Pavlaj přečtené 486
Ve jménu nebes
2005,
Jon Krakauer
Fascinující vyprávění. O mormonech jsem moc nevěděla, všechno pro mě bylo nové. Oproti ostatním Krakauerovým knížkám přesto ubírám z hodnocení jednu hvězdičku. Vyprávění hodně přeskakuje v čase tam a zpátky. U beletrie mi to problém nedělá, ale u literatury faktu mi to přišlo trochu matoucí.... celý text
Mlčící fontány
2020,
Ruta Sepetys
V rychlém sledu za sebou jsem přečetla dvě knížky z doby frankistického Španělska, kromě Mlčících fontán ještě Čas mezi šitím. Těžko rozhodnout, která byla lepší, obě mají svá pro a proti. Ruta Sepetys se zaměřuje na motiv Francových ztracených dětí. Ty byly po občanské válce odebírány republikánským rodičům, aby mohly být vychovány u loajálních příznivců režimu. A později se z krádeží dětí stal prostě lukrativní byznys, na kterém se, bohužel, podílela katolická církev. Neuvěřitelné je, že se tahle odporná praxe dočkala světové pozornosti až po roce 2010, tedy 35 let po konci Francova režimu. Na wiki se píše, že ukradených dětí mohlo být až 300 tisíc (zdroj BBC). Nejkrásnější byla postava Fugy. Nereálná, symbolická. Anděl pomsty a anděl vykoupení.... celý text
Čas mezi šitím
2014,
María Dueñas
Čtení jsem si užila. Konci a záměru autorky rozumím a docela ho oceňuji. Fiktivní postavy v historickém románu nejsou podstatné, mají nám jen zprostředkovat dobu, události nebo život reálných postav. Za mě velký dobrý.... celý text
Nezapomeň: Příběhy Paměti národa
2023,
Irena Tatíčková
Často je to jedna informace, jeden detail z toho příběhu, který vžene slzy do očí. Třeba v příběhu Dáši Vokaté, kterou v rámci akce Asanace bolševici donutili k emigraci. „Dášini prarodiče, kteří se po smrti syna upnuli na vnučku a její dvě děti, si v den jejího odjezdu pustili plyn“. Člověk už skoro zapomněl, jaký to byl zmar, na tu naprostou bezmoc tváří v tvář absolutní moci. Nejenom během normalizace, ale i na začátku 80. let.... celý text
Divoká pustina
2020,
Gary Paulsen
Romantika Aljašky, pustých sněhových plání a psích spřežení. O které ráda čtu, protože v reálu by tam do dvou hodin bylo po mně. Na rozdíl od toho, co píší ostatní, mě víc bavila první část, která je o psech a jejich moudrosti. Líčení závodu Iditarod taky fajn, ale ne tak zajímavé jako první část. Škoda, že má knížka jen 130 stran, klidně bych četla dál. 85 %.... celý text
Anatomie rodu
2023,
Simon Mawer
Nádhera. Jsem zrovna uprostřed objevování historie své vlastní rodiny a Mawer dokázal naprosto přesně vystihnout, jaké to je. Záznamy v oficiálních pramenech jsou suché, nudné, málo vypovídající. Generacemi předávané ústní vzpomínky jsou nepřesné, pokroucené, spíš na úrovni legend než faktů. Pro poznání svého vlastního příběhu využívá Mawer obojí a jak sám píše, snaží se „obalit nalezené fragmenty koster masem a krví“. Proto lidé tak rádi navštěvují místa ze seriálů, filmů nebo knih. Protože pro poznávání minulosti potřebujeme dosadit do suchých letopočtů a záznamů z matrik emoce a vyprávět PŘÍBĚH.... celý text
Krev květů
2008,
Anita Amirrezvani
Vzhledem k tomu, jak miluji Írán, perské koberce i arabské pohádky, bych měla být z téhle knížky naprosto nadšená. Nebyla. Něco, někde mi tam chybělo, a pár dní po dočtení mám problém si vybavit, o čem to celé bylo. 75 %.... celý text
Smíchov - město za Újezdskou branou
2008,
Jan Jungmann
Moc pěkné. Smíchov, Košíře a Radlice jsou „moje“ pražské čtvrti, knížka mě nadchla. Trochu z té nostalgie starého Smíchova ještě pamatuju.
