SSTknihy
komentáře u knih
Třetí pečeť
Hana Whitton (p)
Příjemná historická detektivka, kde se sice téměř nevyšetřuje a víc, než o odhalení pachatele několika vražd jde o politické intriky sahající do nejvyšších míst. To ale vůbec nevadí, pokud máte rádi tenhle mix romantiky a vyšetřování, a víte, co od toho čekat. Díky doslovu se navíc dozvíte něco málo z historie. Pokud jste nečetli první díl, nevadí – odkazy jsou dostatečně jasné a z děje vše rychle pochopíte.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Asi jako mnohé, i mě nalákala atraktivní obálka a zajímavá anotace. Nevadil mi styl psaní, naopak, ten strohý, odosobnělý jazyk se hodil k myšlení hlavního hrdiny, který se snaží vytěsnit z hlavy každodenní děsivou realitu. A neodložila jsem knihu ani kvůli detailně popisovaným scénám z míst, kam by se běžný smrtelník vážně nechtěl dostat. Přišlo mi, že autorka dosáhla přesně té míry zhnusení a fascinace, kterou zamýšlela. Tím ale má pozitiva končí.
Problém je v samotném poselství knihy, jakoby se autorka nedokázala rozhodnout, jestli píše horor, dystopii, politickou agitku, propagaci vegetariánství, obžalobu chovatelů zvířat, masokombinátů a mrazíren, pokusných laboratoří, lovců a vyhledávačů kruté dekadentní zábavy. V mnoha okamžicích totiž paralela s naším životem (a naším chováním ke zvířatům) pokulhává a sklouzává pouze ke snaze maximalizovat šokující účinek z popisovaných scén. Čtenářům tak zůstane jen divná pachuť na jazyku…
Šťastný muž
Arto Paasilinna
Šťastný muž je překvapivě jedna z nejobyčejnějších Passilinnyho knih. Tentokrát si bere na paškál pokryteckou maloměšťáckou společnost, která přijímá jen to, co zapadá do průměru a obyčejnosti. A také je o tom, že pomsta může být sice trochu krutá, hlavně ale musí být provedená s elegancí a grácií. V neposlední řadě pak autor svým typicky nostalgickým humorem poukazuje na to, že štěstí je vážně relativní pojem.
S Passilinnyho příběhy se to má tak, že si je buď zamilujete od první věty, nebo vás naprosto minou a knihu odložíte s nechápavým kroucením hlavy. Pokud je vám ale blízký poněkud svérázný finský humor, absurdní situace pokládáte za naprosto normální a chápete, že problémy vyřeší sauna, vodka a rybolov, pak nebudete zklamáni.
Řeka zázraků
Vladimír Kořen
Jak Vladimír Kořen potkal ryby... A taky řeku, přírodu, svou ženu, pracovní příležitosti, stěhování, šachy, starostování, rodičovství, autonehody, přátele, a hlavně všechny možné zázraky přírody. Jeho místy velmi otevřená, jindy v náznacích zastřená, ale vždy upřímná zpověď o cestě životem plyne jako ta milovaná řeka - chvíli klidně a poeticky, jindy hravě probublává mezi břehy, pak se zas žene jako bystřina, do cesty se jí staví balvany, jezy i téměř nepřekonatelné hráze. Ale stále plyne a teče dál, stejně jako běží lidský život.
Spíš, než klasické povídky tu najdete vzpomínky, glosy, drobné črty, úvahy, krásné popisy, stesky nad lidskou zlobou, nad frustrací ze zdevastované přírody i hledání naděje a cesty jak jít dál a nevzdávat se.
Tohle není na rychlé čtení, udělejte si na knihu čas, čtěte ji po částech, vracejte se k ní. Stojí to za to!
Kouzelná skříňka pro Gwendy
Stephen King
Skvělý začátek. Věta: "Holčičko, pojď sem na moment. My dva si musíme popovídat", tak při té mi vážně přeběhl mráz po zádech. Jinak je tahle novela čtení na pár hodin. Hodně mě bavil ten pomalu plynoucí, rádoby obyčejný děj, kdy je ale čtenář celou dobu napnutý, kdy se to všechno pokazí... Strach z neznámého, pocit zodpovědnosti, otázka "co bych asi udělal já?" - to všechno pěkně funguje. No, a nakonec i na tu krev dojde :-)
Andělé všedního dne
Michal Viewegh
Asi nejvíc citová (a citlivá) Vieweghova kniha. Námět sice hodně připomíná slavné filmy Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a Tak daleko, tak blízko, ale nevadilo mi to. Jednotlivé postavy a příběhy do sebe zapadají a pointa, ke které vše spěje udržuje čtenáře v napětí. Vše je jemně prodchnuto symbolem naděje a je jen na vás, do jaké míry si připustíte existenci andělských bytostí a jejich vliv na naše bytí i nebytí.
