Labuť a lovec přehled

Labuť a lovec - Pěkné, oddehcové čtivo, měla jsem pocit, že se znovu nořím do knih Eduarda Štorcha, jen mi (stejně jako u Štorchových románů) některé věci připadaly přitažené za vlasy. Je sympatické, že Březina v doslovu bere všechny faktické chyby na svou hlavu a je si vědom torzovitosti pramenů, které máme k dispozici. Stejně tak je sympatické i to, že se pokusil ukázat rozdíl mezi mezolitickým a neolitickým způsobem života, ale obávám se, že změny byly postupnější, pomalejší, tudíž hůře zaznamanetalené z hlediska jedince, který má na tomto světe vyměřeno jen pár desetiletí. Udělat rovnítko mezolit = lov, sběr x neolit = zemědělství + pastevectví, kde se náhle zcela naplno pěstuje obilí, chovají ovce, tkají látky a vyrábí keramika, je myslím příliš zjednodušené. K přechodu patrně docházelo postupně. Ostrý střet dvou zcela odlišných kultur je dnešnímu člověku asi bližší, protože ho lépe známe (z objevení Ameriky či z výprav mezi civilizací - téměř- nedotčené domorodce v 19. a počátkem 20. století). Knihou se navíc vine nostalgie nad ztrátou onoho staršího, dle autora až indiánského a poklidného způsobu života, který je nahrazen agresí, válkami, neustálou prací. Myslím, že jde z velké části o iluzi, o tak časté vzdychání nad ztraceným rájem a o klamnou představu, že "dřív bylo líp" - lidé by nepřešli k zemědělskopasteveckému způsobu života, kdyby k tomu neměli důvod, kdyby jim to neskýtalo výhody, rovněž války či střety mezi lidskými skupinami probíhaly i v pravěku, pouze je díky použitému materiálu tehdejších "zbraní" a nízké hustotě obyvatelstva daleko těžší takové střety odhalit. Uvědomme si, že zemědělství a pastevectví dává člověku daleko větší jistotu potravy, není již tak závislý na stádech zvěře, jejichž výskyt se navíc po poslední době ledové změnil, není již nucen neustále migrovat a také nemusí být tak fyzicky zdatný, jako lovec. Ohlídat stádo či okopávat pole a sít obilí zvládne i člověk, který by se lovem již uživit nemohl z důvodu vyššího věku či opotřebování těla, fyzického postižení, utržených zranění apod.
Poněkud pochybuji, že by pravěcí lovci měli značky na stromech, které by ohraničovaly jejich území, uvážíme-li, jak nepevné byly třeba ve středověku hranice států, stejně tak na mě nepůsobily zrovna věrohodně některé detaily ze života neolitců (= Labutino původní prostředí), např. vůdčí role otce stavěná do kontrastu k "demokracií" Říčních lidí, monogamie nebo zakrývání vlasů u vdaných žen - existuje vůbec tehdy něco jako pojem "vdaná žena"? Navíc se zdá, že neolitické domy sloužily spíše matrilineárním velkorodinám. Mnohé z těchto domněnek z archeologických nálezů asi nikdy nezjistíme. Směsi podobné pemikanu tehdejší obyvatelstvo mohlo vyrábět, ale není užití tohoto termínu poněkud zavádějící?

Pro poznámí dějinné epochy, kdy se má Labuť a lovec odehrávat, doporučuji 2. a 3. díl Archeologie pravěkých Čech (vydáno AVČR)

K Labuti a prostředí, z něhož pochází, doporučuji Benešův článek "Dehtáře, druhé neolitické sídliště v jižních Čechách", který najdeme v časopise Výběr - z prací členů historického spolku při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 1979, ročník 16, číslo 2), k Lovci například "Výzkum jihočeských neolitických lokalit v roce 2021" (Václav Vondrovský, Roman Křivánek, Jiří Bumerl, Martin Pták, Jan John, Erika Průchová, Jaroslav Krejčí, Vladimír Prokop, Daniel Hláse), najdeme v časopise Archeologické výzkumy v jižních Čechách, sv. 35, 2022, s. 27-39 a celkově doporučuji knihu "To nejlepší z archeologické sbírky Františka Vildomce" (Alena Humplová, Vladimír Podborský).

Zajímal by mě názor nějakého odborníka, archeologa na tuto knihu.