SSTknihy komentáře u knih
Kdysi adorovaná povinná četba, dnes zajímavý studijní materiál. Kdyby se do toho nepletla politika, zůstal by silný lidský příběh a dobrá literatura. Každé svědectví z těch šílených časů je cenné a za zločin bych spíš považovala to, co z toho komunistická propaganda (a Gusta) později stvořili.
Trochu pomalejší rozjezd a možná trochu moc postav, ale jinak v podstatě slušná romantika se špetkou humoru a happyendem, který je sice jasný už od začátku, ale právě proto po těchto knihách čas od času sáhneme, že? Autorka píše čtivě a její příběhy příjemně krátí čas. V téhle sérii ale najdete i lepší.
Kdo nevyje s námi, vyje proti nám... Gunnar Huttunen je obyčejný chlápek s trochu záhadnou minulostí a poněkud podivnými zvyky, ale jinak je docela v pohodě. Dokud nenarazí na omezenost, strach z neznáma a neochotu společnosti přijmout cokoliv odlišného. Čemu nerozumíme, z toho raději uděláme zlo, které je třeba potlačit nebo ještě lépe zlikvidovat. Tenhle přístup pak zcela zákonitě vede k dalším a dalším nedorozuměním a dramatickým střetům, a nakonec i k překvapivému konci.
Kdyby tohle byla moje první knížka od Paasilinniho, hodnocení by bylo určitě vyšší. Ale já prostě miluju ty jeho příběhy, prodchnuté typickým melancholicko-černým humorem jako Autobus sebevrahů, Stará dáma vaří jed nebo Zajícův rok.
Novela nevelká rozsahem, ale obsahem rozhodně ano. Každoroční cesta Any Magdaleny na ostrov ke hrobu své matky, se s každou další nahodilou známostí postupně mění v cestu k sobě samé, spěje k hlubšímu poznání dosavadního života, oslavě ženskosti a smyslnosti, ale i k lehce bolestnému zmoudření a prozření.
Márquezův jazyk ani v tomto díle neztrácí nic ze své poetičnosti, obrazotvornosti a vrstevnatosti. Větu za větou skládá svůj barevný obraz, prodchnutý tóny lásky k životu. Škoda, že další setkání už nebude...
Když se z nečekaného dědictví vyklube obrovská slonice jménem Růženka, navíc se sklonem k alkoholismu, je jasné že je zaděláno na pořádný průšvih a také celou řadu veselých, komických a často absurdních situací. Tihle dva budou muset urazit pořádný kus cesty, než přijdou na to, co od života, i jeden od druhého doopravdy chtějí. Roztomilá road movie vylíčená autorovým typicky laskavým humorem.
Když se spojí bezbřehá láska ke zvířatům všeho druhu, inteligentní a laskavý humor a mimořádný literární talent, nemůže vzniknout nic špatného. Tyhle povídky, vycházející více či méně z autorových osobních zážitků jsou jednoduše skvělé počteníčko a zaručená zábava.
Moc hezky vykreslená cesta za jedním velkým snem. Životní osudy Antonie Bricové, jedné z prvních žen dirigentek. Talentované, houževnaté a neústupné ženy, která si troufla vstoupit do mužského světa a dokázat, že "umění a hudba nerozlišuje pohlaví". Možná se to někomu nemusí zdát až tak úžasné, ale faktem je, že uplynulo sotva sto let od doby, kdy byly ženy vnímány jen jako manželky, matky a hospodyňky, jejichž hlavní úlohou byla poslušnost, poddajnost a hezký vzhled.
I když se ve skutečnosti všechno neodehrálo tak, jak to autorka čtenářům předkládá, příběhu to na síle a přesvědčivosti rozhodně neubírá.
Šikana, bodyshaming, náboženský fanatismus, pokroucený pohled na svět, nelehké období dospívání, závist, hloupost, naivita a sobectví. Pan King už před mnoha lety namíchal pěkně divoký koktejl. Už to samo o sobě by stačilo, ale to by nebyl mistr hororů, aby tenhle příběh nevyústil v apokalypsu téměř biblických rozměrů.