Alibi
John Creasey
Tohle je přesně ten typ detektivky, po které sáhnete náhodou, protože jste ji našli odloženou někde na polici nebo v knihovně. Takový průměr, který neurazí, ani nenadchne a děj se vám velmi rychle vykouří z hlavy. Tahle série se mou oblíbenou opravdu nestane.
A tak jsem šla životem
Helena Růžičková
Upřímná zpověď oblíbené herečky, která uměla rozdávat dobrou náladu nejen prostřednictvím svých filmů. Najdete tu vzpomínky na dětství, na válečná léta, střípky z rodinného a manželského života, a samozřejmě historky z natáčení. Kniha nevelká rozsahem, ale všechno podstatné tu je. A bylo by s podivem, kdybyste se u čtení nezasmáli.
Labuť a lovec
Jiří Březina
Netušila jsem, co mám od téhle útlé novely čekat, o to příjemnější to bylo překvapení. Po pár řádcích jsem byla vtažena do příběhu a užívala si lehce mýtický příběh z doby dávno, dávno minulé. Poetický, a přitom specifiky strohý jazyk, evokující mluvu našich předků, krásné obrazy divoké, dosud neporušené přírody, detailní popisy běžného života sběračů a lovců, to všechno skvěle funguje dohromady. Je znát, že autor nepodcenil přípravu a pečlivě nastudoval dostupné informace o nalezištích a dochovaných artefaktech.
Pokud se vám líbí filmy jako Volání rodu, Po veliké řece, nebo jste četli Minehavu, bude vás tenhle výlet do minulosti určitě bavit.
Odvaha
Markéta Lukášková
Je odvaha říct ANO, nebo je odvaha říct NE... Zaslouží si člověk právo na lepší život za jakýchkoliv podmínek? Jak moc se kompromisy slučují s vlastním svědomím? Kdy už se dá říct, že člověk si vytrpěl dost na to, aby se mu odpustily činy, kterých se sám dopustil?
To všechno musí řešit Ada, mladá žena, žijící v poválečné Praze v dusné atmosféře 50. let. V době sílícího antisemitismu, vykonstruovaných procesů, strachu a sledování na každém kroku. Už si toho v životě prožila dost. A přitom by chtěla tak málo - studovat, bavit se s přáteli, mít slušné bydlení. Jednoho dne má tohle všechno na dosah, stačí se jen rozhodnout. Člověk ale musí být připraven za svá rozhodnutí přijmout zodpovědnost. A to nebude zadarmo...
Velmi čtivý příběh, ostatně jako většina autorčiných knih. Navíc zajímavě zpracovaný (nechci prozrazovat). A chtěla bych pokračování!
Tři sestry
Heather Morris
Kdysi daly slib, že jedna druhou neopustí a budou se vždy chránit navzájem. Tohle pouto nedokázaly přetrhnout ani hrůzy, které sestry Mellerovy prožily v koncentračním táboře v Osvětimi a Březince, ani těžkosti, se kterými se musely poprat v po skončení války.
Další z příběhů, jehož nejsilnější stránkou je reálný základ a skutečné postavy. Zajímavý rozměr dodává příběhu osud sestry, která nejdéle zůstala ušetřena hrůz osvětimského pekla a závěrečná část knihy, která se věnuje poválečnému životu v nově vznikajícím izraelském státě. Nad tím vším se line dojemné pouto pevné sesterské lásky a přátelství.
Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové
Robert Bryndza
Byla jsem zvědavá na Bryndzovy knihy, které napsal ještě před tím, než se proslavil svými detektivkami. A musím říct, že to nebylo špatné. Taková Bridget Jones o čtyřicítce a po rozvodu. Chvílemi fakt vtipné, chvílemi se to naopak trochu táhlo. Trochu bylo znát, že od vydání uplynulo víc jak deset let a podobných hrdinek už běhá v knižním světě docela hodně. Jestli ale máte rádi knihy Ellen Bergové nebo Susanne Kubelka a nečekáte žádné hluboké myšlenky, pak je tohle ideální volba třeba na dovolenou. Možná časem sáhnu i po dalších dílech. Už kvůli Ethel, tchyni hlavní hrdinky - tahle svérázná babka mě fakt hodně bavila :-)
Procházky Prahou filmovou
Radek Laudin
Tuhle knihu si užije spíš ten, kdo zná zmiňované filmy, i proto, že se v jednotlivých kapitolách často víc, než o daných lokalitách píše o hercích a natáčení. Bohužel i v tom je obsah dost nevyvážený – někde se dozvíte opravdové zajímavosti ze zákulisí, jinde je většina textu věnována například podrobným informacím ze života herce či herečky ve vedlejší roli. Je tu spousta zbytečných vycpávek, které nemají s lokalitou nic společného a často jsou nudné nebo naopak až na hranici bulvárnosti. Ocenila bych podrobnější informace o konkrétních nemovitostech, když už to má být „procházka filmovou Prahou“. Takhle to bohužel zůstalo někde na půl cesty.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Záhada Blair Witch uprostřed beskydských lesů. Partička přátel, u které je hned od začátku jasné, že to s tím kamarádstvím nebude zas až tak růžové, poslední společná dovolená, kterou by si ve skutečnosti většina z nich raději odpustila a průšvih visící jasně ve vzduchu od chvíle, kdy se objevila ta podezřelá odbočka v lesích...
