Andělé všedního dne přehled
Michal Viewegh
Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září 2006 posledním dnem jeho života, ale to zatím vědí jen andělé… Mladá vdova, učitel autoškoly, sebevrah a čtyři andělé — to jsou možná trochu překvapiví protagonisté nové knihy Michala Viewegha. Nejčtenější současný český spisovatel v ní s obvyklou fabulační a kompoziční bravurou vypráví příběh jediného dne, na jehož konci se tři lidské osudy spojí v jeden. Sám autor novelu charakterizuje jako „svižnou story o lidech, andělích a umírání“ či „knížku o nás všech, jejichž čas je vyměřen, a přesto se stále chováme, jako bychom tu měli být věčně“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Andělé všedního dne. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (128)
Asi nejvíc citová (a citlivá) Vieweghova kniha. Námět sice hodně připomíná slavné filmy Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a Tak daleko, tak blízko, ale nevadilo mi to. Jednotlivé postavy a příběhy do sebe zapadají a pointa, ke které vše spěje udržuje čtenáře v napětí. Vše je jemně prodchnuto symbolem naděje a je jen na vás, do jaké míry si připustíte existenci andělských bytostí a jejich vliv na naše bytí i nebytí.
Na to, že autora moc nemusím a jeho pojetí věcí mi není vždy sympatické, kniha mě poměrně zaujala. Provázanost příběhů, záležitosti na první dobou zjevné a explicitně vyjádřené, ale i ty skryté mězi řádky. (Bez)nadějnost našich lidských životů, krása skrytá v detailu (příběhu i textu samotného). Prostě ideální kniha na neděli (bez sarkasmu :-)).
Související novinky (1)
Knižní novinky (7. týden)
13.02.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Zfilmováno
Andělé všedního dne (2002)
Kniha Andělé všedního dne v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 1 426x |
ve Čtenářské výzvě | 88x |
v Doporučených | 53x |
v Knihotéce | 281x |
v Chystám se číst | 106x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Vrátila jsem se ke knize téměř po deseti letech, kdy už je člověk snad ani ne dospělejší, ale vnímavější na svět kolem sebe, Nemohu se zbavit pocitu určité tísně při čtení a přičítám to právě tomu, jak Viewegh náramně popsal, jak si člověk toho právě jemu darovaného života neváží. Musíme zřejmě projít životem s jeho radostmi a starostmi, zažít v rodině návštěvu konce (myslím tím smrt) u člověka , bez kterého vám je neskutečně teskno a zažít fyzickou bolest z této ztráty, na druhou stranu zažít i tu nepopsatelnou radost u pokračování rodu, z toho, že máte zdravé děti a vnoučata...tohle jsem si zpětně u Viewegha uvědomila a díky této knize i snad pochopila, že život nepočká, až si pofoukáme bolístky, které nás v životě potkají, každý promarněný den zůstane už navždy promarněný, každý ztracený rok, který jsme neprožili tak, jak jsme chěli zůstane už navždy ztracený. Život si námi nehraje na opakování a pokud andělé jsou-a já opravdu věřím, že nám ať již intuice nebo cosi v nás samo napovídá, když jdeme špatnou cestou- pak nám to "cosi" ukazuje nebo snad i napovídá, když děláme něco blbě , něco co jsme snad ani nechtěli, jen nás to "něco co je špatně" v životě potkalo nepřipravené... Za mě kniha sice trochu depresivní, ale po přečtení se mi najednou tak nějak zvláštně ulevilo na dušičce.