Zajímavé je prolínání samotného příběhu a záznamů z (fiktivního) vyšetřování a výpovědí přeživších svědků tragické události.
P. S. Mnozí tu zmiňují, že viděli film z roku 2013. Já ale rozhodně doporučuji spíš verzi z roku 1976 se skvělou Sissy Spacek v režii Briana De Palmy.
Myslela jsem, že to bude jen takové nenáročné letní čtení, ale překvapivě mě tenhle příběh zavedl i k zamyšlení. Zamyšlení nad tím, jak intenzivně má jít člověk za svými sny, jak moc má poslouchat své potřeby a jak moc se má přizpůsobovat ostatním, zvlášť, když jsou jimi naši nejbližší. Rozhodnutí mezi tím, co je pro mě dobré a tím, co si ostatní myslí, že je pro mě dobré může být někdy zatraceně těžké.
Někdo si může říct, že hlavní hrdinka je v podstatě jen rozmazlená, sobecká slečinka, kterou pálí dobré bydlo. Ale ti, kdo někdy sdíleli podobnou vášeň pro nějakou činnost ji možná pochopí a porozumí víc.
P. S. Mimochodem, myslím, že když se v příběhu vyskytují identická dvojčata, mělo by to mít nějaký smysl. Třeba autorka napíše pokračování, kde si s tímhle námětem prohraje lépe. Představit si to umím!
Oddechový čas je opravdu typická letní oddechovka, která opakuje prakticky stále stejný koncept: dáma v nesnázích, v životní krizi, na osudové křižovatce nebo prostě jen neví, co s životem dál. Tak se to snaží zjistit, zároveň se oklepat z předchozích nezdarů a jakoby mimochodem přitom potká tu pravou lásku. Dostatečně romantické, dostatečně vtipné, dostatečně lehké ke čtení :-)
Asi jsem čekala něco jiného... Indická nevěsta se od běžných detektivek liší mimo jiné i tím, že se víc zaměřuje na psychologii postav a sociální prostředí. Spousta věcí (včetně konce) zůstává tak nějak nedořešených, v náznacích, nejednoznačných. Vlastně mě nezaujala hlavní zápletka, a to byl možná kámen úrazu. Jinak je to čtivé, rozhodně spíš vyšší standard. K dalším dílům série mě to ale nenalákalo.
Bridget Jonesová, to je dnes už v podstatě klasika žánru. Ztřeštěná single třicátnice, věčně bojující s nadbytečnými kily, cigaretami a skleničkami alkoholu. Její trapasy a eskapády při hledání nové práce, sedánky s přáteli, problémy s rodiči, zoufale špatná rozhodnutí ohledně mužů a nad tím vším bezbřehá víra v tu velkou pravou lásku - jednoduše skvělá zábava.
Musím ale přiznat, že v tomto případě film vítězí nad knihou - je přeci jen vtipnější, romantičtější a zábavnější.
Opona se roztahuje, na scénu zločinu poprvé vstupuje malý Belgičan s velkým knírem, a ještě větším sebevědomím. Náhodné setkání se starým přítelem kapitánem Hastingsem ho přivede k vyšetřování prvního zločinu na půdě staré dobré Anglie.
Od první knihy je tu vše, co mám u Agathy Christie ráda - panské sídlo, mrtvola, hromada podezřelých, spousta motivů, důraz na ty nejmenší detaily a samozřejmě na konec bravurní odhalení pachatele a vysvětlení celého případu. No a od té doby už to jelo jako po másle :-)
Každému zločinu předchází okamžik, kdy se spustí řetězec menších i větších událostí a souvislostí, které později nevyhnutelně dospějí k okamžiku zlomu, k vraždě, k nulté hodině příběhu.
Agatha Christie tentokrát rozehrála pěkně temnou hru - osamělé panské sídlo, milostný pětiúhelník (!), brutální vražda, hromada podezřelých, chladnokrevný vrah a skvělý inspektor Battle, který tomu všemu musí přijít na kloub.
