SSTknihy
komentáře u knih
Zapal tento dům
William Styron
Obsáhlý, mnohovrstevný román, který pomalým tempem vypráví příběh o přátelství, lásce, nenávisti, zločinu, pomstě a výčitkách svědomí. Jak už to tak u autora bývá, příběhem vás provede osoba vypravěče, v tomto případě očitého svědka, který se ale až po letech postupně dozvídá, čeho byl vlastně svědkem a střípek za střípkem si skládá celou tu mozaiku událostí, které vyvrcholily znásilněním a vraždou. Román Zapal tento dům je prodchnutý atmosférou horkého italského slunce, pod kterým se mísí emoce jak v parním kotli, a který musí jednoho dne zákonitě bouchnout. Hledání pravdy, příčin a následků, touha po odpuštění sobě i druhým. A samozřejmě Syronovo oblíbené téma viny, ať už v jakékoliv podobě. Náročné čtení.
Divoké kosti
Kathy Reichs
Místy trochu ucourané, trochu moc postav, mrtvoly lidské, zvířecí i rostlinné, pašeráci, drogy..., a o život jde i samotné Temperance. Nakonec se ale (skoro) všechny nitky pěkně spojí a čtenář může být v klidu, že až se zase najdou někde nějaké kosti, bude Kůstka připravená.
Dcery Marie Terezie
Friedrich Weissensteiner
Díky téhle knize jsem si konečně udělala ve všech těch dcerách jasno. A už vím, že všechny se jmenovaly Marie! Velmi detailní pohled do rodinných vztahů, na vzdělávání, výchovu, sňatkovou politiku i přístup matky, která bedlivě sleduje život svých dětí, neváhá poradit, pomoct, ale i ostře pokárat. Někdy milující, někdy bezohledná. A ano, i velká panovnice měla mezi svými vlastními dcerami své oblíbenkyně.
Určitě doporučuji i druhou knihu Synové Marie Terezie.
Díky za vzpomínky
Cecelia Ahern
Milý romantický příběh se špetkou magična, jak už to tak u autorky bývá. Cesta jejich hrdinů za štěstím a láskou je vždy okořeněna něčím tajemným, něčím mezi nebem a zemí. Co na tom, že to třeba není moc reálné, důležitý je ten šťastný konec a hezký pocit z příběhu.
Zatím ale nic nepřekonalo román P. S. Miluji tě. To je prostě klasika.
Seznam hostů
Lucy Foley
Odlehlý ostrov u irského pobřeží, uzavřená společnost, blížící se bouře a nad nehostinnými rašeliništi se vznáší duch temné minulosti.
Autorka má svůj charakteristický styl - krátké kapitoly, vyprávěné v ich-formě jednotlivými postavami. Děj rychle střídá úhly pohledu a čtenář postupně proniká do vztahů mezi účastníky. A že jsou ty vztahy pěkně propletené! Navíc plné nedůvěry, závisti, předstírání, strachu, obav, zloby a především tajností. Tajností, které s každou další hodinou vybublávají čím dál víc na povrch a zdánlivě nevinná svatba se pomalu, ale jistě mění v boj o přežití. Brzy nastane okamžik, kdy se jeden z přítomných rozhodne pomstít.
Líbila se mi ta postupná gradace napětí, pomalé odhalování minulosti i rozuzlení. Podobnost s Agathou Christie čistě náhodná :-) Musím ale přiznat, že předchozí Štvanice mě bavila o kousek víc.
