Adasin
přečtené 367
Syntéza
2020,
James Swallow
U série Titan mě hodně bavily především první tři knihy a pak samozřejmě crossover s ostatními sériemi. Kromě prvních třech mi zbytek knih v sérii zatím přijde spíš jako taková ta výplň v podobě průměrnějších epizod v sérii seriálu, kdy se nějak musí zaplácat čas do něčeho velkého, co stojí za to čekání. U ostatních sérií (TNG, Voyager) je to podobné. Vlastně mi tahle post-Nemesis éra dost připomíná komiksy, třeba od Marvelu, kdy většina příběhů jede, je většinou průměrná a pak přijde ten velký crossover. Jenže k úplnému pochopení crossoveru je potřeba znát i ty vedlejší průměrnější příběhy, protože se na ně v crossoveru rovnou navazuje nebo minimálně odkazuje. Zápletka tohohle dílu je už takový sci-fi evergreen - syntetici vs organici. Stačí znát pár děl s touto tématikou a už vás ničím nepřekvapí. Shodou okolností jsem se do téhle knihy pustila krátce po dohrání Mass Effectu, kde se podobné téma také řeší a je zpracováno výrazně lépe. Po Mass Effectu mi tahle kniha připadala dost nudná, trochu se to zlepšilo až tak v poslední čtvrtině, kdy už se blížilo finále. Mimo Mass Effect je to samozřejmě už lépe zpracované v Star Treku jako takovém, viz třeba vše kolem Data. Poznámka trochu bokem: SPOILER - Nevím, proč autor pro avatara lodního počítače zvolil zrovna Minuet, když to reálně nemělo žádný dopad na Rikera nebo na jeho vztah se ženou apod. Je to jen takový laciný easter-egg, skoro bych řekla, že většina lidí bude mít problém vzpomenout si, kdo sakra Minuet byla. P.S: komentář od hanak_v_exilu knihu vystihuje dokonale, jen jsem chtěla přidat i svůj pohled. 6/10... celý text
Zjevení
2012,
Drew Karpyshyn
Velmi kvalitní prequel k prvnímu Mass Effectu. Tady je vidět, že to psal někdo, kdo má o tom světě přehled, někdo, kdo se podílel na psaní příběhu trilogie. Příběh knihy do světa krásně zapadá - skvěle rozšiřuje lore světa, aniž by se objevilo něco, co je v rozporu s hrami, postavy známé již ze hry se chovají stejně jako ve hře (u knižních rozšíření univerza původně z jiného média se často stává, že charaktery postav jsou nekonzistentní). U postav se navíc ukazuje, jak dobře byly napsané už ve hře, protože spolehlivě dokážou utáhnout svůj vlastní příběh. Kniha je také mimochodem důkazem, že Mass Effect může fungovat i bez přímé účasti Sheparda. (Což ostatně dokazují i komiksy, doporučuji sehnat si edici Mass Effect: The Complete Comics). Jestli může fungovat i bez napojení na Trilogii, to už záleží na tom, jestli máte rádi Andromedu :). Přímočarý a jednoduchý příběh mi v tomto případě nevadil právě proto, že kniha příkladně rozšiřuje svět Mass Effectu. V příběhu je navíc dost akce, takže ani nestihne začít nudit. Určitě doporučuju všem, co hru hráli, vůbec se nebojte zkusit knížku, i když jinak skoro vůbec nečtete. V tomhle případě to za to fakt stojí. 9/10... celý text
Meč Damoklův
2017,
Geoffrey Thorne
Souhlasím, že se příběh nakonec vyvine podobně jako třetí kniha ze série a ke konci už je v tom trochu zmatek + chybí ještě srozumitelnější vysvětlení původu Oka, vůbec by neuškodilo na závěr ještě všechno jednou a pořádně zopakovat, konec je takový utnutý na to, že se v navazující crossoverové sérii má Titan spojit s dalšími dvěma loděmi. V knize "Větší než pouhý součet" z vedlejší série je aspoň něco naznačeno. Jinak byl ale příběh celkem poutavý, knihu jsem přečetla poměrně rychle, jelikož mě fakt zajímalo, jak se to celé nakonec vyřeší - i když bylo nad slunce jasné, že minimálně dvě hlavní postavy se nakonec určitě zase setkají, jelikož mají jistý plot armor už od seriálové Nové generace. U těhto dvou postav mi i celkem chybělo hlubší vykreslení toho, jak prožívají ztrátu toho druhého, ale zjevně na to nebyl čas, jelikož kniha nemohla mít v délce nějaký zásadní výkyv (jen můj osobní odhad - soudě dle velmi podobné délky všech ST knih navazujících na film Nemesis). Ztráta jiných dvou postav mě ale překvapila. Asi hodnotím výš, než bych měla, zase ale je tahle kniha imho lepší než některé ze série Nová generace a bylo by nefér je hodnotit stejně. 7/10... celý text