Anasa
přečtené 787
Sladká pomsta
2020,
Jonas Jonasson
Začátek byl docela náročný, skoro takový na odložení. Byla jsem zahlcená množstvím postav, myslím, že zbytečně, bez ladu a skladu. Pak se vše začalo spojovat a začala jsem se bavit. Nad Hugovým podnikáním jsem se pravda trochu pozastavila, jeho jednání bylo někdy spíš násilné než vtipné. Škoda, vidím to jako nevyužitou možnost. I při pomstě Viktorovi jsem čekala nějaký velkolepý podvod ve stylu Podfukářů. Pomsta byla tedy trochu jiná, ale svérázné postavy a jazykový humor vše vynahradily. Posledních pár kapitolek bych klidně vynechala - v nejlepším se má přestat. Tak jednu hvězdičku dolů, ale opravdu jen tu jednu!... celý text
Rodinná záležitost
2001,
Rex Stout
Nero i Archie jsou stejní jako vždy, to znamená sví a svým způsobem zábavní. Případ je neobvyklý, protože si jej detektiv bere osobně. Některé věci jsou načrtnuté a svádějící z cesty, málo vysvětlené. Hvězdičky si ale případ rozhodně zaslouží za neobvyklé, pro čtenáře Stouta snad i šokující rozuzlení.... celý text
Obraz Doriana Graye
1999,
Oscar Wilde
Uff! Mám ráda příběhy. Tenhle příběh je notoricky známý, ale to, co už jsem věděla, jsem si četbou nijak nerozšířila. Zdá se mi, že příběh je omezen na minimum. Hlavní jsou úvahy a názory. Kdybych ještě sbírala citáty, popsala bych při četbě několik sešitů. Ale nezačetla jsem se, nebavila jsem se.... celý text
Povídky o nelásce
2019,
Michal Viewegh
Mám představu, že asi takhle mohl probíhat rozhovor mezi autorem a nakladatelem: Nakladatel: Máš pro mě něco? M. V.: Nic. Nakladatel: Vůbec nic nemáš? Neříkej! M. V.: Ale jo, mám něco v šuplíku. Jsou to spíš nápady, někde to potřebuje dotáhnout, stmelit, přidat pointu. Nakladatel: Tlačí nás čas. Šup sem s tím. Kolik toho je? M. V.: Málo. I na knížku povídek málo. Nakladatel: Míšo, ty určitě ještě něco máš! M.V.: Pravda, mám. Ještě by tam byla hra. Není moc dlouhá, ale není špatná. Nakladatel: No, a máme to! A na závěr ještě pochvala pro dárkyni: To věnování, které jsi mi do knížky vložila, bylo super!... celý text
V zajetí zimy
2020,
Naomi Novik
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, pak jsem se ale do knihy ponořila. Nemohu hodnotit úplně stoprocentně, na to mi v knize něco chybělo, určitě alespoň něco bližšího o vztahu Staryků k lidem. Příběhy ale byly silné, určitě se nestane, že bych za týden nevěděla, co jsem četla. Všechny tři hrdinky dokázaly jednat racionálně a potlačit veškeré emoce. Mirjem a Irina si to přiznávaly, přesto bych je ráda viděla alespoň chvilku "roztát", mohly být trochu ženštější, takhle opravdu byly v zajetí zimy. Nejbližší mi byla Wanda. Ta se vyvíjela opačně - od dívky, která se zatvrdila, aby mohla svůj život ustát, ke statečné a samostatné ženě, která své srdce otevřela bratrům, přítelkyni a jejím rodičům. Těší mě, že podobným vývojem prošel i její bratr Sergej, postava okrajová, ale důležitá. Když vše shrnu, Naomi Novik pro mne nebude autorkou, od které mi jedna kniha stačila.... celý text
Není zač
2015,
Daniel Glattauer
Knížku jsem objevila tady na databázi, téma mi přišlo zajímavé, Kniha se skutečně dobře četla a tak do poloviny, dvou třetin mě dost bavila. Pak se téma vyčerpalo, přišlo mi, že autor už všechno řekl a děj zbytečně natahuje. K dobrému konci vše směřovalo, takže bylo docela milé, že se v něm nerozbalilo naplno úplně vše a zbyla špetka, která se nacházela mezi řádky. Jako odpočinková kniha velice dobré.... celý text
Zelená míle
2001,
Stephen King
Zelená míle - film jsem viděla před několika lety, líbil se mi, ale prostředí a chování některých postav, to pro mne bylo dost drastické. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych se pustila do knížky, až mě k ní dovedla čtenářská výzva. Ještě že tak! Jakmile jsem Zelenou míli otevřela, vtáhla mne. Civilní vypravování dozorce, dobrého a vlídného člověka, který vzpomíná na to obyčejné i pozoruhodné, co tu zažil v "roce Johna Coffeyho" bylo působivé. Spolu s ním jsem cítila překvapení, obavy, nechuť a odpor i soucit a lítost. Jen jedno jsem s ním nedokázala - prožít popravu Delacroixe, v tom jsem Paula Edgecomba nechala samotného, u Johna Coffeyho jsem byla s ním, potřeboval přátele a já jsem se stal přítelkyní jich obou.... celý text
