Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek diskuze
Sebastián Wortys
Vtiposcifilo-z/s-ofie je oduševnělá sbírka patnácti bizarních občasto humorných sci-fi povídek a mnoha různorodých myšlenek (z let 2007-15), které by se měly rozběhnout do světa. Velká část povídek reflektuje, jaká by mohla být budoucnost společnosti v závislosti na naší dnešní volbě. A myšlenky jsou 1. předkrm Wortysova celoživotního filo-z/s-ofického díla a zahrnují témata mj.: městské samorosty, smysl veškerého života, přímá demokracie, mnohobytosti, svobodná vůle, permakultura, epistemologický anarchismus, subkultury, Všeobsažný princip, kazítka, platnostismus, ideální společnost... Tato kniha chce raději cestovat mezi čtenáři, než být lapač prachu v knihovně. A vznikla s pomocí samotných čtenářů prostřednictvím crowdfundingové platformy Startovač.cz. Nejlevněji lze knihu koupit zde: http://www.librix.eu/cz/books/detail/vtiposcifilo-zs-ofie-1041/... celý text
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
"nenajdu ji pravděpodobně v knihovně" - Jelikož má ISBN, v souladu se zákonem se nachází v těchto knihovnách: Národní knihovna České republiky, Moravská zemská knihovna v Brně, Vědecká knihovna v Olomouci, ...
Rozhodnout se můžeš i na základě této mikropovídky o cellulárním automatu: http://www.humanart.cz/literature-88611-bunecny-zivo-sve-ta-automat-2014.html (Jen na tom serveru nefungují odkazy poznámek pod čarou.)
"žblebt [...] reakce na nedostatek reakcí" - Nevelký zájem o samonákladovou literaturu bývá vyvolaný nedostatkem peněz autorů na reklamu.
No, alébrž živím tři odrostlé smrádky, knížky do kterých vrazím vydřenou kačku si vybírám pečlivě a to stylem - přečtu - na zdroji nesejde a poté je mě jasné, že buď knížku chci, nebo nee. A jelikož tahle je vydaná vlastním nákladem, čehož si velmi cením a fandím, nenajdu ji pravděpodobně v knihovně, nedejbože na netu, abych mohl zhodnotit. Jedna povídka na jůtubu, potažmo asi ne zrovna šťastně vybraná mě nepřesvědčí o koupi a následném přečtení. Možná je to škoda, ale pokud Tvoje dílko za něco stojí, časem si ke mě cestu určitě najde.
Sakra, už jsi mě naočkoval a teď mě to bude vrtat v hlavě...
PS: ten můj žblebt v minulém komentáři byla reakce na nedostatek reakcí v diskuzi.
RE lazarus: Předpokládám, že jsi to nepřečetl, ale z hlediska tvých doporučených knih (Axiomat, Čerpadlo 6, Kantos Hyperionu, Stopařův průvodce Galaxií, Konec civilizace, Malý princ...) by tě to mohlo zaujmout, ;).
Štítky knihy
umění svobodná vůle vznik vesmíru subkultury permakultura české sci-fi humorné sci-fi superorganismy filozofická beletrieČást díla
Auta jinohledem
2009
Buněčný živo/svě-ta automat
2014
Co zapálit na poušti?
2010
Jak jsem se zapomněl chodit
2010
Mnohobytosti základem nového SF-(sub)žánru
2013
Autorovy další knížky
2011 | Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí |
2015 | Vtiposcifilo-z/s-ofie - Předkrm povídek a myšlenek |
Doplnění komentáře od Singularis:
Co se týče názoru, že povídková část knihy má „zoufale nepřehlednou organizaci témat“, tak rejstřík témat k povídkám by sice mohl být zajímavý, ale byl by nad rámec zvyklostí. Podle mě je dostačující, že každá povídka má své místo v obsahu a svůj krátký úvod obsahující hlavní témata, která jsou ve většině případů i v názvech. :)
A z kratičkého úvodu té jednostránkové miniatury s metaforickým názvem „Co zapálit na poušti?“ je patrné jak téma, tak to, že v případě této slohové práce jsem se musel přizpůsobit jednomu ze zadaných témat. Jinak jsem nechtěl ex post měnit název a navíc je mnoho děl, kde název dává smysl až po jejich přečtení/ zhlédnutí a není to považováno za chybu.
Co se týče názoru, že myšlenková část knihy má „zoufale nepřehlednou organizaci témat“, tak jak už jsem psal a je zde potřeba v této souvislosti uvést, tak rejstřík pojmů měl být původně součástí knihy, ale nestihl jsem ho dokončit včas vzhledem ke crowdfundingovým závazkům, jejichž nebyl součástí. Jinak myšlenková část knihy je rozdělena na podrobnější úvod, dvě "kapitoly" a pět podkapitol, takže úplně nepřehledné to není.
