Milostné strasti nebožtíků
Džundži Itó
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539880/bmid_milostne-strasti-neboztiku.jpg
4
30
30
Městem obchází tajemný "Krasavec z křižovatky". Zjevuje se na nároží, věští děvčatům neštěstí v lásce a pak hned mizí neznámo kam. A co hůř – všechny dívky, které s ním mluvily, vzápětí umírají za podivných okolností. Městem se táhne mlha a ponurá pachuť smrti. Kdo nakonec přijde na kloub srdcervoucím milostným strastem nebožtíků?... celý text
Přidat komentář
Tohle bylo bohužel slabší. Nebylo tam nic originálního, překvapivého, nějak extra brutálního, ani děsivého. Prostě takové obyčejné. Přijde mi to jako prvotina začínajícího autora. Rozhodně ne jako dílo někoho, kdo má za sebou Ryby či Balónky oběšenců. Kdyby tohle bylo jeho první dílo a postupně se zlepšoval, tak pro to mám větší pochopení, ale tohle není dílo hodné mistra Itó.
Na Džundžiho staršie kusy (Ryby – Útok z hlubin, Balónky oběšenců a další hororové příběhy) to síce nemá, ale bavilo ma to viac ako Tomie, nevraviac o Kočičích deníkoch, ktoré asi potreboval spraviť, aby sám sebe (a možno najmä svetu?) dokázal, že nie je len hororový autor. Ale čo je zlé na tom, byť „len“ špičkový hororový autor? Takže jeho návrat k žánru som uvítal. Milostné strasti něbožtíků trochu klamú telom, čo je chyba zavádzajúcej anotácie na zadnej (prednej, ehm) časti obálky, kde sa ani slovom nespomína, že v skutočnosti manga neobsahuje len jeden ucelený príbeh, ale je to skôr zbierka poviedok. Ústredné „strasti“ tvoria cca 70% a potom sa tu nachádza viacero ďalších, už podstatne kratších príbehov. Kým ten ústredný je na Itóov vkus pomerne neexplicitný (hoc pár chuťoviek by sa našlo), zato silne pracuje s atmosférou mestskej legendy, ostatné „poviedky“ sú už starý dobrý Itó so všetkým puchom, pachom, hnusom a humusom, na aký sme zvyknutí a ktorí samozrejme nesadne každému. Osobne som tohto autora každopádne odjakživa vnímal ako človeka, ktorého zvrátená myseľ je schopná vymýšľať neskutočné úchyláčtiny, ale zároveň ich šikovne kombinuje s prepracovanými scenármi. Nemáme dočinenia len s nechutnou samoúčelnosťou. Určite by som skritizoval obálku a názov – vyvolávajú klamlivý dojem, že vás čaká čítanie pre puberťákov s miernou dávkou mystiky. To fakt nie. Scenáru by som potom vyčítal viaceré nezrovnalosti (kde je polícia?) a nedomyslené univerzum (ako zvyšok sveta berie na vedomie existenciu mesta, v ktorého uliciach sa bežne pohybujú desiatky prízrakov bežne viditeľných normálnym ľudským okom?).
Na přečtení této knihy jsem čekala poměrně dlouho.. Kniha sama o sobě byla dobrá, ale kdybych jí měla porovnat s jinými příběhy od Junji Ito tak tento příběh byl maličko slabší.. Například Tomie nebo The Limital Zone bylo lepší..
Slabší povídkový svazek od mistra manga hororu, ale pořád velmi kvalitní
Spirála za mě zůstává neporažena:)
Milostné strasti nebožtíků mi od majstra hororu nejak nesadli. Problém bol hlavne pri hlavnom príbehu, kde pre mňa ten námet nebol dostatočne zaujímavý, prišiel mi naťahovaný a oveľa spokojnejší by som bol, keby mal len pár strán a radšej by tu bolo viac rôznorodejších hororových príbehov. Inak však samozrejme pre fanúšikov autora odporúčam.
