Labuť a lovec přehled
Jiří Březina
Když Lovec narazí při lovu labutí na tu zvláštní bytost, pochopí hned, že pochází z jiného světa. Netuší však, jak blízko ten svět je a jaké změny s sebou přináší. Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první, ale rozhodně ne poslední opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím i záblesky naděje.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Labuť a lovec. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (53)


Vlastně vůbec nevím, co jsem od knihy čekala. Mela jsem dojem, ze autor pise detektivky, a tak nějak jsem si myslela, ze to bude ten případ. Jinou autorovu knihu jsem zatím nečetla, ale rozhodně to napravím. Příběh byl velice poutavý, musím se přiznat, že jsem jinou knihu tohoto žánru nebo typu do této doby necetla, takže to pro mě bylo zase něco nového. Určitě autor dokáže zaujmout, bylo to napínavé, neodhadnutelné.

Labuť a lovec - Pěkné, oddehcové čtivo, měla jsem pocit, že se znovu nořím do knih Eduarda Štorcha, jen mi (stejně jako u Štorchových románů) některé věci připadaly přitažené za vlasy. Je sympatické, že Březina v doslovu bere všechny faktické chyby na svou hlavu a je si vědom torzovitosti pramenů, které máme k dispozici. Stejně tak je sympatické i to, že se pokusil ukázat rozdíl mezi mezolitickým a neolitickým způsobem života, ale obávám se, že změny byly postupnější, pomalejší, tudíž hůře zaznamanetalené z hlediska jedince, který má na tomto světe vyměřeno jen pár desetiletí. Udělat rovnítko mezolit = lov, sběr x neolit = zemědělství + pastevectví, kde se náhle zcela naplno pěstuje obilí, chovají ovce, tkají látky a vyrábí keramika, je myslím příliš zjednodušené. K přechodu patrně docházelo postupně. Ostrý střet dvou zcela odlišných kultur je dnešnímu člověku asi bližší, protože ho lépe známe (z objevení Ameriky či z výprav mezi civilizací - téměř- nedotčené domorodce v 19. a počátkem 20. století). Knihou se navíc vine nostalgie nad ztrátou onoho staršího, dle autora až indiánského a poklidného způsobu života, který je nahrazen agresí, válkami, neustálou prací. Myslím, že jde z velké části o iluzi, o tak časté vzdychání nad ztraceným rájem a o klamnou představu, že "dřív bylo líp" - lidé by nepřešli k zemědělskopasteveckému způsobu života, kdyby k tomu neměli důvod, kdyby jim to neskýtalo výhody, rovněž války či střety mezi lidskými skupinami probíhaly i v pravěku, pouze je díky použitému materiálu tehdejších "zbraní" a nízké hustotě obyvatelstva daleko těžší takové střety odhalit. Uvědomme si, že zemědělství a pastevectví dává člověku daleko větší jistotu potravy, není již tak závislý na stádech zvěře, jejichž výskyt se navíc po poslední době ledové změnil, není již nucen neustále migrovat a také nemusí být tak fyzicky zdatný, jako lovec. Ohlídat stádo či okopávat pole a sít obilí zvládne i člověk, který by se lovem již uživit nemohl z důvodu vyššího věku či opotřebování těla, fyzického postižení, utržených zranění apod.
Poněkud pochybuji, že by pravěcí lovci měli značky na stromech, které by ohraničovaly jejich území, uvážíme-li, jak nepevné byly třeba ve středověku hranice států, stejně tak na mě nepůsobily zrovna věrohodně některé detaily ze života neolitců (= Labutino původní prostředí), např. vůdčí role otce stavěná do kontrastu k "demokracií" Říčních lidí, monogamie nebo zakrývání vlasů u vdaných žen - existuje vůbec tehdy něco jako pojem "vdaná žena"? Navíc se zdá, že neolitické domy sloužily spíše matrilineárním velkorodinám. Mnohé z těchto domněnek z archeologických nálezů asi nikdy nezjistíme. Směsi podobné pemikanu tehdejší obyvatelstvo mohlo vyrábět, ale není užití tohoto termínu poněkud zavádějící?
Pro poznámí dějinné epochy, kdy se má Labuť a lovec odehrávat, doporučuji 2. a 3. díl Archeologie pravěkých Čech (vydáno AVČR)
K Labuti a prostředí, z něhož pochází, doporučuji Benešův článek "Dehtáře, druhé neolitické sídliště v jižních Čechách", který najdeme v časopise Výběr - z prací členů historického spolku při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 1979, ročník 16, číslo 2), k Lovci například "Výzkum jihočeských neolitických lokalit v roce 2021" (Václav Vondrovský, Roman Křivánek, Jiří Bumerl, Martin Pták, Jan John, Erika Průchová, Jaroslav Krejčí, Vladimír Prokop, Daniel Hláse), najdeme v časopise Archeologické výzkumy v jižních Čechách, sv. 35, 2022, s. 27-39 a celkově doporučuji knihu "To nejlepší z archeologické sbírky Františka Vildomce" (Alena Humplová, Vladimír Podborský).
Zajímal by mě názor nějakého odborníka, archeologa na tuto knihu.
Související novinky (1)
Mráz, Murtagh a další knižní novinky (17. týden)
21.04.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Labuť a lovec v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 192x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 13x |
v Mé knihovně | 78x |
v Chystám se číst | 116x |
v Chci si koupit | 29x |
v dalších seznamech | 6x |
V této knize vkročíme do střední doby kamenné a tím se dostaneme do krásného historického příběhu. Poznáme lovce, který postřelí Labuť - labutí dívku, ale chce ji zachránit, odvede si ji domů mezi Říční lid, ale Labutí rod a Říční rod jsou dva rody, které se moc neslučují.
V tomto příběhu nás autor seznámí mimo jiné s archeologií, s dovednostmi přírodních národů, s jejich zvyky, s vírou, také se sílou lesních duchů přírody a dozvíme se, jestli v tomto příběhu bude láska všemocná.
Musím vyzdvihnout krásné ilustrace Sabiny Chalupové, které tuto knihu krásně zdobí.
Kniha mě okouzlila na první pohled a tento nově zpracovaný známý příběh v ní, se mi moc líbil.