Pavlaj přečtené 493

Gejša 2006, Arthur Golden

Přečteno na doporučení mé dcery, které tahle knížka jako náctileté učarovala. A taky protože je v seznamu 1000 a jedna knih, které máte za život přečíst. Možná jsem čekala o malinko víc, ale to je asi tím, že jsem před čtením už znala film. V tomto případě, troufám si říct, kniha oproti filmu moc nového nepřináší. Ani lyrický jazyk, ani lepší prokreslení postav nebo košatější děj. Ale rozhodně je to zajímavá exkurze do světa japonských společnic a Japonska vůbec.... celý text

Kniha ztracených přátel 2020, Lisa Wingate

Půjdu proti proudu. Jsem moc a moc spokojená a nízkému hodnocení knížky tady nerozumím. Snad se vinou špatně napsané anotace dostala do rukou čtenářům s nesprávným očekáváním, jinak si to neumím vysvětlit. Dobrodružně – historický román je založený na reálné novinové rubrice „Lost friends“, pomocí které se snažily po válce Severu proti Jihu najít rozprodané rodiny bývalých otroků. 18letá Hannie putuje z Louisiany do Texasu a po cestě pátrá po stopách své ztracené rodiny. Kvůli lince únosu a řádění Marstenova gangu je historická linie docela napínavá. Ve storyline ze současnosti je vidět, jak otroctví sice bylo zrušeno, ale obrovské nerovnosti a nespravedlnost zůstávají. Příběh učitelky z vyloučené lokality, která se snaží dostat své žáky ke čtení, se zamýšlí nad významem literatury i důležitostí uvědomění si vlastních kořenů. Naštěstí žádné soap opera romance nebo jen střídmě a okrajově. Náhradou za to nechybí v současné rovině příběhu tajemné panství s knihovnou (ano, klišé, vím). Některé důsledky otroctví si člověk bez vysvětlení neuvědomí. Např. že otroci se jmenovali po svém majiteli, v důsledku čehož o sto let později mohou na jednom místě žít bílí i černí se stejným jménem – rod bývalých majitelů i potomci jejich bývalých otroků. Někteří z bývalých otroků si jméno samozřejmě změnili, omezovali tím ale svou šanci shledat se zpětně se svými rozprodanými příbuznými. Nelehká volba... „Je smutný, když příběhy umřou, protože už je nikdo neposlouchá.“... celý text

Létající koberec 1968, Richard Halliburton

Skvělé. Znala jsem výběr Odeonu Tisíc a půl dobrodružství, ale určitě stojí za to přečíst si všechny Halliburtonovy cestopisy nekrácené, v původně vydané podobě. Nejvíc se mi líbily reportáže z Afriky (Timbuktu, legie), Persie a Himaláje.... celý text

Otazník je polovina srdce 2019, Sofia Lundberg

Hm, nevím. Strašně nesympatická hlavní hrdinka. Ovlivněná traumatickým dětstvím. Její máma ještě nesympatičtější (až těžko uvěřitelná, i když chápu, že takové ženy existují). Zcela očekávaně se vydáme po stopách událostí zpátky do Švédska. Celý děj absolutně předvídatelný. Sladkobolný konec. Pokud hledáte na pár hodin únik od všedního dne, tak do toho. Pokud hledáte něco víc, neztrácejte s Otazníkem čas. Nejlepší na knížce je: obálka.... celý text

