Jedna událost, dvě knihy. Nejprve jsem přečetla Kladivo na čarodějnice, asi po týdnu Zpověď inkvizitora. Zatímco Kaplického knihu jsem četla s láskou a zoufalstvím nad hrůzami, které se děly nevinným lidem, Zpověď inkvizitora jsem četla se strašným pocitem v břiše a černými myšlenkami. Největší hrůzu jsem neměla z činů, ale z myšlenek. Kladivo je jednoznačně mnohem jemnější čtení. Zpověď je tvrdá a náročná kniha. Znovu ji číst nebudu, přestože je dobrá. Nemám na ni žaludek. Jsem ale ráda, že jsem ji přečetla.... celý text