Černočerné srdce přehled

(SPOILER) Nejdřív ke knize. Měla pomalý náběh, i proto mi trvalo dlouho, než jsem byla schopna ji vyslechnout celou. Interpretace dobrá, i když ty chaty byly rozsáhlé - klasický způsob Rowlingové zavalit čtenáře velkým množstvím informací, do kterých jsou ukryté náznaky jako jehly v kupičce sena. Ke konci se to ale rozběhlo a byla to jízda.

Chci velmi ocenit autorku, že do děje zahrnula myalgickou encefalomyelitidu/chronický únavový syndrom (ME/CFS), fibromyalgii,... kterým udělala osvětu.
Sama ME/CFS trpím téměř 15 let a do onoho roku 2015 se medicína k nám stavěla tak, že jsme psychosomatičtí pacienti, že jen nemáme kondici, že jsme naprosto zdraví a jen si sami vymýšlíme a vsugerovali jsme si, že nám něco je. Až v 2015 přišla první jasná studie, která poukázala na poškozené mitochondrie (buněčné elektrárny) a z ME/CFS se stala reálná nemoc (v očích lékařů, my trpíme pořád stejně). Bohužel, výzkumu je pořád málo a tak není přesně jasný mechanismus nemoci a tedy ani léčba. Jak si v knize stěžovali pacienti na lékaře a nevhodné terapie postupným zvyšováním zátěže, tak tu v Británii v 2021 konečně postavili mimo "doporučenou léčbu". Opravdu mnoha pacientům uškodila.
Co ale v knize nebylo dobře objasněno - ME/CFS je chronická nemoc a tedy se střídají horší a lepší období. Proto třeba i mně lidi občas můžou potkat v lepší dny a vypadám relativně zdravě a plná energie, proti opravdu špatným dnům, kdy celé dny proležím v bolestech v posteli a nejsem schopna ničeho. Často ani poslouchat audioknihy nebo si dojít po jídlo do lednice.
Situace v ČR je tristní, drtivá většina lékařů o ME/CFS moc neví nebo nás mají za blázny a to i přesto, že se situace od 2015 v zahraničí dost posunula. Naštěstí, začíná se obracet vítr tu u nás. Právě díky zvyšování povědomí o nemoci.
Díky, paní Rowlingová za další střípek zmínky a osvěty.

předevčírem

AUDIOKNIHA/E-KNIHA: Zase tolik stránek! Jak mně se do toho nechtělo... Ale musím uznat, že tentokrát se mi autorka trefila do noty. Hodně se mi to líbilo. A stránky utíkaly, ani nevím jak. Možná to bylo prostředím, možná zápletkou... Možná tím, že pro mě osobně ubylo vycpávkových míst. Nevím. Každopádně tohle bylo moc fajn. Jen ten vztah hlavních hrdinů mě začíná rozčilovat. Nikam se to neposouvá, jen kolem sebe tak pořád krouží a míjí se... Už je to dlouhé.