Chesapeake II. 1994, James Albert Michener

Fantastické, stejně jako první díl. Takhle podle mého názoru vypadá mistrovský historický román. Žádná zátěž sentimentálními milostnými romancemi (jako např. u Johna Jakese), ale reálné, ničím nepřikrášlené lidské osudy a detailní vylíčení historických souvislostí. Osudy plantážníků, kvakerských stavitelů lodí a dobrodruhů z „bílé chátry“ plynou 19. a 20. stoletím. Z příběhu mizí Indiáni, stejně jako z východního pobřeží zmizeli ve skutečnosti, přichází otroci a jejich potomci i nová dynastie irských katolíků. Moře, záliv a nádherná příroda zůstávají, i když se vlivem člověka proměňují (k horšímu, jak jinak). Michener dokáže do děje přirozeně vtáhnout nové lidské i zvířecí hrdiny (Cudjo, Onkor, Jimmy) a vplést je nenásilně do dosavadní linie příběhu, aby odvyprávěl to, o co mu jde. Celý román mi tak připomínal tok řeky, živený všemi svými přítoky a potůčky. Silný environmentální kontext v závěru mě mile překvapil. Wow, fakt super.... celý text

Národní parky a další přírodní památky USA 2005, Michael Brett

Pro základní orientaci, co při cestování po Spojených státech vidět, nevynechat nebo naopak vynechat, fajn.

Volání hvězd 2020, Emma Donoghue

Čte se lehce a rychle. Na jednom malinkém nemocničním oddělení v irském Dublinu sledujeme boj o záchranu životů matek i novorozeňat při pandemii španělské chřipky. Podobnost s nedávnou pandemií covidu 19 mrazí. Svědectví o životních podmínkách chudiny v Irsku na sklonku první světové války je depresivní a místy těžké skousnout. Trošku mi vadilo, že po většinu knihy absentuje nějaký příběh. Ten se odehrál vlastně až na posledních 50 stránkách. Přesto podle mého názoru slušných 80 %.... celý text

Skleněný oceán 2020, Lauren Willig

Zručně napsáno. Ten milostný trojúhelník tam za mě nemusel být, ale informace o plavbě a osudu Lusitanie skvělé. Určitě si o ní pořídím i nějakou literaturu faktu.... celý text

Za novými světy 1970, Richard Halliburton

Po stopách španělských dobyvatelů. Jedna z nejlepších Halliburtonových reportážních sbírek. Pokud ne vůbec nejlepší. S Hernandem Cortésem do dnešního Mexico City, s Vascem de Balboou přes Darienskou šíji a Franciscem Pizarrem po incké říši. Někde Halliburton vychází z teorií, které se mezitím ukázaly jako nepravdivé (třeba u Machu Picchu), ale to nic neubírá na sugestivnosti jeho líčení. Vynikající jsou i reportáže z Ďábelských ostrovů. P.S. Co se týká osobnosti autora, naprostý souhlas s elcapitano.... celý text

Život Lazarilla z Tormesu - jeho příhody a nehody 1953, neznámý - neuveden

Netuším, kde se tahle knížka vzala v knihovně mých rodičů a jestli jí přede mnou vůbec někdo četl. Je v seznamu 1000 a jedna knih, které musíte přečíst, a vypadala v mé knihovně tak nějak opuštěně, tak jsem ji zařadila do čtenářské výzvy. Je to svědectví o morálce tehdejší doby a o tom, že ironie je stará snad jako lidstvo samo. Fascinuje mě, když ke mně srozumitelně a navíc zábavně mluví někdo, kdo žil před pěti stoletími, takže času stráveného s Lazarillem určitě nelituju.... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Knížku o 280 stranách čtu normálně 5 dní. V šedých tónech jsem od sté stránky už nedokázala odložit. Jinak bylo všechno už napsáno těmi přede mnou. Podobná knížka (námětem, ne zpracováním) je Stín banyánu, který popisuje genocidu inteligence páchanou Rudými Khmery. Recepty bolševiků jsou už sto let pořád ty samé. Zajímavé, jak rychle se vždycky vynoří seznamy, že?... celý text

Stezka v troskách 2019, Gemma Liviero

Pro mě bohužel zklamání. Myslím, že autorka chtěla napsat román, kde žádná z postav není taková, jaká se na první pohled zdá, postupně se bude rozkrývat jejich minulost a vše skončí „šokujícím“ závěrem, kde se zjistí, že všechno je vlastně úplně jinak. Na mě to nefungovalo, přišlo mi překombinované, laciné, na efekt. Popisované vnitřní pochody postav nedávaly místy smysl. Možná jsou zmatečné věty a odstavce i vinou překladu, nevím.... celý text