Na divoké jízdě s Janis Joplin
2019,
Peggy Caserta
Tak to byla hodně divoká jízda. Z hippiesáckých 60. let naplněných touhou po míru a volné lásce, které vrcholí festivalem ve Woodstocku, se v druhé části knížky přesuneme do pekla ve stanici Zoo. Sledujeme boj Peggy s heroinovou závislostí, o zbytky důstojnosti a o holý život. A na závěr projdeme blízko New Orleans hurikánem Katrina. Ráda bych napsala skvělé čtení, ale k tak těžkému tématu drogové závislosti se to nehodí. Peggy Caserta se ve své druhé knize nesnažila přiživit na slávě Janis Joplin. Škoda, že tomu pokušení neodolal český vydavatel a nezachoval původní název „Dostala jsem se do nějakých trablů“.... celý text
Lví silou, vzletem sokolím: Dějiny Sokola v komiksu
2024,
Zdeněk Ležák
Skvělé. O historii Sokola jsem věděla málo, takže jsem se hodně nového dozvěděla, a to zajímavou, přitažlivou formou.
Nepokoje
1989,
James Gordon Farrell
Měla jsem pocit, že jde o klasickou literaturu, která bude na čtení náročná a budu se do ní muset trošku nutit. Opak byl pravdou: každý den jsem se nemohla dočkat, až večer strávím hodinku s majorem Archerem a starými dámami v hotelu Majestát. Je to strhující čtení s perfektně vykreslenou atmosférou (rozpadajícího se hotelu i rozpadající se říše) a s přesnými a inteligentními alegoriemi. Velké překvapení, moc se mi líbilo.... celý text
O myších a lidech
2015,
John Steinbeck
Vynikající. Krátké, hutné. Galerie perfektně vykreslených postaviček, stejně jako třeba v Na plechárně, jenomže na rozdíl od Plechárny, tady od začátku všechno směřuje k osudovému konci.... celý text
Americká elegie
2018,
James David Vance
Hodnotím 90 %, protože a) je výborně napsané b) extrémně zajímavé c) pochopíte, kde se vzalo MAGA hnutí d) pochopíte, kdo je J.D. Vance. To nic nemění na tom, že hnutí MAGA v čele s J.D. Vancem považuji za velmi nebezpečné. Vance totiž negativní jevy chudých vrstev (alkoholismus, sklony k násilí, adorace zbraní, přepjatý nacionalismus) navenek jakože odsuzuje, ale v jeho líčení je cítit i určitá adorace. Takže si řekněme: není ok chlastat, mlátit svou ženu a děti b) není ok rozmlátit obchod, protože prodavač zakázal dítěti sahat na drahou hračku c) obecně není ok mlátit nebo zabíjet lidi nebo je za blbý kecy donutit sníst špinavé spodní prádlo. A to ani když u toho vypadám chlapsky a drsně. Neseděl mi český překlad výrazu „hillbilly“ – horal. U nás má slovo horal jiný význam, výstižnější by asi byl venkovský křupan. Kdybych byla schopná takhle hezky psát, příběh mé rodiny by byl v mnohém podobný. Jenže moji předci se snažili ze svého „křupanství“ vymanit, zatímco MAGA hnutí s Vancem se ho dnes snaží znormalizovat.... celý text
Muži v mé situaci
2020,
Per Petterson
Volné pokračování Proklínám řeku času. Jít krást koně je pro mě pořád autorova nejlepší a nedostižná, ale i tahle se mi líbila moc. 90 %.
Anděl
2006,
Jáchym Topol
Na začátku mi přišlo jen jako jazykově umný popis genia loci Smíchova a Košíř devadesátých let. Postupně mě ale děj vtáhl a absurdní hříčka se změnila v plnohodnotný horor.... celý text
Pařížská knihovna
2021,
Janet Skeslien Charles
Průměr. Knížka není špatná, ale nijak výrazně zajímavá taky ne. 75%.
Divoké palmy
1978,
William Faulkner
Faulkner je pro mě na čtení těžký, vždycky se k němu musím „odhodlat“. Divoké palmy jsem četla už podruhé, a opět mě zanechaly ve stavu zmatku. Příběhu o trestanci, který při povodni zachraňuje nastávající matku, rozumím a chápu, na jaké absurdity Faulkner poukazuje. Ale příběh dvou milenců, kteří se tak strašně vzpouzí „maloměšťáctví“, až se v důsledku svých zcela nesmyslných rozhodnutí propracují k tragickému konci, je pro mě na porozumění příliš náročný. I přes nepřízeň konzervativního okolí měli na několika místech možnost smysluplného života. Kterou nevyužili. Proč vlastně? Jenom aby nebyli jako ostatní?... celý text