Zmizelé dopisy
Povídka od:
Villy Sørensen
Z knihy:
Neškodné příběhy
Kratičký příběh o dopisech a listonoších.
(SPOILER) Lidé psali čím dál méně dopisů, až listonoši skoro neměli co doručovat. Ale když se po jistě události ptali lidí, kolik dopisů neobdrželi, vyšlo najevo, že lidé postrádají nesčíslné množství dopisů. Např. dívky, kterým chlapci před odstěhováním slíbili, že jim budou často psát, očekávané dopisy nedostaly, a ani starší občané v poslední době nedostali jediný dopis, ač v mládí je dostávali téměř denně.
---
"Všichni ve městě měli napilno, jenom listonoši v červených kabátech chodili pomalu, protože psát dopisy přestávalo být módou, a neměli tedy mnoho práce. Chodit ulicemi po svých bylo též nemoderní, a lidé si proto dělali z listonošů legraci. Říkali jim apoštolové, protože na tom byli s dopravními prostředky stejně jako učedníci Krista. Občas se na ně přátelsky usmáli, s trochou smutku, neboť věděli, že listonoši brzy nebudou ke spatření."
---
A to bylo napsáno někdy v 50. letech, kdy se ještě dopisovalo o sto šest - tehdy to autor asi psal jako velkou absurditu a netušil, že je to vlastně vizionářské...
Něžný a lehce potrhlý příběh o tom, jak moc potřebujeme dostávat dopisy.