Aildrin
přečtené 230
Kyborgovo jméno
2003,
Vladimír Šlechta
Šlechta používá zvláštní povídkový styl psaní, který místy až hraničí s amatérizmem. Přesto jsou jeho knihy velice čtivé a zde tomu není jinak. Opět se setkáme s partou hlavních hrdínů oplývajícími charaktery sympatickými i když roztodivně extrémními. Stejně jako v Ostří ozvěny a v Bersekrovi se v této Šlechtově knize vyskytuje ženská postava ve vysoké pozicí, která se zezačátku tváří velice drsně a záhy usvěčena z naprosté neschopnosti žadoní zoufalé o ochranu a nabízí jednomu z hlavních hrdinů sex. Když jsem četl první knihu od Šlechty, tak jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost, ale tenhle charakter (nikoli stejná postava) se nachází už ve třetím pokračování poválečné série a mě už z toho začíná být celkem blivno. Buď nemá Šlechta dostatečnou soudnost nebo trpí nějakou sexuální odchylkou, která ho nutí prznit svá díla podobnými přízemnostmi jak vystřiženými z akčních filmů let osmdesátých. Jinak se mi Kyborgovo jméno líbilo.... celý text
Železný sen
1995,
Norman Spinrad
Příběh tak nechutný a propracovaný, až bych věřil, že tato fikce z Hitlerova pera skutečně vzešla.
