• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih James Albert Michener

Chesapeake II.

„Fantastické, stejně jako první díl. Takhle podle mého názoru vypadá mistrovský historický román. Žádná zátěž sentimentálními milostnými romancemi (jako např. u Johna Jakese), ale reálné, ničím nepřikrášlené lidské osudy a detailní vylíčení historických souvislostí. Osudy plantážníků, kvakerských stavitelů lodí a dobrodruhů z „bílé chátry“ plynou 19. a 20. stoletím. Z příběhu mizí Indiáni, stejně jako z východního pobřeží zmizeli ve skutečnosti, přichází otroci a jejich potomci i nová dynastie irských katolíků. Moře, záliv a nádherná příroda zůstávají, i když se vlivem člověka proměňují (k horšímu, jak jinak). Michener dokáže do děje přirozeně vtáhnout nové lidské i zvířecí hrdiny (Cudjo, Onkor, Jimmy) a vplést je nenásilně do dosavadní linie příběhu, aby odvyprávěl to, o co mu jde. Celý román mi tak připomínal tok řeky, živený všemi svými přítoky a potůčky. Silný environmentální kontext v závěru mě mile překvapil. Wow, fakt super.“... celý text
— Pavlaj

---

Chesapeake I.

„Výborný historický román mapující osidlování východního pobřeží. Indiáni, námořníci, lovci kožešin, plantážníci, stavitelé lodí, piráti a otroci: ti všichni defilují na březích zálivu Chesapeake a suché letopočty a místopis ožívají reálnými příběhy. Nejvíc mě fascinovalo přiblížení zrodu kvakerského hnutí a jejich boje za osvobození otroků (ten boj trval skoro dvě století, ale nevzdali ho). A taky jejich pojetí pacifismu: "Hledáme mír, chráníme se však před vzteklými psy." Stavba románu velmi podobná Havaji, jak už tu někdo zmiňoval. Jdu shánět druhý díl.“... celý text
— Pavlaj

---

Zatoulaná generace 1. díl

„Spisovatel patří mezi mé oblíbence, tuto jsem dlouho odkládala, těšila jsem se na ni moc a nezklamala, jako vždy.“
— danka13

---

---

Havaj I. - II.

„Poté, co jsem za autorova přispění proplula rozličnými epochami od vzniku souostroví Havaj v pradávných dobách až po Michenerovu současnost v 50. letech 20. století a strávila v jeho společnosti tolik času, že mi vynesl pokutu v knihovně, si troufám doporučit jakékoli dílo tohoto spisovatele, aniž bych ho musela číst, protože James Albert Michener nic nekvalitního prostě napsat nemohl. Autor dokáže vykreslit charakterovou typologii Havajců, Američanů, Číňanů i Japonců tak, že se od sebe odlišují přímo plasticky, proti čemuž staví šílenou zálibu potomků misionářů používat jen velmi malý počet jmen (Hewlett, Hale, Hoxworth, Whipple, Janders - přičemž příjmení se často stává křestním jménem), takže se stávají skupinou snadno zaměnitelných anonymů, mezi nimiž jen sem tam někdo zazáří. Umí se stavět na stranu každé národnosti tak, že čtenář chápe její postoje a motivy a vlastně jí fandí, a zároveň zůstat nestranným spisovatelem. Hlavně ve druhém dílu je rozdíl mezi národnostmi a vypořádávání se se vzájemným soužitím, míšení ras i jeho radikální odmítání, velkým tématem, a tak na závěr přidám i charakteristickou ukázku z knihy. Jednou z význačných charakteristik Havajských ostrovů bylo tvrzení všech lidí, že pocházejí z významných předků. V roce 1949 neexistovali Havajci, kteří by nebyli potomky králů. Haleovi si zbudovali mýtus, podle něhož hádavý starý Abner z ubohé farmy v Marlboro, kdyby se pravda prokázala, byl potomkem rytířů, sahajících daleko do anglické historie. Keeovi se nikdy nezmínili o skutečnosti, že jejich předek byl obratný malý hazardní hráč, který si koupil konkubínu v nevěstinci v Makau. Při pečlivém sledování byste se dozvěděli, že byl něco jako konfuciánský učenec. A dokonce i paní Sakagawová dětem s oblibou vyprávěla: "Pamatujte si, že z matčiny strany pocházíte ze samurajského rodu." Ze všech těchto jemných báchorek bylo pravdivé jedině tvrzení paní Sakagawové. V roce 1703 měl velký pán z Hirošimy za jednoho ze svých lokajů podsadité, hloupé nemehlo, jehož hlavním úkolem bylo postávat s peřím zdobenou holí a odhánět případné vetřelce, když se jeho pán odebral na toaletu. Technicky vzato patřila tato mužská pokojská mezi samuraje.“... celý text
— strana1-100

---

Sayonara

„Hluboce a citlivě rozpracovaný příběh o velké lásce, o kulturních rozdílech, předsudcích, o zažitých přesvědčení, ale také zajímavé a krásné vyprávění o Japonsku. Nádherné čtení. Spisovatel mě velmi zaujal a chystám se na další jeho knihy.“... celý text
— Magie233