Je však potřeba uvědomit si, že seřadění myšlenek podle času vzniku a ne podle témat, má své smysluplné důvody. A nejde jen o zachycení vývoje mého osmiletého přemýšlení nebo o to, že uspořádání myšlenek podle témat by se neobešlo bez paradoxů či mnoha duplikací, protože myšlenky se obvykle vztahují k více tématům současně.
Asi nejdůležitější podle mě je, že aktuální způsob uspořádání myšlenek podporuje hledání souvislostí, mezioborovost a epistemologický anarchismus/ metodologický dadaismus (o kterém jsme se už veřejně bavili). V úvodu myšlenkové části knihy k tomu píšu mj.: „Za výhodu této formy můžeš mj. chápat, že častá změna témat pomáhá k objevování nových souvislostí.“
Kdybych to rozsekal na tématická uskupení, tak bych jen podporoval přirozenou tendenci člověka vybírat si to, co pasuje do jeho bubliny a tím bych omezil rozšiřování obzorů a mezioborové přemýšlení. Naopak současné uspořádání knihy podporuje kreativní čtení a tím vytváření nových zajímavých myšlenek. Takže aby tvůj názor ve smyslu, že by to rozhodně nemělo být takto uspořádáno, opravdu dával smysl, tak by bylo potřeba dokázat, že nejsem kreativní. Pokud však kreativní jsem, tak kreativitě nějak rozumím a jsem tedy schopný psát tak, aby čtení mých textů podněcovalo kreativní myšlení. To má být jedna z podstat Vtiposcifilosofie.
A zastávám názor, že jakákoliv kniha by měla být hodnocena i z hlediska paradigmatu, ve kterém vznikala, ne jen podle jiného nekompatibilně použitého paradigmatu (které navíc hodnotí i paradigma vzniku), což je prekurzor nedorozumění, které není v mém a předpokládám, že ani v tvém zájmu. ;)
Je pro mě překvapivé, že téže člověk může kritizovat kauzální uspořádání myšlenek a současně mít rád 3D-Mouchodlakovská videa, která se jeví ještě dadaističtěji.
Opravil bych tvrzení „autor předpokládá, že čtenáři budou text číst současně dvěma více či méně protikladnými způsoby“. A to opravení provedu pomocí citace z úvodu knihy: „A než se pustíš do čtení, doporučuji ti povídky nejprve spíše prožít a až při případném druhém čtení se víc zamýšlet (naopak to moc nejde).“ Takže netvrdím, že by čtenáři měli současně používat dva způsoby čtení, ale že je mohou používat postupně. Navíc prožívání a přemýšlení podle mě nejsou nic mimořádného, co by přesahovalo schopnosti obvyklého čtenáře.
"(pravděpodobně bezúčelný) experiment" - Komplementarita (epistemologický rámec) rozhodně není bezúčelná. Vzpomeň si prosím, jak jsi chválil(a) mou myšlenku, že téhož místa se nelze současně dotýkat a současně ho vidět. A podobně je to s prožíváním a přemýšlením: čím víc člověk prožívá, tím méně může přemýšlet a naopak.
Jinak myšlenková nepovídková část nezabírá polovinu, ale spíše třetinu knihy a ty, jak sám/ sama uvádíš, „dvě významnější povídky“ nejsou jen dvě z patnácti, ale svým delším rozsahem představují cca polovinu délky povídkové části, takže mám trochu pocit, že většina knihy se ti ve skutečnosti spíše líbí než nelíbí. :)
K tvému názoru "málokterý čtenář umí s takto vyjádřenými myšlenkami vůbec pracovat, takže tato část je pravděpodobně zbytečná." - Podle mě čtenáři filosofie dokážou přemýšlet v souvislostech. Jen to potřebují opravdu chtít, pokud chtějí se zaujetím číst myšlenkovou část Vtiposcifilosofie. A nemyslím si, že by knihu, která má do názvu zapojené slovo „filosofie“, chtěl obvykle číst někdo, kdo nechce přemýšlet v souvislostech. Navíc jednotlivé myšlenky dávají smysl i zvlášť, takže opravdu nejsou zbytečné. A není náhoda, že doporučuji pomalejší čtení, protože to pak čtenář může třeba o libovolných myšlenkách přemýšlet víc sám a do hloubky.
A nemám rád, když je hodnocení formy výrazněji nadřazováno hodnocení obsahu díla, který se tím dostává do pozadí, i když je ve skutečnosti podstatou díla. Ale i tak děkuji za snahu o dlouhý komentář. ;)