Žebranda
Povídka od:
Džundži Itó
Z knihy:
Milostné strasti nebožtíků
Juki má problém se svou postavou. Nechodí plavat, stydí se za svou postavu. Má prý moc žeber . . .
Ruriko zase po večerech slýchá podivnou hudbu . . .
„Někteří pacienti psychicky nezvládají,
pokud operace nevyjde
podle jejich představ.
Takže ty, u kterých podobná reakce hrozí,
zásadně neoperuji.“
Rozhodně to má zajímavý začátek. Žebra a pak ta hudba. Jenže čím více jsem se dostával do příběhu, tím více se mi to zdálo divné. A tím „divné“ nemyslím podivné, či strašidelné, ale spíš neuvěřitelné. Přeci jenom, operace a vyndavání žeber – to u nás (asi?) neznáme. V Japonsku je to asi běžné, ale pravda je někde tam venku. A navíc to má takový konec nekonec.
Citát: Nech mou ségru bejt!