Třikrát Steve Carella a spol.
Ed McBain
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41948/bmid_trikrat-steve-carella-a-spol.jpg
5
166
166
Provokatér; Poldové; Není hluchý jako hluchý Z více než tří desítek autorových detektivních románů o 87. revíru amerického velkoměsta, v nichž vystupuje tým známých detektivů, byly do svazku vybrány ty, jež spojuje postava domněle nedoslýchavého zločince. Volná trilogie obráží brutální tvář americké velkoměstské zločinnosti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
The Heckler / Fuzz / Let's Hear It for the Deaf Man, 1968
více info...
Přidat komentář
Detektivky a thrillery jsou mé oblíbené. Ed Mc Bain patří mezi kriminální klasiku. Napínavé, nepředvídatelné a zajímavé počtení. Je jsou jeho knížky na můj vkus zbytečně krátké.
Každý nový příběh 87.revíru byl pro mě svátek. A tři najednou v jedné knize, ó to byly rovnou Vánoce! První tři střety 87.revíru s Hluchounem patří mezi nejlepší detektivní romány, ačkoliv ve všech třech se podaří zločinci uprchnout. Nikdy mě neomrzí otevřít je na libovolné stránce a ponořit se do napínavého děje!
Ač čtu detektivky málo, tohle je stará dobrá klasika, která nezklame. Nádherný jazyk, vtip, satira, černý humor, chytré zápletky a fantastické dialogy. A série s Hluchým patří k nejlepšímu, co Ed McBain napsal.
Tahle kniha se mi hodila do výzvy. A nelituji. Stará dobrá klasika. Bez hromad mrtvých a litrů krve to také jde. Skvělé a vtipné dialogy tomu dávají šmrnc a krásné popisy města, ač smyšleného, je přidaná hodnota.
Jsem zvědavá, zda se ještě objeví ,,hluchý.
Jak jsem psala už u minulého dílu, teď opravdu začnu od začátku :).
(24. 8. 24 - 18 786 - 42)
Provokatér: Jakoby odtud civilně autentický policejní frmol implantoval do svých kauz Dominik Dán! Tj. vyškrtat jalový dialogový balast ve prospěch spádu událostí, ale v neprospěch pravdivé mezilidské životnosti. Dán ovšem volí serióznější náměty než “hluchým" Provokatérem ad absurdum přetlakovanou loupež, která ztroskotá na nanuku. Pročež mě napadá, co si dát vzápětí do čtecího pořadí! 26/24
Poldové: Žoviální kecárna žargonem semele kdeco odrážející policajtskou řeholi a na zločinnost nahlíží s cynickým humorem. Poněkud infantilní, a tím zábavné počtení, a hlavně: odehrávající se ve starých dřevních offline časech, kdy vládly jen listinné dopisy, telefon a vysílačky. Kdo baží po čemsi podobném, ale realističtějším, sáhne jako zase já po D. Dánovi. 30/24
Není hluchý jako hluchý: Vyváženě pochvalný i káravý doslov Jana Zábrany nutí až zvolat: to je tak blbé, až je to skvělé! Z kaleidoskopu realistické kriminality fiktivního vělkoměsta teď vyčnívá hluchého záměr obohatit se a pobavit na úkor omezeného intelektu osazenstva policejního okrsku. Zase marně! 34/24
Pro mě první seznámení s McBainem a 87. revírem. Detektiv Carella tu není úplně hlavní postava, jak avizuje název. Bavilo mě to, mělo to drajv. Vadilo mi ale, že každý příběh dlouze buduje zápletku a napětí, a pak to vždycky "spadne" během pár stránek. K tomu všechny zločiny jsou vždycky ukončeny jakýmsi dílem náhody, zásahem shůry (podobně jako když obří noha ve znělce Monty Python´s flying circus rozdupne dění na obrazovce); policie v tom v podstatě figuruje jako pozadí. Měl jsem pocit, že ať by postupovala jakkoli, stejně to dopadne tak, jak si autor přeje (a potřebuje - aby to mohl v další knize zase natáhnout). Hodnotím svižné dialogy, plastické popisy velkoměsta a Zábranův překlad a doslov. Ten má literární i informační hodnotu sám o sobě - a to Zábrana sepsal v době dávno před internetem.
