuji číst, pokud se sami zrovna potácíte v chmurách.
Kavky
Ken Follett
Napínavé, četlo se jedním dechem. Přesto jsem možná čekala od Folletta o malinko víc. Bylo to trošku moc akční na to, aby bylo reálné. Takoví Dannyho parťáci s ženským obsazením. 80 % si zaslouží.
Hortenziová zahrada
Marie Lamballe (p)
Celkově se nejedná o žádné veledílo, běžný ženský román. Kate Morton píše lepší.
Stejně jako v Hluboké modři se vracíme do doby německé okupace Francie. Nelehká doba, kdy stejně jako u nás obyvatelstvo okupanty sice nenávidělo, ale podrobilo se a spolupracovalo. Někteří se stali součástí odboje, jiní udávali. A ti, co před Němci drželi pusu nejvíc, si po osvobození dokazovali odvahu šikanováním „padlých“ žen.
Líbilo se mi mystično, motivy z bretaňských legend a propojení minulosti a současnosti přes renovaci kláštera. Na odreagování od stresu to bylo fajn.
Života sladké hořkosti
Lída Baarová (p)
To se skutečně četlo jedním dechem. Žádná hluchá místa. Baarová se ve svém životopisu snažila ospravedlnit a některé věci si jistě „připoohla“ nebo zamlčela. To, že se dva roky scházela s Goebbelsem jen platonicky, jí tedy moc nevěřím (v knize Mraky nad Barrandovem je vzpomínka Svatopluka Beneše, kterému po návratu do Prahy o mileneckém vztahu s Goebbelsem vyprávěla) a ani by to vzhledem k následnému vývoji nedávalo smysl. Rozhodně ji ale nesoudím - nejspíš byla naivní, nezkušená, příliš ctižádostivá. Možná ho doopravdy milovala. Zaplatila každopádně až příliš draze a její život se stal (opět slovy Svatopluka Beneše) antickou tragédií.
Deset anglických novel
* antologie
Zajímavý výběr. Některé povídky mi připadaly skvělé (Odplata za lásku, Ztichlý den), některé méně, což je asi normální. Rozhodně jsem ráda, že jsem se k přečtení odhodlala.
Maják na útesech
Marie Lamballe (p)
(SPOILER) Z bretaňské trilogie mi Maják přišel jako nejslabší. Možná proto, že nejde o historický román (obálka trochu klame, celý děj se odehrává v současnosti). Je tu lehký náznak detektivní zápletky, ale v podstatě je to povídání o tom, jak popelka uzurpovaná svou bohatou, snobskou a studenou rodinou nachází štěstí u zemitých vesničanů v Bretani. Romantické skalnaté pobřeží, maják, trocha bretaňských legend. Odpočinkové čtení bez vyšších ambic, zápletkou vlastně dost plytké. Přiznávám ale, že jsem zrovna potřebovala pročistit hlavu od stresu i starostí a přenést se někam pryč, a k tomu zafungovalo docela slušně. Takže bych asi měla být vděčná a nekritizovat.
Hluboká modř moře
Marie Lamballe (p)
Trochu se stydím, že občas potřebuju takovouhle ženskou oddechovku, ale jo, potřebuju. Děj je sice absolutně předvídatelný v obou časových rovinách, ale knížku zachraňuje atmosféra bretaňského pobřeží i vhled do nacionalistických nálad Bretaňců za války. Tohle ženské čtení řadím k těm lepším.
Třikrát Steve Carella a spol.
Ed McBain
Ač čtu detektivky málo, tohle je stará dobrá klasika, která nezklame. Nádherný jazyk, vtip, satira, černý humor, chytré zápletky a fantastické dialogy. A série s Hluchým patří k nejlepšímu, co Ed McBain napsal.
Stopa legionáře
Zdeněk Ležák
Nejsem teenager a cílová skupina komiksů, ale za mě se tohle povedlo. Po přečtení jsem o dost vzdělanější a pokud jsem se někdy v ději hůř orientovala, tak to bylo hlavně tím, jaký byl po válce v Rusku zmatek a jak byli všichni proti všem. Tuhle knihu beru jako úvod a o historii našich legií si určitě přečtu i něco dalšího.
Jižanské stromy divné ovoce nesou
Percival Everett
Tarantino v próze. U Tarantina kýble krve a černočerný humor. Tady kýble krve, černočerný humor a silný společenský podtext.
Knížka vyšla v roce 2021, tzn. že jí autor psal někdy v době vraždy George Floyda a následných protestů.
Projev Donalda Trumpa v závěru je naprosto přesný a smála bych se, až bych se za břicho popadala. Kdyby to zároveň nebylo tak strašný.
„Tělo Julia Lynche si vyžádal jeho bratr John Lynch. Bylo vyzvednuto z Pierceova pohřebního ústavu. Nikdo nebyl vyslýchán. Vůči nikomu nebylo vzneseno obvinění. Nikdo nebyl zatčen. Nikdo nebyl pověřen vyšetřováním. Nikoho to nezajímalo.“
Anatomie rodu
Simon Mawer
Nádhera. Jsem zrovna uprostřed objevování historie své vlastní rodiny a Mawer dokázal naprosto přesně vystihnout, jaké to je. Záznamy v oficiálních pramenech jsou suché, nudné, málo vypovídající. Generacemi předávané ústní vzpomínky jsou nepřesné, pokroucené, spíš na úrovni legend než faktů.
Pro poznání svého vlastního příběhu využívá Mawer obojí a jak sám píše, snaží se „obalit nalezené fragmenty koster masem a krví“. Proto lidé tak rádi navštěvují místa ze seriálů, filmů nebo knih. Protože pro poznávání minulosti potřebujeme dosadit do suchých letopočtů a záznamů z matrik emoce a vyprávět PŘÍBĚH.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
(SPOILER) V rychlém sledu za sebou jsem přečetla dvě knížky z doby frankistického Španělska, kromě Mlčících fontán ještě Čas mezi šitím. Těžko rozhodnout, která byla lepší, obě mají svá pro a proti.
Ruta Sepetys se zaměřuje na motiv Francových ztracených dětí. Ty byly po občanské válce odebírány republikánským rodičům, aby mohly být vychovány u loajálních příznivců režimu. A později se z krádeží dětí stal prostě lukrativní byznys, na kterém se, bohužel, podílela katolická církev. Neuvěřitelné je, že se tahle odporná praxe dočkala světové pozornosti až po roce 2010, tedy 35 let po konci Francova režimu. Na wiki se píše, že ukradených dětí mohlo být až 300 tisíc (zdroj BBC).
Nejkrásnější byla postava Fugy. Nereálná, symbolická. Anděl pomsty a anděl vykoupení.
Ve jménu nebes
Jon Krakauer
Fascinující vyprávění. O mormonech jsem moc nevěděla, všechno pro mě bylo nové.
Oproti ostatním Krakauerovým knížkám přesto ubírám z hodnocení jednu hvězdičku. Vyprávění hodně přeskakuje v čase tam a zpátky. U beletrie mi to problém nedělá, ale u literatury faktu mi to přišlo trochu matoucí.
Čas mezi šitím
María Dueñas
Čtení jsem si užila. Konci a záměru autorky rozumím a docela ho oceňuji. Fiktivní postavy v historickém románu nejsou podstatné, mají nám jen zprostředkovat dobu, události nebo život reálných postav. Za mě velký dobrý.