Neškodné příběhy
Villy Sørensen
Povídky dánského autora patří k linii absurdních příběhů, které nastavují křivé zrcadlo soudobé společnosti. Čtenář, zvyklý na moderní i módní literární styl, objeví četné ozvuky díla Kafkova, Mrożkova i Böllova, ale zároveň si uvědomí i specifiky dánské, andersenovsky pohádkové a něžné detaily těchto kultivovaných a trochu výstředních próz. Jako celek je to zajímavá a výlučná ukázka tvorby jednoho z významných dánských spisovatelů.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1966 , Mladá frontaOriginální název:
Sære historier, Ufarlige historier, Formynderfortællinger, 1953
více info...
Přidat komentář
Oceňuji především autorovu originální představivost na úrovni celých povídek i jednotlivých slovních obratů. Každá povídka je úplně jiná, ale společně úspěšně vytváří jednolitý celek. Jde o velmi příjemné čtení, určitě doporučuji!
Absurdní, potrhlé, milé, pohádkové poetické, k zamyšlení - každá povídka je trochu jiná, s jinou atmosférou, každá je ale zajímavým výletem mimo normál.
---
"Steen a Fif se tedy prodírali davem vpřed, což nebylo nijak lehké. Na podlaze vládla spleť prstů od nohou, a tak na mnohé šlápli. Přestože na deset prstů připadal pouze jeden člověk, stále jim někdo nadával."
---
"Z každé strany dveří do obchodu stála jako stráž ohromná štoudev. V jedné byli slanečci, v druhé brambory, ale psi zvedali nohu u obou stejně."
---
"Kupec se usmál a tu se zdálo, že všechny jeho vrásky pocházejí od úsměvů."
Skvělé čtení! Autor osvědčoval smysl pro absurdní humor a uměl smysluplně zasazovat nesmysl do všednodennosti. Ve světě podle Sorensena je možné všechno - ovšem výhradně podle přísných a logických pravidel. Z deseti povídek minimálně polovina volá po hlasitém čtení, tak je její jazyk melodický... A pokud se vám zdá, že knížka je "stará" (většina předkládaných dílek vznikla v šedesátkách), ochutnejte alespoň Tygry, Vojákův Štědrý večer nebo variaci na Sněhovou královnu O skle.
Četla jsem v březnu 2012. Podle mých poznámek:
10 povídek.
Příběhy ze života dohnané až do krajnosti, spíš do absurdity. Naštěstí tato absurdita není skutečnost, vlastně někdy také je. Trochu z toho mrazí, trochu směšné a legrační. Trochu jakoby si autor dělal legraci ze čtenářů.
Jde o výběr povídek, které vrší absurditu za absurditou. V jednu chvíli jsem se bál, že to bude takové samoúčelné přetáčení všeho kamkoliv jinam, a že to je vlastně všechno slovní hříčka. Nevím, do jaké míry je to reprezentativní výběr z díla tohoto autora, ale musím ocenit, že je schopen naprosto originálních situací, které vedou často k nějakému zobecnění, a to právě přes absurditu, kterou v sobě mají jako naprostou přirozenost. I tak je všechno vyprávěno, nikdo se nad ničím nepodivuje, ani postavy a postupně už ani čtenář.
Detektiv, který pátrá po vraždě, ale neví koho; kupec, který zásadně neprodá zákazníkovi to, co chce, ale jen to, co podle něj potřebuje; voják, který seskočí s bombou v ruce a potká houf andělů; život s brýlemi, které ukazují lepší svět, který rozdělí společnost až k apokalypse; zahradníkův syn, který nemůže slézt ze stromu života; dvojčata, která dělají všechno tak spolu stejně, až to vede k tragédii; tygři, kteří obsadí všechny kuchyně a sklepy a lidstvo neví, jak to řešit....to jsou všechno tak mezní situace, že je na nich možno vystavět cokoli. A jsou-li líčeny s naprostou věcností a právě onou přirozeností a samozřejmostí, je to samozřejmě zábavné. Pro mne jsou favority Vražda (Kafkovská idyla), Dvojčata a Kupec, ale to je můj názor.
Napadaly mě u toho Minutové grotesky od Istvana Örkenyho, které jsem nedávno zhltnul a dal jsem jim pět hvězdiček. Je to srovnatelné, ale u pana Sorensena je to trochu intelektuální hra na chytrost, což mě trochu popuzovalo, kdežto u Örkenyiho je to čistá radost. Ale to není hendikep. Jinak bezva zážitek.