Pohřbení ve snu – Deset a jedna japonská detektivka
* antologie , Ivan Krouský
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28427/bmid_pohrbeni-ve-snu-deset-a-jedna-japon-48U-28427.jpg
4
68
68
Soubor jedenácti povídek Pohřbení ve snu odráží vývoj a proměny japonské detektivní prózy od druhé světové války, tedy od doby, kdy se detektivka v zemi vycházejícího slunce etablovala jako moderní literární žánr. Přitom právě krátký rozsah je pro japonskou detektivku typický – horečné tempo života ve městech neposkytovalo dost klidu ke čtení dlouhých románů, a tak napínavé povídky se záhadou poskytovaly jednu ze čtenářsky vděčných alternativ. Kromě typických ukázek sociálního a neosociálního proudu v japonské detektivní próze obsahuje sbírka povídky, ve kterých po letech nečekaně vychází najevo, že dávné tragické události byly ve skutečnosti zločiny, dále texty s nadpřirozenými až strašidelnými prvky nebo psychologické povídky, které se zabývají selháním lidské povahy v mezní situaci.... celý text
Přidat komentář
Hodně zajímavý soubor povídek z pera různých japonských autorů. Kriminální příběhy, trochu horrorové, hodně tajemné, někdy s nádechem nadpřirozena, jindy černého humoru a s nečekaným koncem. Mísí se tu rozličné motivy, žánry i přístupy. Pokud máte rádi japonskou literaturu, pak právě tenhle přístup se vám bude líbit.
Výbor jedenácti detektivních/záhadných či jinak zašmodrchaných příběhů. U některých jsem si říkal, že jsou až moc přitažené za vlasy, ale proč ne. :-) Jako oddychovka dobré...
Velmi zajímavé, překvapivé a místy i děsivé detektivní povídky. Velkým překvapením, že právě japonské, takový žánr bych nečekala, ale určitě sáhnu i po dalších.
Tohle mě moc bavilo, hned první mě dost překvapila, že jsem si říkala "jak tohle někdo může vymyslet?".....někdy si to přečtu zas :-)
Spíš než detektivky bych to nazval kriminální příběhy (protože ve většině povídek má detektiv pouze okrajovou roli nebo ždnou roli), nicméně to neznamená, že by to byly povídky špatné. Naopak, jde o velmi dobré čtení, které lze bez debat doporučit.
Poprvé jsem sáhla po japonských autorech a udělám to rozhodně znovu. V knize je patrná odlišná kultura, sloh ke čtivý a příběhy dobře postavené.
11 krátkých japonských detektivek, většinou buď s příchutí černého humoru nebo drsnějšího tajemna
Sbírka jedenácti detektivních povídek nabízí poměrně pestrou ukázku z tvorby japonských autorů starší generace. Je zajímavé sledovat trendy v japonské detektivní próze a porovnat styly jednotlivých autorů. Rozsáhlý doslov ke sbírce přináší podrobný rozbor vývoje japonské detektivní prózy od úplných počátků až do současnosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Detektivní příběhy se v podání japonských autorů tradičně pohybují na pomezí nejrůznějších žánrů a alespoň ojedinělé pokusy o detektivní prózu vystopujeme v tvorbě prakticky všech významných spisovatelů.
Přečetla jsem zatím jen první povídku a připadá mi skvělá. Napínavá a zápletka je originální. Těším se na další povídky:-))
Některé povídky jsou velice zajímavé, ale část povídek ve mně dojem nezanechaly žádný. Stojí za to si knihu přečíst už kvůli zakomponování japonských mýtů a pověr do povídek a odlišnému pojetí zločinu v japonské detektivce.
Ačkoli mě některé povídky příliš neoslovily, tento soubor je docela zajímavou sondou do žánru japonských detektivek, který u nás není, myslím, příliš známý.
Výběr japonských povídek s prvky detektivky, hororu („Pohřbení ve snu“) a hlavně - podrobně vylíčených vztahů. Vztahů v rodině, mezi přáteli, často se opakují vzpomínky na dětství a návrat do rodného města. Rozřešení dávných záhad, tajemství i smrti.
Všechny povídky jsou pro našince stručné, strohé, jakoby psány bez emocí, chladný nadhled vyplývá zřejmě z japonské nátury, občas mi povídka připadla spíš jako obsah povídky…
Předpokládám, že obdobný styl psaní vyplývá z japonského prostředí, ale možná trochu i z osoby jednoho překladatele.
Asi nejzajímavější se mi zdála povídka „Rozhovor otce se synem“; kromě toho, že obsahuje vyjevení dávného tajemství, velmi mě zaujaly vztahy, pro Evropana dost nezvyklé - japonská zdvořilost, úcta k rodičům, ale současně také přetvářka a utajené emoce. Což se ve větší či menší míře odráží i v ostatních povídkách.
Trochu zamrzelo, že u povídek není uvedeno datum vydání, nicméně z životopisných dat autorů v doslovu si lze dobu vzniku aspoň rámcově domyslet.
Zajímavé určitě, tou pro nás nezvyklou japonskou notou. Tři plus.