Svět starého Egypta 1996, Jaromír Málek

Číst od začátku do konce jsem zkusila, zvládla jsem první kapitoly, ale pak mi přišlo, že se to nedá. Je příliš nacpané fakty, málo populárně podané, spíš encyklopedické. Lepší je listovat, zastavit se u toho, co člověka vyloženě zajímá nebo si přečíst vybrané kapitoly. Obecně knížka ukazuje, že v Egyptě je toho k vidění a zkoumání hrozně moc, nejenom pyramidy v Gíze a chrámy v Luxoru. Škoda, že do ostatních „neturistických“ lokalit je přístup složitý. Jako encyklopedii bych hodnotila vysoko, jako populárně naučný příběh egyptské historie o hodně hůř.... celý text

Vězeň času 2018, Matt Haig

U knížky mě zaujal námět, podle anotace jsem se na čtení moc těšila. A to byl možná ten problém, že jsem měla moc vysoká očekávání. Zápletka je sice originální, ale zpracování nemastné neslané. Místy jsem se nudila a bylo mi vlastně trochu fuk, jak příběh dopadne. Je to takové předvídatelné, mravoučné a prvoplánově motivační. Nevím, možná jsem prostě jen nebyla ve správné náladě. 75 %.... celý text

Výstup – ctižádost pohřbená na Everestu 2000, Anatolij Nikolajevič Bukrejev

V 90. letech jsme s outdoorovými přáteli tragickou noc na Everestu obšírně diskutovali. Ale až po tom, co jsem viděla film Everest (2015), začal mě ten příběh skutečně fascinovat. Přečetla jsem Krakauera, načetla další články a nakonec si obstarala i The Climb od Bukrejeva (v angličtině je dostupná za normální peníz). Co k tomu říct, no. Mezi těmi dvěma knížkami je obrovský rozdíl. Krakauer je zkušený novinář, jeho líčení je napínavé, profesionálně podané. Jeho pohled na osudnou expedici je pohledem klienta, který očekává, že se o něho placení vůdci budou starat. Bukrejev ve svém výrazně „sušším“ líčení dává pohled zevnitř organizačního týmu a ukazuje, jak strašně důležité je materiální zabezpečení, logistika a řízení. Fischerova začínající Mountain Madness neměla dostatečné finanční zázemí, což vedlo k nedostatku technického vybavení (kyslík, rádia) a horšímu týmu šerpů. Fischerův manažerský přístup asi nebyl ideální – spoléhal na individuální výkony, jeho vůdci neměli konkrétní společný plán, mezi členy týmu byla jazyková bariéra. K tomu všemu soutěživost mezi agenturami, tlak z přítomnosti novinářů... Konflikt Krakauer – Bukrejev hodnotit nechci vůbec, protože pravda o tom, co a jak bylo domluveno, umřela na hoře s Fischerem a Hallem. Bukrejev měl obrovskou jazykovou nevýhodu a možná mohl být sebestředný a arogantní. Faktem zůstává, že za klienty Roba Halla, mezi které patřil Krakauer a mezi kterými byly oběti na životech, neměl Bukrejev žádnou zodpovědnost a všichni klienti z jeho výpravy přežili. Pro mě jsou obě knížky dvěma dílky skládačky, které dohromady dávají kompletní pohled na tragédii, každá z trochu jiného úhlu. P.S. Co nepochopím, je, jak se Krakauer i Bukrejev při sestupu úplně vykašlali na ubohého Becka Weatherse. Oba o sobě tvrdí, že byli fyzicky v pohodě, a stačilo, aby ho prostě doprovodili dolů sebou. Jenže něco zpětně hodnotit z pohodlí gauče je strašně jednoduché. A vlastně úplně mimo.... celý text

