SSTknihy
komentáře u knih
Lily, víla z tůňky
Lucy Fleming
"Nebojte, přátelé, Lily vás ochrání
a jeden ve druhém vždy máme zastání."
Další kouzelný příběh od Lucy Flemingové, doprovázený jejími krásnými ilustracemi. Ty samy o sobě jsou nádherným dobrodružstvím. Příběh samotný je nejen o přátelství, ale také o tom, že se nemáme bát říct si o pomoc, a že není nutné být na všechno sám, i když s těmi nejlepšími úmysly.
Ela a noční světýlka
Lucy Fleming
"Tady máš světýlko, paprsek letmý,
co zažene strach, když večer se setmí."
Kouzelný pohádkový příběh o přátelství malé lesní víly, co nesměla na sluníčko, a jejích kamarádů. Nádherné ilustrace, u který můžete s dětmi strávit celý večer.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Tak tohle je stálice na mém knižním nebi. Od chvíle, kdy jsem se poprvé začetla do těch magických veršů, které mě jako mávnutím kouzelného proutku přenesly do tajemného, až mystického světa, byla jsem zřejmě navždy ztracena. Snad už tenkrát jsem za těmi zdánlivě jednoduchými, lehce plynoucími verši tušila krásu českého jazyka a geniálně vystavěné příběhy, před kterými musí i dnes slavní Hollywoodští mistři hororů blednout závistí.
Navíc tahle kytice "ozdobnou stužkou svázaná", skrývá mnohem víc vzácných a zajímavých kvítků. Jsou to hluboké a děsivě pravdivé lidské příběhy. No, řekněte, v které jiné knize najdete pohromadě vášeň, smutek, bolest, lásku, pokání, smrt, strach, radost, touhu, zlobu, marnost, víru i naději?
S každým dalším výtiskem, který zařadím do své knihovny, si stále znovu a znovu potvrzuji krásu Kytice. Znovu a znovu nalézám nové otázky i odpovědi, vzrušení i poučení, zábavu i inspiraci pro chvíle rozjímání.
Elizino tajemství
Dominik W. Rettinger
Velkým plus této knihy je určitě téma, kterému se věnuje - i když jsem toho přečetla o Osvětimi a koncentračních táborech hodně, o komandu Puff jsem slyšela poprvé. Prostředí je vykresleno věrohodně a je vidět, že sbírání podkladů se autor věnoval poctivě. Víc, než kdy jindy tady platí, že kdo nezažil peklo koncentráku, nežil s neustále přítomným rizikem smrti a utrpení, ten nemá právo soudit.
Přesto to ale není na plný počet hvězdiček. Něco tomu chybělo. Snad za to může lehká nevěrohodnost závěrečné části, snad povaha samotné Elizy a její poněkud cynický způsob využívání lidí kolem sebe ve svůj prospěch, snad ten způsob, jak se o příběhu dozvídáme (docela by mě zajímal pohled Edity na celou záležitost s deníkem...). No, prostě to nebylo úplně ono.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Ó, jak já paní Agathu miluju! Přečetla jsem každou její knihu a mnohé i víckrát, a ona mě stejně vždycky dostane. Pokaždé, kdy už už začínám být pyšná na to, jak jsem chytrá, ukáže mi, že to celé byl jen její záměr a důmyslná hra kočky s myší. Deset malých černoušků patří rozhodně k tomu nejlepšímu a hlavně nejdůmyslnějšímu, co napsala. A ani čas na tom nic nezmění.
Pletařka: Životní příběh spletený z milostné touhy
Ivana Peroutková
Celkem banální příběh ženy, která se ve vzpomínkách vrací ke svému životu. Celkem prázdnému a nezajímavému životu. Hlavní hrdinka se v tom tak nějak plácá, posunuje se od ničeho k ničemu, není spokojená, stále něco hledá, aniž by vlastně věděla co, touží po opravdovém a silném citovém vztahu, připadá si osamělá, mimo, je odtažitá, nedokáže nic skutečně prožívat, stále jí něco chybí, nic ji doopravdy nenaplňuje... Čekala jsem alespoň nějaké vysvětlení, kde se v ní tak neukotvenost vzala, odkud pramení její "neschopnost života", jak moc ji ovlivnilo dětství a vztah s matkou, ale jak děj plyne, tak i končí.
Asi záleží, jak moc dokážete s hlavní hrdinkou souznít a porozumět jí. Mě vadil i poněkud odosobnělý způsob vyprávění, kdy hrdinka mluví sama se sebou s odstupem let. Nedokázalo mě to vtáhnout do děje.
