Zvony / Zvonoví / Zvony novoroční
Povídka od:
Charles Dickens
Z knihy:
Vánoční povídky (3 povídky), Vánoční příběhy
Jedna z pěti Dickensových vánočních povídek, která vypráví o snu poslíčka Tobiáška Ťapky. Zdály se mu hrůzostrašné věci, ale šťastně se probudil do pokojné a optimistické novoroční nálady. - Povídky měly ve své době přímý následek: sbírka na londýnské chudé ten rok několikanásobně stoupla.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1844
The Chimes
Rok vydání originálu: 1844
"Zvony" od Charlieho jsem nečetl nějakou dobu, neboť Vánoce jsou obvykle ve znamení těžko překonatelné Vánoční koledy. Byla by ovšem škoda přehlížet ostatní Vánoční povídky (knihy) Dickensovy na úkor té nejslavnější. Tahle novoroční povídka ,nazvaná v češtině Zvony nebo Zvony novoroční, vznikla dva roky po Koledě a je v nejednom smyslu mnohem tvrdší a silnější než její slavná starší sestra.
Není tu mnoho melancholie a hřejivého kouzla, za to je Tobíkova cesta velmi dojemná, drsná, obviňující, vykreslující krutost a pokrytectví privilegovaných, typicky dickensovsky obhajující ubohé a má tendenci čtenáře, řekněme, šokovat (což je díky morální hodnotě jen správně). Od začátku, kdy Markétka přišla za otcem, až do závěru, kdy se Tobík (možná) probudil, se mnou emoce šily. S postupem, když už došlo na "princip" Vánoční koledy a Tobík ze záhrobí sledoval dění, začal jsem se bát, jak to celé skončí. Nebál bych se říct, že duchové byli ke Scroogovi shovívavější než zvony k Tobíkovi.
Pokud se podivujete, že hlavní postava má jméno Tobík, dodám k překladu tolik, že v tuto chvíli jsem četl verzi Emanuela Tilsche. Ostatně Emanuel a Emanuela Tilschovi jsou zodpovědní za to, že v českých luzích a hájích se ze Scrooge stal Vydřigroš=o)