Zápisky mladého lékaře
Povídka od:
Michail Bulgakov
Z knihy:
Novely a povídky, Pohár života – Kniha povídek a novel Michaila Bulgakova
Popis není zatím k dispozici.
Originální název:
Předně, dost dobře nerozumím, proč je tento text v obsahu knihy řazen do kategorie „povídky“, jasně, román to není, ale novela určitě. 120 stran, dělené do kapitol, jedna hlavní linie, která je zprostředkována dílčími obrazy z nezáviděníhodného života mladého lékaře. Ale co, to je nakrásně jedno.
Michail Bulgakov byl velký spisovatel. Jeho Mistr a Markétka patří k tomu nejlepšímu co jsem vůbec četl. Ten román pro mne není v ničem horší, než Bratři Karamazovi od Dostojevského, nebo Idiot od téhož autora. Bulgakov zkrátka měl veliký literární talent, natvrdo protkaný krásným sarkasmem, jemným, cynickým. Následují drobné spoilery, nikoliv snad příběhové, spíše ornamentální.
Zápisky jsou toho jemného cynismu důkazem. Stačí si prohlédnout názvy kapitol. „Ručník s kohoutem“ odkazuje na dar lékaři po provedení těžké amputace, „Křest obratem“ na mimořádně nebezpečný porod, „Stříbrné hrdlo“ se netýká zpěvu, ale na záškrt a například takový „Hvězdný roj“ na syfilidu. Obsah povídek je mimořádně naturalistický, o jednotlivých scénách se dovídáte snad více než byste chtěli. Proto vás každou chvíli bude bolet něco jiného, bolelo mě břicho (když neustále doktor dumal nad kýlou), krk (když byl krk řezán), oko, zuby… Bože, ty zuby, to byl hnus. A přes to… přes to všechno autor rozhodně není naturalista! Používá mimořádně citlivý jazyk, který obsahuje nádherné metafory, jemné obraty, atmosfericky barevný portrét chladu a temnoty, kvílející meluzíny chladného Ruska. Po přečtení tohoto famózního textu se člověk těm Rusům vlastně ani nemůže divit, že se furt snaží dostat alespoň trošku na Jih, vhledem k tomu, že jejich historické vojenské úspěchy se většinou poněkud trapně soustředily na Sibiř. Vůbec si povšimněte, jak významným motivem je temnota, noc, chlad. Je zdůrazněnější než v jakémkoliv jiném ruském textu co jsem posud četl. Moc zajímavé
Zkrátka, je to moc pěkné. A dost mě to utvrdilo v názoru, že bych lékaře dělat nemohl, to by mi zkrátka nešlo. A to ani dnes, natož pak v desátých letech minulého století v Rusku.