Nádherné dobrodružství 1939, Richard Halliburton

Troufám si říct, že zatímco některým z Halliburtonových cestopisných reportáží čas neublížil, u mnoha povídek z Nádherného dobrodružství je na stylu poznat, že byly napsány před sto lety. Možná proto se do nejznámějšího výběru Odeonu 1000 a půl dobrodružství dostaly z téhle knížky jen 4 reportáže z jednadvaceti. Taky si myslím, že aby čtenáře knížka chytila, musí být fanda nejenom Halliburtona, ale i Homéra a Illiady. Mně se putování po stopách Odysseových docela líbilo a některá fakta byla pro mě úplně nová, třeba příběh Ruperta Brooka a jeho hrob na Skyru. P.S. Dojemný je doslov, protože v češtině knížka poprvé vyšla v červnu 1939. Autor doslovu píše o Halliburtonovi v přítomném čase, v polovině se opravuje do minulého času a píše, že je Halliburton čerstvě od března pohřešován. Poslední odstavec už jen cituje tiskovou zprávu o tom, že byl Halliburton prohlášen za mrtvého.... celý text

Jediný příběh 2019, Julian Barnes

O úroveň lepší než Než potkala mně (to byla moje první Barnesova kniha). Filozofování o významu lásky v našem životě, o tom, jak první velká láska určuje náš další životní osud. A o tom, jaké to je, vidět milovaného člověka ztrácet se a blednout. Barnesův hrdina říká, že každý má svůj jedinečný příběh lásky, ten jediný příběh, který stojí za to vyprávět, Já život vidím spíš jako mozaiku, kde některé věci zaujímají větší místo a některé jsou okrajové, ale celé to dohromady skládá výsledný obraz a pocit. Takže se vlastně s autorem neshodnu. Přesto mě těch 250 stránek naprosto nadchlo. Je tam tolik myšlenek, tolik krásných a jedinečných úvah, že jsem měla chuť vzít tužku a podtrhávat. 90 %.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Při čtení Hotýlku, mé druhé knížky od Aleny Mornštajnové, jsem pochopila, že Hana jako literární fenomén dekády se neudála jen tak. Protože Hotýlek, který byl napsaný dříve, je úplně stejně dobrý. Má originální a silný příběh. Ale je to styl a vypravěčské mistrovství, které dělá autorčiny knížky jedinečnými. A za vykreslení dob socialismu by měl Hotýlek být součástí povinné četby. Pro školáky i pro zapomnětlivé dospělé.... celý text

Komu zvoní hrana 1962, Ernest Hemingway

„Smrt nic neznamená a nedovedl si ji představit ani z ní neměl strach. Ale život je obilné pole, vlnící se ve větru na stráni kopce. Život je sokol na obloze. Život je hliněný džbán s vodou v prachu mláceného obilí, když cepy vytloukají zrní a létají plevy. Život je kůň, kterého svíráš stehny, a karabina pod jednou nohou a kopec a údolí a potok mezi stromy a protější strana údolí a za ním kopce.“ Nemám slov. Něco od Hemigwaye už jsem četla, a mnoho z jeho knih se nečte lehce. Komu zvoní hrana je pro pokročilejší čtenáře, ale po jejím přečtení si definitivně Hemingwaye přiřazuju do svého seznamu největších literárních velikánů. Ne proto, že je to tak v učebnicích, ale protože jako doopravdy.... celý text

Porodní bábou navždy 2020, Patricia Harman

Nejslabší ze tří dílů, a to o řád. V začátku docela zajímavý popis nálady běžných Američanů po začátku druhé světové války, jejich neochotu vstupovat do dění v Evropě a jít umírat na druhý konec světa za cosi, co se jich bytostně netýkalo. Pak už to bylo celé dost o ničem.... celý text