P. S. Pokud znáte filmové zpracování, asi budete marně hledat slečnu Marplovou - ta ale v knize nevystupuje.
Venkovské sídlo, zahradní slavnost, všude spousta hostů a pro jejich pobavení zdánlivě nevinná hra na vraždu. Jenže, jak se říká, "s čím kdo zachází, tím také schází..." Podle zákona detektivní logiky se objevuje na scéně skutečná mrtvola. A nebude jediná. Adriane Oliverová, známá spisovatelka, která měla organizaci hry na starosti musí zavolat na pomoc svého přítele Poirota, aby společně dopadli pěkně rafinovaného a chladnokrevného pachatele, a navíc odhalili jedno ošklivé tajemství.
Sluncem zalitá idylka ostrova v zálivu Leathercombe, krásná, i když poněkud excentrická herečka Arlena Marshallová a hosté, z nichž jeden každý má očividně důvod i chuť zakroutit Arleně krkem. Poirotovi tentokrát nezbývá, než rezignovat na svou dovolenou a pustit se do vyšetřování rafinovaného zločinu a odhalit pachatele dřív, než zlo pod rozžhaveným sluncem zachvátí celý ostrov.
Já mám Agathu fakt ráda, a tak jí musím odpustit i ty poněkud slabší kousky, ke kterým Záhada modrého vlaku bohužel patří. Papá Poirot se sice snaží ze všech sil, a kromě vyšetřování se tentokrát zhostil i role ochránce mladé nezkušené a nečekaně zbohatlé dívky, ale těch postav je trochu moc a zápletka trochu překomplikovaná..., no prostě to není ono. I tak je to ale pořád fajn počteníčko.
Daniel Menasse, jediný z rodné židovské obce, který přežil holocaust přijíždí po letech do míst svého dětství a dospívání, aby se pomodlil kaddiš, modlitbu za zemřelé. Ve vzpomínkách mu před očima ožívá doba před mnoha lety, jednotliví členové rodiny i celé židovské komunity, se všemi jejich radostmi, starostmi, obavami, nářky, hříchy, láskami, pochybnostmi i věčnými spory o to, zda je bůh milosrdný nebo trestající.
Danielovýma očima nahlíží čtenář na různé podoby lásky, poznává podstatu lítosti, soucitu a odpuštění. Nostalgické, často smutné a bolavé, ale neskonale moudré poselství o základních lidských hodnotách. Vzpomínky, do kterých se bohužel neustále vkrádá vědomí nadcházející katastrofy holocaustu.
Zapomeňte na naivní holčičku, která se rozplývala při pohledu na nadýchaná (šlehačková) oblaka. Uběhlo pár let a z blonďaté princezny se stala podnikatelka, která už ví, že neúspěch nutně neznamená prohru, že se život skládá z větších či menších radostí i strastí, a že důležitější než výkon, je věřit v sebe, být milován a milovat své blízké a krůček za krůčkem jít za svým snem.
Nečekejte, že se čtením téhle knihy dozvíte něco víc o podnikání nebo o tom, jak se stát profesionální bloggerkou a influencerkou. Kniha je osobitou, místy překvapivě intimní zpovědí, která vás nechá zase o trochu víc nahlédnout do světa "pohodové holky", která si toho ale v sobě nese víc, než by kdo tušil.
Život na kolotoči nabízí pohled do života známé herečky a zároveň vášnivé ženy plné životního optimismu. Chantal vás nechá nahlédnout na jednotlivé okamžiky své životní pouti, od dětství ve Francii, přestěhování za láskou do Čech, manželství, mateřství, herecké úspěchy ve filmu i na divadle, ale i životní kotrmelce, pády a smutky. Vedle toho v knize najdete zajímavé postřehy, léty prověřená životní moudra i úvahy o každodenních maličkostech.
Příjemně strávené chvíle ve společnosti charismatické a krásné ženy.