Sousedé z čísla 9
Felicity Everett
Pomalý a neodvratný rozpad jedné
obyčejné rodiny v důsledku nezdravého přátelství. Námět zajímavý, ale zpracování už tolik ne. Snad je to tím pomalým tempem, snad nenaplněným očekávání dramatičtějšího průběhu událostí. Protože na zabití je tu kandidátů hned několik. Hlavní hrdinka Sára se chová jako zakomplexovaná blbka, která si neváží dobrého bidla a jako můra se omámeně motá kolem nových sousedů oslněna jejích zdánlivou úžasností. Její manžel ze dne na den obohatí svůj milostný repertoár, aniž by Sáře došlo, že z koukání na porno to asi nemá. Děcka jsou prakticky jen statující komparz, stejně jako vesměs nijak zvlášť zajímaví obyvatelé celé čtvrti. A noví sousedé? Od začátku je jasné, že Lou s Gavem jsou jen dva sobečtí manipulativní pozéři, kteří si berou, co se jim líbí, ale na oplátku nedávají prakticky nic.
Věřím, že podobná micro dramata se odehrávají dnes a denně v každé druhé ulici. O to víc je škoda, že autorka nevytěžila z námětu víc a nechala příběh rozpliznout do nezáživné nudy. Zajímavé by bylo třeba střídání vypravěčů a pohled na situaci z druhé strany. Tři hvězdy max.
Moře a pláž
* antologie
Povídky, které spíš, než letní přímořskou pohodu navozují atmosféru prázdného letoviska po sezoně. Je to už tak trochu standard u téhle edice povídek, že spíš hrají na smutnou, nostalgickou nebo dokonce bezútěšnou notu. Úroveň kolísá podle autorů a záleží i na tom, jaký žánr a styl se vám líbí. Za mé opět skvělá Soukupová a líbila se mi i Alice Nellis a Miloš Urban.
V hotelu Bertram
Agatha Christie
Místa, na která se po letech vracíme, nebudou nikdy taková, jak si je pamatujeme z minulosti. Slečna Marplová nachází "svůj" hotel Bertram na první pohled sice beze změny, ale závan nové doby je nezadržitelný. Pod povrchem dokonalosti a luxusu tu navíc bují něco hodně nekalého.
Vyšetřování vede různými směry a bude třeba odhalit hned několik zločinců a víc než jedno tajemství tohoto luxusního hotelu. Slečna Marplová vše pozoruje tak trochu zpovzdálí a moc se nezapojuje, jako by i ona už patřila jen do starých časů. Ale pořád jí to pálí a policie by bez ní byla bezradná.
Smrt programátora
Hana Prošková
Horác s Vašátkem jsou má oblíbená detektivní dvojice. Nebo spíš umělecko-detektivní vzhledem k Horácově profesi. Baví mě, že jsou jiní, víc ve stylu klasických detektivek, kde se spíš přemýšlí, než běhá a střílí. Přestože většina příběhů je už pár desítek let stará, čtou se docela dobře a dobové archaismy nijak neškodí.
Křivý prostor patří asi mezi mé nejoblíbenější. Drama sesterské lásky a nenávisti znám i z televizního zpracování a jako rozhlasovou hru. Přízrak mě zase baví svým návratem do poválečné doby a duchařskou atmosférou. I tuhle povídku mám ráda v televizním zpracování.
Sen o šicím stroji
Bianca Pitzorno
Moc hezký příběh, jeden z těch, které živě vykreslují dobu počátku 20. století, tedy dobu, kdy se od ženy očekávala poslušnost, příprava na manželství, péče o domácnost a rození dětí. Dobu, kdy hranice mezi jednotlivými sociálními a společenskými vrstvami byla prakticky nepřekročitelná. Dobu, kdy každý musel přesně znát své místo a jakákoliv výjimka, výstřednost nebo nedej bože porušení pravidel mohly vést ke skandálu, vyloučení ze společnosti, odsouzení nebo dokonce k tragickému konci.
Švadlenka, hlavní hrdinka příběhu, má při vstupu do života dvě velké výhody: díky své babičce se naučí číst a díky šití nemusí pracovat jako služka. Dneska už si skoro nedovedeme představit, jak těžká to pro ženy byla doba a jak velký kus záslužné práce pro nás udělaly ty, které se nebály jít proti proudu a za svými sny.
