Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek

(SPOILER) Kniha se skládá ze dvou velkých částí — povídkové a myšlenkové, obě však spojuje zoufale nepřehledná organizace témat. Vtiposcifilo-z/s-ofie je jako plný nákupní vozík v hypermarketu, plný věcí, které se vám možná jednou budou hodit, ale až je budete potřebovat, nebudete mít šanci je tam najít. Kdo by hledal téma začínajícího spisovatele-dysgrafika (mimochodem, podezřele autobiografické) pod názvem „Co zapálit na poušti?“ Je to škoda, protože v knize jsou skryta i tuze humorná místa, např. nápaditě ztvárněný výklad o automobilech na straně 11: „Výsledkem spalování modifikovaného roztoku mršin je uvolněná energie, která se cíleně mění na pohybovou, což urychluje přesun lidských jednotlivců. To zvyšuje jejich závislost na autech, lenivost a v neposlední řadě je to důvod, proč se děti v roce 3000 o tělocviku budou učit chodit.“

Oproti prvnímu vydání Wesmírného omylu je zde psaní Sebastiána Wortyse vyzrálejší. Ilustrace jsou jednoduché, ale povedené, ta na straně 100 dokonce velice krásná. Autor už tolik nehýří neologismy a „smyšloslovným popisem“, zato se pokouší o jiný (pravděpodobně bezúčelný) experiment, který bych nazval/a „doubleread“; je to cosi jako analogie orwelovského doublethinku aplikovaná na čtení — autor předpokládá, že čtenáři budou text číst současně dvěma více či méně protikladnými způsoby a oběma rozumět a přemýšlet nad nimi. (Příkladem je sám název knihy.) Kromě doublereadu čtení ztěžuje i amatérská sazba textu a použité bezpatkové písmo, díky němuž při čtení ani nemám pocit, že čtu knihu. Dobrému pocitu naopak mírně prospívá zvolený recyklovaný papír, a to nejen ekologicky, ale i esteticky.

Nepřehlednost obsahu knihy symbolizuje i nesrozumitelná změť detailů na pozadí obálky, naopak její celkové barevné ladění je velmi příjemné a povedené, takže se určitě hodí do nejedné knihovničky, navzdory tvrzení autora, že tato kniha nechce být lapač prachu v knihovně.

Myšlenková část, která zabírá skoro polovinu knihy, zřejmě představuje jakýsi náhled do autorova mozku ve formě převážně datovaných myšlenek jako „9. 6. 11: ... || Slova jsou geny textu. || ...“ (Knihu tedy mohu bezpečně doporučit všem, kdo se chtějí dozvědět, nad čím Sebastián Wortys přemýšlel 9. června 2011.) Myslím ale, že jen málokterý čtenář umí s takto vyjádřenými myšlenkami vůbec pracovat, takže tato část je pravděpodobně zbytečná. Užitečná je naopak několikastránková vsuvka nenápadně skrytá v myšlenkové části, která představuje rešerši na téma superorganismů (Sebastián Wortys je nazývá „mnohobytosti“.) v kultuře. Tato rešerše navíc dodává kulturní kontext dvěma významnějším povídkám z povídkové části.

Do závěru knihy, zdá se, Sebastián Wortys exportoval záložky ze svého webového prohlížeče... Zajímavý nápad. Alespoň mohu prohlásit, že se mi líbí jeho vkus.

Knihu nelze smysluplně okomentovat...lze ji pouze zkusit přečíst. Poprvé, podruhé, co přinese potřetí??
Myšlenky za hranicí šílenství a geniality a mentální rauš.
Kdo si najde a pustí i videa, získá dojem "jiné" dimenze.
Nelze číst naráz, někomu nepůjde číst vůbec, ale stojí za to se aspoň pokusit... :-) :-) :-)

22.11.2016

Kniha si sama říká o zpětnou vazbu. To mi připadá fajn. Navíc většina autorů kvůli penězům drolí své nápady do mnoha knih, ale Wortys je naopak neuvěřitelně shlukuje a každej si v tom asi najde něco svého.

Big Brother blízké budoucnosti, milióny let izolovaný filozofující počítač, vesmírná mediální bublina, spojení lidstva do jednoho těla, fantasy vymyšlené pomocí sci-fi... Nebo využití státního crowdfundingu jako přímá demokracie, nástroj osobního rozvoje i řešení technické nezaměstnanosti a tak

Kdybych měl něco vytknout, tak že ta poslední část je až moc inteligentní a něco pochopí asi jenom nějaký géniové. Ale není to důvod knihu zavrhnout.

Děkuju autorovi, že mi knihu daroval jen za slib, že jí okomentuju do 16.11. :D