Po delší době jsem sáhla po "obyčejné" staré detektivce.
Slovem "obyčejné" nemyslím nic zlého. Prostě pěkná zápletka, násilí a krve ne až tak moc. Promyšlené, napínavé a skvěle napsané.
Jo holt klasika.....
Tři první příběhy chronologicky poskládané se mi líbily,dobře se četly.Jen mi Carellova postava přišla trochu upozaděná.Přesto za čtyři hvězdy.
Jedna z knih, na které se v době vydání stávaly fronty, mimochodem zbytečné, protože kdo neměl známou v prodejně, neměl takřka žádnou šanci. Dobrých kriminálních příběhů od zahraničních autorů vycházelo málo, ale tato je jedna z nich, která si hodnocení pěti hvězdami rozhodně zaslouží. A tento názor jsem nezměnil ani po několikanásobném přečtení.
Nevím, jestli je to objektivně na 5 hvězd, ale mně to prostě přišlo celkově dost zajímavé a čtivé. Takové jiné. A nejen proto, že v textu se používají "obrázky". Ony jsou ty příběhy tak nějak nesourodé, jakoby poskládané z různých kousků, a není to jen tím, že se změní osoba vypravěče. Je to na jednu stranu samozřejmě propojený logický celek, ale zároveň povídka nepůsobí jednolitě, spíš jako koláž, zvlášť ta první. Do samotného vyšetřování případů jsou vloženy pasáže, které by tam být nemusely, ale jsou a dělají to celé zajímavějším, i když to někoho možná může zdržovat – např. osmistránková úvaha o velkoměstě včetně jeho personifikace do děvky. V první povídce mi moc nesedly části o sexu, trochu to zavánělo jiným druhem literatury, i když to nebylo dlouhé. V druhé povídce nastolí Carella myšlenku, jestli všichni policajti nejsou vlastně neschopní idioti, načež autor tuto roli všem policajtům opravdu přidělí. Carellu mimochodem každou chvíli někdo zmlátí nebo podpálí, takže opravdu nejde o žádné superhrdiny. Ale aspoň je to uvěřitelnější. Třetí povídka mi přišla asi nejkvalitnější, různé případy se tam řešily paralelně a měly stejně hodně prostoru. Co ale musím vyzdvihnout úplně nejvíc, a proto dávám i maximální hodnocení, to jsou dialogy. Znáte to: dialogy v knížkách bývají dost kožené, na papíru třeba ještě fungují, ale když si ty rozhovory představíte v reálu, tak by takhle nikdo nikdy nemluvil. Ale tady dialogy působí skoro tak, jako by někdo poslouchal rozmlouvající osoby a jejich řeč přepisoval. To jsem si vážně užívala. Na knížce je celkem poznat, že už je staršího data, ale ne proto, že by to bylo zastaralé nebo poplatné době, ale protože je to evidentně z časů, kdy knížky vycházely zpravidla jen skutečným spisovatelům a neschopní pisálci neměli šanci. I takový autor odpočinkového žánru musel umět psát. Pro mě příjemné překvapení
Zbožňuju detektivky Eda McBaina - úplně všechny, ale trilogie o "hluchém" je pro mě TOP :-) Pro mě super oddychová detektivka bez mrazivých a hororových popisů násilí (toho je tam tak akorát), ale s promyšleným příběhem, kdy pachatel v chytrosti a vynalézavosti zdatně sekunduje vyšetřovatelům.
Tak zase po letech - 87. revír versus "hluchý" /neboli nahluchlý /
Ve třech případech autor rozvíjí téma zločinu - a samozřejmě jde o prachy...
Hluchý plánuje, vydírá, manipuluje - ale Steve Carella a jeho kluci z revíru jsou mu zdatnými protivníky ...
Čtení, které mě stále baví - 87. revír jsou mí oblíbení poldové ...
Nesmrtelná klasika v retro vydání nakladatelství Odeon. Tři příběhy spojené postavou Carellovy nemesis.