A tak krásně jsme si žili
Jan Grygar
Tak už to prostě bývá - často teprve, až když někoho ztratíme, zjistíme, jak jsme ho měli rádi, a jak nám chybí. Zloby, starosti i to, co bylo k nesnesení, se najednou zdá při zpětném pohledu malicherné a zbytečné. Každý se s tím ale musí vyrovnat po svém a některé přístupy mohou být velmi originální :-)
Na jedno odpoledne hezký příběh ke čtení, na mnohem déle k zamyšlení.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Tahle detektivka mě bavila z jednoho prostého důvodu – vždy, když jsem si říkala, že už mi to začíná být úplně jasné, ukázalo se, že stejnou cestou se vydala i autorka. Jenomže místo odhalení nebo chycení pachatele se jenom otevřely další dveře, další možnosti, další kombinace. A tak jsem musela číst dál a dál, dokud jsem nebyla na úplně poslední stránce a mohla si konečně oddechnout. Je fakt, že konec už byl trochu moc překombinovaný, ale celkový dojem mi to nezkazilo.
Vrah je v každém z nás
Lucie Bechynková
Nejprve jsem četla druhý díl, který se mi hodně líbil, a teprve pak se pustila do prvního. Takže očekávání bylo velké. Plusem je určitě samotné vyprávění pana Štočka, který dává nahlédnout pod pokličku detektivní práce a poutavou formou odkrývá zákulisí vyšetřování vybraných zločinů.
Co mi trochu vadilo byla lehká roztříštěnost obsahu a výběr témat - proč je tu například propad Hojer, o kterém pan Štoček několikrát řekne, že ho nevyšetřoval a vlastně o něm nic neví?
Hvězdy dolů ale musím dát za otázky pokládané v některých kapitolách paní Bechynkovou. Působí rušivě, často jsou úplně mimo proud vyprávění, naivní nebo podivně zmatené. Bez nich by to bylo o pocitovou hvězdičku lepší.
Dokonalá bouře
Sebastian Junger
Tahle kniha je opravdu příběhem zápasu lidí s mořem. S rozbouřeným, divokým oceánem, s obrovskými vlnami, nevyzpytatelnými mořskými proudy a děsivými nástrahami počasí. Dokonalá bouře totiž během svého běsnění smetla nejen posádku lodi Andrea Gail, ale svou ďábelskou sílu ukázala i dalším lodím, a dokonce i zkušeným záchranářům. Živly toho říjnového dne roku 1991 jednoduše neměly slitování...
Kniha je psána opravdu velmi podrobně, což je místy spíš na škodu, protože se v přílišných detailech ztrácí hlavní myšlenka. Doporučuji ale vydržet, protože jakmile se v druhé polovině dostanete na moře a do víru dokonalé bouře, nebudete napětím téměř dýchat.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Horší než samotné zlo, je předstírat, že ho nevidíme... Zapřít své milované, nechat se pohltit strachem, odmítnout pomoc, když je jí nejvíc třeba. Netečnost, která přerostla v hlubokou lidskou bolest a utrpení.
Hlavní hrdinka se každý den vydává na svou cestu lesem, urputně sbírá houby, které ve skutečnosti nesnáší. Snaží se přežít a najít v sobě sílu začít znovu normálně žít. Ale stejně jako podhoubí, které bují pod lesním povrchem, i zlo se rozpíná do nedozírné dálky a splétá síť, ze které se jen těžko uniká.
Velmi silný příběh, který vás s každou další stránkou vtáhne víc do temných zákoutí lidské duše. Na dně Pandořiny skříňky zůstala naděje opravdu až u samého dna.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Postavy, potácející se ve svých více méně nešťastných životech, bezútěšná honba za zdánlivým štěstím, každodenní ubíjející práce v místní drůbežárně, poflakující se školáci, staré křivdy, nepochopení, žárlivost... Maloměsto, kde se sousedé navzájem šmírují zpoza sepraných záclon, kde je falešné přátelství vstupenkou pro spokojený život a největším vzrušením románek místního doktora. A k tomu všemu z nedalekých močálů zahalených všudypřítomnou mlhou vypluje jednoho dne mrtvola... Všichni jdou pomalu, ale jistě ke dnu a zbývá jim jen nepatrná jiskřička naděje na šťastnější budoucnost.
Druhý díl trilogie nijak nenavazuje na předchozí knihu Ke dnu, setkáte se tu jen se stejným prostředím a některými postavami. I styl vyprávění je jiný. Narozdíl od niterně podané ich-formy zvolila autorka epičtější děj a více vypravěčů. Skvělý cit pro vykreslení jednotlivých postav a jazyková bohatost nicméně zůstaly. Myslím, že mě třetí díl nemine.