Musím přiznat, že mě to bavilo, i když do konce mě hnala spíš zvědavost, jak z toho autorka vybruslí než samotný děj. Nutno říct, že se jí to docela slušně podařilo a nechybí ani lehce znepokojivý závěr.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Jsou příběhy a lidské osudy, které by neměly být nikdy zapomenuty. Měli bychom si je stále připomínat, aby paměť nezačala selhávat a nepřikryl ji milosrdný závoj zapomnění. Protože takové zlo, by se zapomenout nemělo. To, co se dělo v 50. letech bylo zvěrstvo. Je dobře, že vznikají knihy jako je právě tahle. Jednotlivé příběhy by klidně mohly fungovat i samy o sobě, ale takhle to tvoří hezky ucelený rámec a dá se to číst opravdu jako detektivka. Jen mrazí, když si uvědomíte, že tohle není výplod žádného severského literárního autora, ale skutečnost...
Velká samota
Kristin Hannah
Příběh rodiny Allbrightových je stejný jako aljašská příroda – drsný, nemilosrdný, divoký, ale zároveň úchvatný, nádherný a dechberoucí. Je tu všechno - velká láska, velké přátelství, velká bolest, velké zklamání i velká naděje. Nádherný silný příběh, který se vám zaryje pod kůži, stejně jako ta aljašská divočina. Leni je téměř antická hrdinka, jejíž bolestný přerod z bezstarostného dítěte v dospělou a silnou ženu budete sledovat se zatajeným dechem. Budete jí držet jí palce, povzbuzovat jí, umírat s ní strachy, prožívat bolest zlomeného srdce i plakat dojetím a štěstím. Velká samota je jednoduše velký román!
Buď jako řeka
Shelley Read
Příběh mladičké Victorie, která si stejně jako klidný a tichý potůček opatrně razí cestu životem a postupem času a prožitými událostmi se mění v silnou, mohutnou a sebevědomě plynoucí řeku. Příběh o ženě, která se dokázala postavit společnosti, rodině, přírodě i sobě samé. Příběh psaný lehce, a přitom sugestivně a s takovou vášní pro detail, že mi po jeho přečtení zůstávají před očima obrazy, jako bych viděla nádherný film.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
„Dokud žijeme, ukrýváme v sobě budoucnost s nepřeberným množstvím možností a možných scénářů“.
Díky anotacím a komentářům jsem tušila, co mě čeká, takže úvodní část nebyla překvapením. Pak se ale děj rozvinul nečekaným způsobem a musím říct, že mě tahle „hra na životy“ začala bavit. Asi každý alespoň jednou v životě zatoužil vědět, jaké by to bylo, kdyby udělal jiné rozhodnutí, vydal se jiným směrem, potkal jiné lidi, v jiné době. Snít není na škodu. Problém nastává ve chvíli, kdy neustálá touha po něčem lepším přehluší prožívání přítomného okamžiku. Příběh je vlastně takovým návodem, jak přestat neustále hledat to, co bychom mohli mít rádi a naučit se mít rádi to, co máme. I když čtenář tuší, že příběh vede k happyendu, hlavní hrdinka si musí prožít dost krušných chvilek, než pochopí a učiní konečné životní rozhodnutí.
Katův odkaz
Vlastimil Vondruška
Super příběh, který vás bez dlouhých okolků ihned vtáhne do děje. Berounské mordy jsou vážně pěkně zamotané, podezřelých celý zástup, dějových linek hned několik, mrtvol přibývá jak na běžícím pásu a sám pan královský prokurátor přiznává, že tenhle případ bude pěkně komplikovaný. Se svým pomocníkem Petrem musí prověřit hned několik hypotéz a odhalit nejedno tajemství z minulosti.
Jen ten konec, kdyby nebyl tak překombinovaný a uchvátaný. Rozuzlení i vysvětlení se čtenáři sice dostane a vraha se nekonec podaří odhalit, ale mám takové tušení, že až do poslední chvíle sám pan Vondruška netušil, kdo to vlastně bude :-)
Život se mnou pěkně cvičí
Ondřej Horák
Vždycky žasnu nad tím, když někdo, komu život nakládá víc než jiným, místo fňukání a hořekování nad nespravedlností života, srší naopak optimismem, nevzdává se a dokáže si užívat každý den. Přesně taková je Hanka Dvorská. Za sebou má celou řadu životních pádů (někdy tedy doslova), ale je to absolutně nezlomný živel. Jak sama říká, člověk je jednou dole, jednou nahoře a pokud si ten život chce hezky užít a všechno to nějak přežít, tak prostě musí dělat jakoby nic.
Takhle kniha vás nadupe optimismem a možná, že dokonce donutí konečně se sebou něco dělat :-)