Sen o šicím stojí je ale i román o lásce, touze, naivitě, bolesti, zklamání, bojovnosti, a o tom, že ne každý konec musí být šťastný, aby člověk nalezl své osobní štěstí v životě.
Poslední léto ve městě
Gianfranco Calligarich
Já jsem nadšená! Možná je to tím, že se na to existenciálně melancholické, neukotvené dospívání třicátníka, který se znuděně a zcela bez cíle poflakuje životem, dívám už s jistým nadhledem. Užívala jsem si skryté vtípky mezi řádky, nápadité dialogy i skvěle vykreslené období přelomu 60. a 70. minulého století. Rozpálené ulice Říma doslova sálají skrz stránky a město vás bezpochyby pohltí svou atmosférou. Bezstarostný "Dolce Vita - Sladký život" už ale končí a ve vzduchu i v chování postav je cítit rozčarování z nadcházející doby - doby zaměřené na peníze, zisk a úspěch.
Hlavní hrdina mi připomínal Holdena Caulfielda z Kdo chytá v žitě nebo Tóru Watanabe z Murakamiho Norského dřeva. Ten vnitřní neklid, podivné prázdno, neschopnost pro cokoliv se opravdu nadchnout, převzít zodpovědnost za svůj život... Narozdíl od nich se ale Leo vydává odlišnou cestou. Jo, ten konec mě fakt dostal.
Chápu, že se takhle knížka stala kultovní. Ale není pro každého. Tempo je pomalé, děj prakticky žádný, dialogy krátké a břitké, postavy vesměs nesympatické. Ale pokud máte tenhle styl rádi, užijte si toulání letním Římem na sto procent.
Sittafordská záhada
Agatha Christie
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje... a mrtvola leží v pokoji dřív, než krajinu pokryjí husté závěje sněhu a v teple u krbu partička podezřelých vyvolá prvního ducha. Zápletka je pěkně komplikovaná, do poslední chvíle jsem netušila, kdo je vrah a nechala se autorkou vodit za nos, jako na běžkách vyjetou stopou. Skvělá zimní atmosféra, dobrá pointa.
A jedno malé upozornění - v televizním zpracování se vyšetřování ujímá slečna Marplová. V knize se ale nevyskytuje, zřejmě zůstala pěkně v teple v St. Mary Mead :-)
Zločiny pro dva
Agatha Christie
Tak já bohužel patřím mezi ty, kterým takhle detektivní dvojice zrovna k srdci nepřerostla. Asi nejvíc mi na nich vadí to poněkud nevěrohodné spojení s tajnými službami. I samotné vyšetřování působí často dost amatérsky. Věřím, že někomu přijdou vtipní a roztomilí; já ale raději sáhnu po detektivce se slečnou Marplovou nebo panem Poirotem.
Tohle jsou navíc žánrově i stylově rozličné povídky, v podstatě pocta, ale taky trochu parodie na různé detektivy a jejich vyšetřovací styly. Některé jsou lepší, jiné slabší. Proto je i moje hodnocení někde uprostřed.
Šikovná tchyně a smečka rozhněvaných žen
Inna Rottová - Mirovská
Docela slušná detektivka z českého prostředí, v klasickém stylu - jeden byt, jeden večer, devět žen, spousta podezřelých a jedna pěkně chladná mrtvola. Šikovná tchyně musí použít veškerý svůj důvtip a ženskou intuici, aby řádně prošťourala minulost a odhalila, která že to z přítomných dam použila jedu a hlaveň proč. Oddychové, pohodové čtení, které ale vaše šedé buňky mozkové moc nepotrápí.
Pohřbení ve snu – Deset a jedna japonská detektivka
* antologie
Hodně zajímavý soubor povídek z pera různých japonských autorů. Kriminální příběhy, trochu horrorové, hodně tajemné, někdy s nádechem nadpřirozena, jindy černého humoru a s nečekaným koncem. Mísí se tu rozličné motivy, žánry i přístupy. Pokud máte rádi japonskou literaturu, pak právě tenhle přístup se vám bude líbit.
