Poslední léto ve městě přehled
Gianfranco Calligarich
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435956/bmid_posledni-leto-ve-meste-QY2-435956.jpg
4
102
102
Třicátník Leo tráví celé dny tím, že se nazdařbůh poflakuje po římských ulicích a náměstích, vysedává po kavárnách s náhodnými známými a marně čeká na svou příležitost… Nemá žádnou stálou práci ani přátele, jedinou jistotu mu v neukotveném životě dává pronajatý byt a ojeté auto. Z existenciální letargie ho vytrhne temperamentní Arianna, ale i ta zakrátko zase zmizí. Významnou roli v románu, který atmosférou připomíná Felliniho Sladký život, hraje Řím; metropole, do jejíž omamné náruče se hrdina s nadějí vrhá, ale namísto splněných snů ho čeká jen tvrdá a bezútěšná realita. Město s potutelným odstupem přihlíží alkoholovým excesům a nočnímu víření, dobře ví, že noční příslib radosti s ránem vyprchá a znovu se vrátí osamělost a nahořklý pocit nenávratně ztraceného času…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
L'ultima estate in città, 1973
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poslední léto ve městě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
skvelé čítanie, existenciálne, melancholické, prehriate rímskym slnkom a prevoňané morom.
páči sa mi také to, "filmové" písanie, keď si takmer každý obraz viete úplne do detailu predstaviť.
a presne ako píše @Roubas, pripomína mi Fanteho Bandiniho..
záver bol už len čerešničkou na veľmi vydarenej torte, ktorá mi chutila od prvého do posledného sústa.
"Mesto ti pôjde v pätách, povedal, niet takej lode, čo by ťa vzala do tých ostatných, povedal, prestaň dúfať, nie je loď, niet takej cesty pre teba, a keď si si život znivočil tu v tomto malom kúte, prišiel si oň aj na celej Zemi."
Z tejto knihy som značne rozpačitý. Priznám sa, že si nie som celkom istý, čo touto knihou chcel autor povedať. Ak to má byť kniha o alkoholizme, tak podľa môjho názoru na čitateľa veľmi nezapôsobí. Chýbajú tomu konkrétnejšie opisy toho, čo alkohol s človekom skutočne robí. Ak to mala byť autobiografia, tak potom dobre, ale trochu nuda. A ak to má byť kniha o samote a kontraste samoty v skupine ľudí, tak sú na trhu lepšie knihy ako táto. V knihe je cítiť doznievajúce pôsobenie existencializmu a možno aj avantgardných smerov, hlavne expresionizmu. Štýlom akým je napísaná, mi pripomína knihu Kto chytá v žite. To ma privádza k myšlienke, že toto je typ knihy, ktorý ocení určite špecifické publikum čitateľov, do ktorého ja nepatrím. Posledné leto v meste má na internete pomerne dobré recenzie. Žiaľ, ja som jeho čaro neobjavil.
Související novinky (1)
Knižní novinky (49. týden)
29.11.2020
Citáty z knihy (9)
„Ve kterém patře bydlí Bůh?“
„Město bylo tak prázdné, že bylo slyšet, jak paláce stárnou.“
„Čtenáři jsou vymírající druh. Borges je nazývá černými labutěmi a tvrdí, že dobrých čtenářů už je teď míň než dobrých spisovatelů. Nebezpečí spočívá v něčem jiném. Knihy zanechávají rozdílný dojem v závislosti na duševním rozpoložení, ve kterém je čteme. Kniha tě napodruhé může osvítit jen proto, že jsi v mezidobí prožila zklamání nebo podnikla nějakou cestu anebo ses zamilovala. Zkrátka se ti stala nějaká běžná nehoda.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Poslední léto ve městě v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 124x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 105x |
| v Chystám se číst | 118x |
| v Chci si koupit | 26x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Řím italská literatura 60. léta 20. století alkoholismus existencialismus nešťastná láska antihrdinovéAutorovy další knížky
| 2020 |  Poslední léto ve městě |
| 2023 | Prechádzky so psami |
Já jsem nadšená! Možná je to tím, že se na to existenciálně melancholické, neukotvené dospívání třicátníka, který se znuděně a zcela bez cíle poflakuje životem, dívám už s jistým nadhledem. Užívala jsem si skryté vtípky mezi řádky, nápadité dialogy i skvěle vykreslené období přelomu 60. a 70. minulého století. Rozpálené ulice Říma doslova sálají skrz stránky a město vás bezpochyby pohltí svou atmosférou. Bezstarostný "Dolce Vita - Sladký život" už ale končí a ve vzduchu i v chování postav je cítit rozčarování z nadcházející doby - doby zaměřené na peníze, zisk a úspěch.
Hlavní hrdina mi připomínal Holdena Caulfielda z Kdo chytá v žitě nebo Tóru Watanabe z Murakamiho Norského dřeva. Ten vnitřní neklid, podivné prázdno, neschopnost pro cokoliv se opravdu nadchnout, převzít zodpovědnost za svůj život... Narozdíl od nich se ale Leo vydává odlišnou cestou. Jo, ten konec mě fakt dostal.
Chápu, že se takhle knížka stala kultovní. Ale není pro každého. Tempo je pomalé, děj prakticky žádný, dialogy krátké a břitké, postavy vesměs nesympatické. Ale pokud máte tenhle styl rádi, užijte si toulání letním Římem na sto procent.