K tomu se dá pouze napsat, že87.revír se Steve Carellou se dají číst i po 20 letech.
Tahle kniha mě v 80. letech přivedla k Edu McBainovi. Od té doby jsem přečetla vše, co pod tímto i jinými pseudonymy četla. Ale 87. revír jasně vede.
Ano, 87 revír je klasika , ke které se ráda vracím .
Steve Carella, Bert Kling ,Meyer Meyer ... prožila jsem s nimi krásné chvíle :D
Protože kdosi dodal název knihy a dále velké NIC, pokusím se trefit do "3x SC a spol". Jedná se pravděpodobně o vydání, ve kterém jsou detektivní romány Ed McBaina a to :
Provokatér / The Heckler 1960/
Poldové /Fuzz 1968/
Není hluchý jako hluchý /Let¨sHear It for the Deat Man 1973/
Všechny tři detektivky jsou 100% klasika a patří rozhodně k tomu nejlepšímů co Ed McBain napsal
Část díla
 |
Není hluchý jako hluchý 1973 |
|
Poldové 1968 |
|
Provokatér 1960 |
Autorovy další knížky
| 2014 |  Tváří v tvář |
| 2006 | Nenávist |
| 1969 | Zabiják |
| 2006 | Brokovnice |
| 2007 | Postrach |
Provokatér
Prvé stretnutie 87ho obvodu s človekom s načúvacím prístrojom (NP) v uchu a hneď je z toho kopa problémov. Jednoducho "hluchý" s NP je inteligentnejší protivník než bežní kriminálnici. Veľmi sa mi páčila linka s obťažujúcimi telefonátmi a spisovateľova poetika - opis príchodu jari a jej súzvuk s mestom - paráda. Šmrc doby, kedy neexistovali rôzne forenzné výdobytky modernej krimi éry, tak tento jemne nostalgický odér stúpajúci zo stránok knihy má pre mňa väčšie čaro a silnejšiu príťažlivosť (hoci som vtedy nežil) než krimi romány súčasných spisovateľov. Hoci je kniha o niečo hrubšia než predchádzajúcich jedenásť príbehov, tak stále to nie je tlstopis a kniha nenudí. Naopak, je prudko čitateľná a svojím spôsobom aj poetická takým tým typickým Edovým (Salvatoreho) spôsobom.
Poldové
Sakra, kde sú tie časy, keď aj v marci bola zima s kopou snehu a mrazom, ktorý si vždy našiel nechránené kúsky tela? Tie časy sú nenávratne preč, ale spomienka na ne je v dvadsiatomdruhom príbehu z 87. obvodu. Ako kontrast k belobe mesta tu máme partiu maliarov, ktorí služobné miestnosti natierajú hráškovo zelenou farbou. Niekto po meste upaľuje bezdomovcov a na dôvažok sa na scéne po dlhom čase zjaví Hluchý, takže šou sa môže začať. Už minule som Hunterovi vyčítal, že čitateľmi najobľúbenejšieho detektíva Steva neustále nechá zmlátiť, postreliť, dobiť, zdrogovať, skrátka všemožne mu uškodiť a ani teraz to nie je inak - nechá ho podpáliť. Začína mi to pomerne dosť prekážať. Na opačnú stranu, všetky ingrediencie, ktoré od Evana očakávam sú aj tu a tvoria peknú výživnú detektívku. Veľmi dobré pokračovanie série z osemdesiatsedmičky.
Hluchý nám to osladí
A zas dostal Stephen Carella do držky. Neviem, čo mal autor proti najobľúbenejšej postave jeho románov, ale toľkokrát ho nechať pobodať, postreliť, doudierať, zvalcovať, porezať, okradnúť a čo ja viem čo všetko ešte, to je už na zamyslenie. Až mám pocit, že spisovateľ bol literárny sadista a nemal svoju literárnu postavu rád. No čo už, stvoril ju, tak si s ňou mohol robiť, čo chcel. Samotnému príbehu niet čo vytknúť, viem si predstaviť, že aj súčasná krimi tvorba by mohla byť štíhlejšia, nebolo by to na škodu - a to nezmieňujem environmentálne hľadisko.