Agatha Christie: Dokončený portrét
Andrew Norman
Dokončený portrét, který bohužel zůstal hodně NEdokončený. Ne zrovna úspěšná snaha o proniknutí do tvůrčí mysli autorky, místy rozporuplná fakta o vzniku jednotlivých příběhů a postav, to vše napsáno celkem nezáživným jazykem. Ta třetí hvězda je spíš za technické provedení než za umělecký dojem.
Dáma v modrém hedvábí
Hana Parkánová-Whitton
Životní osudy krásné Jane Burdenové, dívky z nuzných poměrů, která se cílevědomě vydala na cestu za lepším životem, pro který ale musela mnohé obětovat, včetně své životní lásky. Milostný trojúhelník, odehrávající se v uměleckém světě plném excentrických malířů, básníků, krásných modelek, romantických vyznaní, skandálů a laudánového opojení. To vše v konvencemi svázaném viktoriánském čase.
Příběh vycházející ze skutečných osudů byl pro mě zajímavý především proto, že jsem o Prerafaelitech doteď nic moc nevěděla (přestože Millaisova Ofélie patří k mým oblíbeným obrazům). Autorka jako obyčejně v doslovu doplňuje další informace a vysvětluje souvislosti. Dokázala bych si nicméně představit mnohem obsáhlejší a propracovaněji zpracování.
Endurance
Alfred Lansing
Když se Ernest Shackleton chystal na svou výpravu, dal do novin inzerát přibližně tohoto znění:
"Hledají se muži na nebezpečnou výpravu. Plat malý, třeskutá zima, dlouhé měsíce naprosté tmy, neustálé nebezpečí, bezpečný návrat nejistý. Čest a uznání v případě úspěchu."
... odezva byla byla obrovská a vybrané muže čekalo přesně to, co inzerát sliboval. Ale ani ti největší fantastové by si nedokázali představit, čím vším si nakonec musela Shackletonova výprava projít - uvíznutí v ledu, ztroskotání, dlouhé měsíce živi jen z tuleního tuku, nebezpečná plavba ve člunu, mokro, mráz, tma, osamění... Nevím, jestli bylo větší hrdinství zůstat na ostrově a čekat na nejistou záchranu, nebo se v malém člunu, přes moře a hory pokusit dojít pro pomoc...
Tenhle příběh předčí všechny fantazie. Je o neskutečné odvaze, odhodlání, přátelství, vytrvalosti, víře a pořádné dávce štěstí.
Anastázie
Colin Falconer (p)
Hezký, čtivý příběh, který umně mixuje historická fakta s autorovou fantazií. Nejprve vás provede děsivým osudem ruské carské rodiny během krvavé občanské války, a pak vás obestře romantickým kouzlem příběhu lásky a naděje. Tajemná záhada možného přežití některého z Romanovců vábí spisovatele (a filmaře) už celá desetiletí. A čtenáři se rádi nechají zlákat nadějnou představou, že by na tom špetka pravdy přeci jen mohla být... Pěkné čtení.
Vlastní životopis Alice B. Toklasové
Gertrude Stein
Sice se to tváří jako životopis Alice B. Toklasové, celoživotní blízké přítelkyně Gertrudy Steinové, ale ve skutečnosti jde o autorčinu autobiografii.
Na styl Gertrudy Steinové si musíte zvyknout. Její věty a slova se neustále opakují, text ignoruje interpunkci (Gertruda čárky doslova nenáviděla), ale jakmile si na to tempo zvyknete, dostane se vám pod kůži. Čtení na dopoledne ke kávě to tedy ale určitě není. Navíc pokud se nebudete orientovat v prostředí a lidech, o kterých píše, hodně vám zůstane skryto.