„Den
jako stvořenej
na věštění
na křižovatce.“
(Milostné strasti nebožtíků)
Stylu manga jsem nepropadl. Ano, něco jsem si přečetl, ale skoro vše jsem pak věnoval jako dárek někomu v okolí. Doma mi zůstalo jen pár příběhů. Zápisník smrti a Tokijský ghúl jsou dvě série, které se mi líbily a mám je ve své knihovně. Naruto nebo Čarodějova nevěsta jsem poslal dále do světa. Bylo to až moc dětské. Nedavno přečtené tři díly Pán a kocour je také v tom romantickém hravém stylu, kdy očekáváte nějaký zvrat a ono nic. Milostné strasti nebožtíků je dárek na Vánoce, ale rozhodl jsem se ho přečíst. A proč? Protože když už to mám doma . . . a hlavně ten název je zajímavý. Ten mě lákal nejvíc.
Citát: Laskavě se tu nemotej! Koukej se vrátit do hrobu! (Milostné strasti nebožtíků)
Jenže tohle není celá kniha o jednom příběhu. Jedná se vlastně o soubor několika povídek. Celkem sedm povídek na téma lásky, sebevraždy a vraždy. Hned ta první povídka nese název jako celá kniha. Milostné strasti nebožtíků. Musím však říci, že celý ten koncept věštění budoucnosti někde na křižovatce za mlhy mě moc nebral. Hodně dětské a naivní. Navíc tolik mrtvol za tak krátkou dobu? Tohle mě, jako čtenáře, docela odrazuje. Tento příběh obsahuje bonusovou povídku Chlapec v bílém.
Citát: Věští se tu na každém rohu. Jako by všechny zdejší obyvatele něco posedlo. (Chlapec v bílém)
Dalším hororem, který je rozdělený na dvě části: Ségřin kluk a Seance je příběh několika sourozenců. Už jen podle těch ksichtů je vám jasné, že tohle bude peklo. A taky že bylo. Například upálení jedné z postav – to jsem se smál a nebyl jsem sám. Příběh druhý – Seance je také perfektní. A i když to bylo morbidní a strašidelné, válel jsem se smíchy. Tuhle rodinku jsem si oblíbil. Pátým příběhem je „Dům Iluzorních bolestí“. Nejmorbidnější a dost mrazivý příběh. Fakt síla.
Citát: Bolí ho místa, která s jeho tělem vůbec nijak nesouvisí. (Dům iluzorních bolestí)
Další, šestý příběh v tomto svazku se jmenuje „Žebranda“. Je divná. Sice super strašidelný začátek, ale čím víc do hloubky, tím míň jsem operaci žeber věřil. Inu, Japonsko. Poslední povídka je o hovně. Jmenuje se totiž „Vzpomínka na realistický hovno“. Musel jsem se u ní snad i pos®at smíchy. Tak že jako celek jsou to povedené morbidní příběhy. Až na tu úvodní jsem se vlastně u všech svým způsobem bavil.
Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy a nebo klikněte sem:
https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/milostne-strasti-neboztiku-539880
Citát: Byl ze mě ten, kdo si veřejně koupil hovno. (Vzpomínka na realistický hovno)
Část díla
Chlapec v bílém
Dům iluzorních bolestí
Milostné strasti nebožtíků
Prapodivní sourozenci: Seance
Prapodivní sourozenci: Ségřin kluk
Autorovy další knížky
| 2019 | Balónky oběšenců a další hororové příběhy |
| 2010 | Spirála #1 |
| 2017 | Ryby - Útok z hlubin |
| 2021 | Spirála |
| 2022 | Tomie |
Milostné strasti nebožtíků jsou klasickou duchařinou, která vás oblaží vším, co k tomuto žánru patří: fantastickým nápadem, skvělou atmosférou a trochu rozporuplným zasazením do reálného světa, o plytkém konci nemluvě. A i když se jedná o asi nejslabší sbírku Džundži Itóa, která u nás vyšla, pořád jde o nadprůměrně strašidlácké čtení.
Více v recenzích.