Colin Bowles

Colin Falconer · pseudonym

britská, 1953

Populární knihy

/ všech 26 knih

Nové komentáře u knih Colin Bowles

Hedvábná stezka Hedvábná stezka

Zatím jsem četla dvakrát.A pro mně nejlepší knížka pana Falconera.Vtáhl mně do děje a knížku jsem nepustila z ruky.
šlejfířka


Zběsilost Zběsilost

O budování Izraele jsem četl už mnoho knih. Většina z nich obsahovala především historickou složku. Ty literární příběhy v nich byly spíše na zpestření a zvýšení čtivosti. Tato kniha ej zcela opačného charakteru. Jsou to příběhy několika jedinců, jejíž osudy se potupně prolínají a vrcholí v období uhájení izraelské samostatnosti. Pestrost románu je navíc daná i pohledem na Německo konce 30. let a i pobytem hrdinů v koncentráku. Na straně Palestiny pak několik z hlavních postav jsou Arabové. To je v této literatuře dost nestandardní. Zkrátka pan Falconer znovu dokázal, že je vynikající spisovatel.... celý text
hanzmb


Anastázie Anastázie

Hezký, čtivý příběh, který umně mixuje historická fakta s autorovou fantazií. Nejprve vás provede děsivým osudem ruské carské rodiny během krvavé občanské války, a pak vás obestře romantickým kouzlem příběhu lásky a naděje. Tajemná záhada možného přežití některého z Romanovců vábí spisovatele (a filmaře) už celá desetiletí. A čtenáři se rádi nechají zlákat nadějnou představou, že by na tom špetka pravdy přeci jen mohla být... Pěkné čtení.... celý text
SSTknihy



Zmizelí Zmizelí

Někdy dočtete knihu a nedostává se vám slov. A pokud vás nějaké, aspoň jedno napadne, tak to je slovo ZMIZELÍ. Někdy jedno jediné, pouhé slovo v sobě dokáže zachytit, popsat vše. Naprosto vše! Až z toho děsivě mrazí... Knihu doporučuji k přečtení.... celý text
Leona333


Nezničitelná Nezničitelná

Přečetla a dočetla jsem jen proto, že je to Falconer a že to čtivé je, ale s velkým ALE: podle skutečnosti, podle skutečných osobností, podle skutečných událostí??? Jasně, zmíněna je spousta věcí jako potopení Titaniku, Lusitanie, útok na Zimní palác a irská občanská válka v 20. letech. Ty jsou zmíněny, nic víc. John Reed a jeho 10 dní, které otřásly světem jsou nám trochu známé, samozřejmě o skutečných zvěrstvech bolševiků a vůbec tehdejší děsivé zimy následující po děsivém bouřlivém období a předcházející nejděsivějšímu (?) období země jsme se nikdy nedozvěděli. Ale nedozvíme se pranic ani v tomto románu. Kitty není žádná Louise Bryant, kterou neznám, ale kterou autor v doslovu zmiňuje jako novinářku působící v Petrohradě spolu s Reedem - ze zájmu jsem se na popis jejího působení podívala jinde, mj. byli manželé. O bojích v Irsku před sto lety nevím zhola nic, a naneštěstí z knihy jsem zas nic nepochopila. Všechny výše zmíněné události totiž představují jen témata jednotlivých částí knihy, takže pár desítek stran a přeskočíme pár let, na další událost, do jiného moře, na jiný kontinent. Zcela nefunkční, zejména sdružení prožití všeho jedinou osobou, nezničitelnou Kitty. A ten závěr hodný opravdu červené knihovny, to už bylo vážně moc. Neseděly mi postavy, nelíbila se mi struktura knihy ani její malý informační obsah. Když si vzpomenu třeba na vydatnou Aztéckou perlu, mám dojem, že od té doby autor usnul na vavřínech a plácá své nové kousky ledabyle a velice povrchně, stále víc jako prostinké čtení pro ženy. Jenže se to pořád ještě dá číst; kdyby ne, mohla bych to aspoň záhy odhodit, ale takhle... 55%... celý text
soukroma