Zahrada slepců
Povídka od:
Pavel Fritz
Z knihy:
Archa zrůd, Studené světlo hvězd
Lidská posádka se vydává prozkoumat podivný vesmírný útvar podobný měsíci, který je však uměle vyrobený a ve svém nitru ukrývá technologii vyspělejší, než jakou má k dispozici lidstvo. Část výsadku uvízne v jakémsi skleníku, odkud není jiného uníku než skrze portály chráněné logickou hádankou. Podaří se lidské skupině obhájit své právo na život před takto vyspělou civilizací?
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (12)
Přidat komentář
Povídka byla vlastně nakonec dobře myšlená agitka, ale po dobu čtení, skoro ničím zvlášť zajímavá. Autor měl asi vymyšlenou pointu a na tom stavěl děj způsobem, který byl jaksi spíše dokumentární, viděný s odstupem a bez emocí. Úplný závěr tedy vyšvihl povídku o stupínek výše, ale to co předcházelo, bylo trochu vykonstruované.
(SPOILER) Ano, taky mi tam drhne logika pár věcí. Proč v té zahradě bylo tedy těch testů na soucit s jinými bytostmi více, když stačí projít úspěšně jen jedním z nich? To jsem nějak nepochopil. Defacto to pak může být o náhodě. Logické by bylo, kdyby museli projít všemi.
Jednoduché pořekadlo, že chodíme slepí a nevidíme krásy kolem nás, se zde vytěžilo na maximum. Aneb v jednoduchosti je síla a ne na každý problém musí mít složité a sofistikované řešení. Zdá se světlo na konci tunelu stane spásou či nikoli, to už je na naší představivosti.
Já nevím. Zas je to zajímavé, má to dobrou a překvapivou pointu a vlastně i nějakou tu hlubší myšlenku, jenže čím dál tím víc, začínám mít pocit, že při honbě za co nejlepší pointou nehledí Pavel Fritz nalevo napravo. Chce překvapit a šokovat (myšleno v dobrém), jako to svého času třeba dělaly ty lepší epizody "Krajních mezí". Jenže on tím většinou zabije ten příběh. A když opadne původní nadšení z té pointy a podíváte se zpět, prostě to přestane dávat smysl a začne to drhnout.
Dál následuje spoiler, takže čtěte na vlastní riziko:
Ok, cílem testu je prokázat soucit s jinými živými tvory. A to je fajn, jenže jak to jde dohromady s tím, že sami "tvůrci" tyhle tvory dokola likvidují? A i kdyby to byly třeba jen nějaké automaty, pořád nemilosrdně likvidují všechny průzkumníky, kteří byli "slepí". Copak oni si soucit nezaslouží? Pokud je soucit to, co ty, kteří jsou na výši, odděluje od těch ostatních, co takové chování vypovídá o samotných "tvůrcích". Nezlobte se na mne, pokud se nad tím jen trochu zamyslíte, prostě to nedává smysl. A vlastně je to případ většiny jeho povídek (mínus pár čestných výjimek).
Zajímavé, více než zajímavé. Toto se autorovi opět podařilo.
Mít záchranu na dosah ruky, ale přesto pro klapky vlastní sobeckosti neviditelnou....
Obětuj se a budeš zachráněn, bojuj a zemřeš.
Pár stránek mnoho naznačí, málo odhalí, přesto zaujme.
Za mě nejlepší povídka knihy. Naprosto souhlasím s tím, jak píší Claudius a Eeve, že by si povídka opravdu zasloužila pokračování.
S odstupem času zjišťuji, že se autor zřejmě nechal inspirovat českou knihou V zajetí času.
U této povídky je velká škoda, že se jedná pouze o povídku, a to ze dvou důvodů. Zaprvé by bylo výborné zjistit víc - odkud se koule vzala, co jsou zač její tvůrci a jak to vlastně pokračovalo? Zadruhé, na malé ploše povídky je správná odpověď na hádanku dveří naprosto jasná. Z toho, jak autor jakoby mimochodem popisuje velmi podezřelé situace u každých dveří, je jasné, že tyto mají svůj význam. I přesto je to výborně napsané.
Najprv som si myslela, že pre úvodnú obálku bola predlohou prvá poviedka, Bestie, hoc mi prostredie nesedelo, ale nakoniec som prišla na to, že je to práve táto. Tá, ktorá by si zo všetkých najviac zaslúžila omnoho väčší priestor, aby sme zistili nielen, čo bolo potom, kam sa dostali, ale aj čo to bola za rasa, no proste všetky tie veci, po ktorých naše čitateľské dušičky pištia. A tá moja už duplom, keďže to, čo nakoniec Harry "uvidel" bolo to, čo som ja "videla" už pri tom prvom popise vchodu...a čo som naňho kričala, prečo mu nepomôžeš ty blbec, pomôž mu! Nevediac, že som si vlastne otvorila vchod skôr, než oni....veľmi zaujímavý námet i spracovanie, posledná poviedka, a rovno čerešnička na torte.
Zajímavý námět, kdy mimozemšťané testují, zda je člověk sobec myslící jen na sebe nebo ne.
Pointa k nezaplaceni. I kdyz inteligentni ctenar urcite bude mit tuseni a mozna se pomoci voditek dovtipi i rychleji nez Harry, i tak je to hezke poselstvi a napad dejoveho ramce je taktez zdarili.
(SPOILER) (Pozor, menší spojler) Tak tato povídka mě dostala :) Přiznám se, že pointa mě teda nenapadla u čtení vůebec, až těsně před jejím odhalením. Délkou povídka úplně akorát. Škoda jen, že se nikdy nedozvíme, odkud se koule vzala a kam se průchodem dveřmi dostali :)