Čarodějky na cestách
1996,
Terry Pratchett
Tak zatím pořád pokračuji v Čarodějkách, a přestože se mi Soudné sestry líbily krapet víc, nemohu než dát pět hvězdiček. Čarodějky mne jednoduše baví. S nadšením přijímám fantazii, pokud je milá a vtipná, takže mne potěšil například popis trpasličího chleba, ale i hlavologie bábi Zlopočasné, kterou uplatnila třeba při hraní karet. Setkání s čarodějkami, jejich zážitky, výroky, hašteřením i dopisy stařenky Oggové mi vždy přineslo dobrou náladu (jen trochu smutku při setkání s vlkem). Genova už mi tak milá nebyla - Eliška mi přišla neslaná nemastná, paní Gogolová spíše nesympatická. No, ale čarodějky to zládly i tady, a rozhodně nesmím zapomenout na Silvera, bez toho by se tentokrát rozhodně neobešly!... celý text
Směšné lásky
1970,
Milan Kundera
Nakonec dávám čtyři za jazyk, ale hodně jsem se rozmýšlela, potřebovala bych hodnotit každou povídku zvlášť. Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Eduard a Bůh, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým se mi líbily, zaujaly mne. Blízké mi bylo Zlaté jablko věčné touhy, kde mne bavila pouhá hra na svádění. Co u mne úplně propadlo, byly dvě povídky, které byly v doslovu označeny jako plošší, lehčí, dokonce rozkošnické, tedy Sympozium a Doktor Havel po dvaceti letech. Kdyby těmito povídkami Směšné lásky začínaly, knihu bych zřejmě odložila. Nebyly mi sympatické postavy, jejich jednání ani filozofické rozpravy. Nakonec jsem je při hodnocení nějak skousla.... celý text
Soudné sestry
1995,
Terry Pratchett
Před několika lety jsem Pratchetta otevřela a zavřela. Teď jsem dostala audioknihu Soudné sestry a úžasně jsem se bavila, především tedy vždy, když se čarodějky daly do akce. Spolu byly dokonalé a užívala jsem si chvilky, kdy se Magrátiny představy o magii srazily se střízlivým přístupem jejích starších přítelkyň. A ještě jedna "maličkost", která mne baví - ta půvabná jména, takový Mášrecht je lahůdka sama o sobě..... celý text
Ostrý řez
2018,
Jeffery Deaver
I když mívám nějaké výhrady, Rhyme a Sachsová mne baví. Nitky se rozbíhají a splétají a nic není, jak se zprvu zdá. Právě v tom je ale také zádrhel. I Deaver sklouzává do klišé a určitý postup opakuje, na plných pět hvězdiček tedy není.... celý text
Lékaři
1994,
Henry Denker
Když jsem si přečetla informace na obalu knihy, matně jsem si vzpomněla na zmiňovanou televizní inscenaci. Věděla jsem, že se mi líbila, takže jsem se pustila do knihy. Rozhodně jsem nebyla zklamaná - oddělení pečující o ohrožené novorozence i prostředí soudu, kde se řešila žaloba na lékaře Chrise a Mika a Metropolitní nemocnici s sebou přinesla dramatickou atmosféru. Přitom se vlastně v obojím případě jednalo o"popis" toho, co se na oddělení a v soudní síni odehrává. Do soukromí postav se nahlíželo sporadicky. To je také jediná výtka, kterou ke knize mám. Milostný vztah, který tady vznikne, okolí dvojic jasně vidí, ale pro mne postrádá všechny jemné náznaky toho, že profesionální vztah přerůstá v lásku. Vyznívá naprosto ploše. Malý nedostatek, kniha stojí za přečtení a docela ráda bych si připomněla i stejnojmennou TV inscenaci.... celý text
Můj život mezi slzami a smíchem
2020,
Jiřina Bohdalová
Dočteno a musím dát pět hvězdiček. Nejsem totiž čtenářka této literatury, v posledním roce jsem se ale dvakrát nechala zlákat a přinesla jsem si z knihovny knížku od známého vtipného umělce a jinou o známém, opět vtipném a zábavném herci. Přesto jsem ani jednu z nich takzvaně nedala. Prostě jsem je do knihovny odnesla nedočtené. Jiřinu Bohdalovou jsem měla dvakrát v ruce a vždycky jsem si řekla, že to opět není pro mne a že do výzvy si najdu nějaký pěkný životopisný román. Nakonec však tahle knížka na mém nočním stolku skončila a ejhle! dočetla jsem. Dokonce s chutí. Nebylo to ani moc dlouhé, ani nabité všemi daty a setkáními, v mnohém byla kniha decentní, události nastínila, ale nepiplala se v nich. Přitom bylo opravdu o čem číst. Povedená kniha, velká osobnost.... celý text