Smrt ve stříbrné zbroji
Otomar Dvořák
Jagellonci v Čechách vládli krátce, ale i tak zde zanechali nesmazatelnou stopu. Život mladého Ludvíka je asi nejzajímavější z pohledu mocenských sporů tehdejší Evropy. Z jedné strany expanzivní Turci, z druhé lstiví, po nadvládě toužící Habsburkové, uprostřed horkokrevní Maďaři, hrdí Slováci a intrikující Čechové... A mezi nimi mladičký kralevic, který neví, komu věřit, ani jak vládnout. Hezký, i když smutný pohled na kousek dějin naší země.
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
Podceňovat staré lidi se fakt nevyplácí. Zas tak naivní a bezmocní nejsou. Ale když to těm třem parchantům konečně dojde, je jaksi pozdě neboť sedí v pekle a jediné, co mohou je chystat pomstu. Jenomže dáma, byť stará, je dámou i v pekle, takže smůla, pánové!
Královsky jsem se bavila. Tenhle finský černý humor je přesně podle mého gusta.
Dědeček v růžových kalhotách
Lucie Hášová Truhelková
Taková drobná milá agitka na téma životního prostředí, mezilidských vztahů, a o tom, že si člověk má stát za svými názory a přesvědčením, i když se tím může stát terčem posměchu nebo nedorozumění.
Hezký příběh s pěknými obrázky, který by stál i za obsáhlejší zpracování. Poselství ale zůstává, a to je nejdůležitější.
Po stopách českých filmů a pohádek
Radek Laudin
Kniha potěší spíš filmové fanoušky. Ale i když uvedené filmy, pohádky a seriály neznáte, můžou být pro vás jednotlivá místa hezkou inspirací na výlet.
Co se samotného obsahu týče, ten je bohužel celkem nevyvážený – někde se dozvíte opravdové zajímavosti ze zákulisí natáčení, jinde text sklouzne do zbytečných odboček, k jiným filmům nebo k odkazům na informace na webu.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Když je nemocná duše a tělo strádá... Příběh ženy, kterou životní trápení, psychické problémy, lidská zloba a fyzické utrpení z nemocí dovedly až k těžké posedlosti a na samou hranici žití.
Zvolená ich-forma vyprávění dává čtenáři možnost nahlížet na události pohledem hlavní hrdinky a nechat se tak stáhnout do hlubin jejího vnímání světa a reality. Pokud přistoupíte na tuhle hru, pomalu se vám s každou sebranou, usušenou a odevzdanou bylinou poodkryje malý střípek Aniny minulosti a příčin i následků jejího strádání. Magická, náročná a bolavá cesta. Krásné čtení.
Já, člověk
Olga Stehlíková
Co dělá člověka člověkem? Tahle mini encyklopedie se na to pokouší odpovědět krátkými texty, které charakterizují jednotlivé osoby z různých úhlů - ať už jsou to zájmy, oblíbené činnosti, povolání, sociální status, vzhled, místo původu, vášně, názory, přesvědčení, závislosti nebo odlišné životní role. Cílem je ukázat lidskou různorodost, to že každý je jiný a zároveň jedinečný. Ať už si svou roli zvolil sám nebo ho formovalo prostředí či okolnosti.
P. S. Kniha je vítězným textem literární soutěže nakladatelství Albatros na téma Svět kolem nás.
Vrah je v každém z nás 2
Lucie Bechynková
Možnost nahlédnout vyšetřovatelům pod pokličku jejich práce - tomu se prostě nedá odolat. Navíc, pokud o svých případech vypráví takový machr, jakým pan Štoček bezesporu je. Poutavou formou vypráví o jednotlivých případech a ukazuje, že víc než akce, je to často mravenčí práce, pečlivé shromažďování důkazů a opatrné proplouvání mezi pravidly a paragrafy. Že policisty často přepadá frustrace v boji s byrokracií nebo že funguje prvek náhody, díky kterému se občas vyšetřování konečně posune vpřed.
Otázky paní Bechynkové v závěrečné kapitole mi přišly celkem zbytečné. Přínosnější by byl třeba slovníček pojmů.
Afterdark
Haruki Murakami
Noční Tokio, město jako velký živoucí organismus. Čas mezi dvěma dny, čas po setmění. Lavhotel Alphaville, místo, kde jsou zakázány jakékoliv hluboké city se stává němým svědkem jednotlivých příběhů. Jejich protagonisté se více méně náhodně potkávají, aby spolu mluvili, po kouscích si navzájem poodkryli své životy a poté se opět ztratili uprostřed noci. Ve městě, které je pohltí jako velké zvíře, které jen pomalu hledá cestu ke svítání.
Murakamiho osobitý styl, postavy, pohybující se na okraji společnosti, filmový střih vyprávění, úsporný, barvitý jazyk, nádech tajemna, až nadpřirozena. Murakami se touhle novelou začíná propracovávat ke svým nejlepším kouskům.
