Z lidstva
Povídka od:
Sebastián Wortys
Z knihy:
Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek
Základní myšlenku (o možné budoucí evoluční fázi lidstva) této metaforplné povídky Wortys vymyslel někdy před 18.5.07. Původně se ta myšlenka měla objevit až v několikátém dílu Womylu (Wesmírného omylu), pak jí dal do rozepsaného 1.ho dílu a nakonec to nevydržel, vykopíroval jí a nechal kolem vyrůst tuto povídku (proto ta myšlenka do Z lidstva pasuje lépe než v rodné knize), jejíž forma, ho napadla nejspíš 24.4.10 a do konce roku byla povídka hotová.
A jelikož si Wortys na střední škole ještě před psaním této povídky začal naplno uvědomovat, že s lidskou společností není něco v pořádku; realizoval nejprve negativní interpretaci oné myšlenky, vycházející mj. z globální konspirace a historie evoluce života, a pozitivní výklad až v povídce Přirozená mnohobytost.
Povídka se mi docela líbila, hlavně začátek, který mi připadá jako čtivý robinsonovský boj o přežití. Zaujala mě myšlenka o údajném zlu všude kolem, před kterým nás mají chránit.
"zábavu si zvolil jako jediný smysl života" - to mi připomíná myšlenku gamifikace z knihy Neodolatené od Adama Altera.
"Zlo je založeno na lži a ta je bezmocná, když na ni pohlédne zdravý rozum."
-- S touto myšlenkou (myšlenkopocitem?) zásadné nesouhlasím. Prostá (nevinná) lež možná, ale mnohem častěji se setkáváme se sofistikovanými iluzemi a argumentačními klamy. Ty zneužívají právě nedostatků zdravého rozumu; naopak lidé s rozumem nenormálním (nezdravým) jsou proti nim často odolnější, protože jejich rozum má jiné nedostatky, takže řada běžných argumentačních klamů na něj neúčinkuje.
Závěr povídky se mi už nelíbil a připadá mi příliš mimo realitu.