Block
přečtené 31
Praktický efekt
1993,
David Brin
Ta teorie je natolik líbezná, že dát 5* prostě musím. Je to něco, o čem jsem musel ještě mnohokrát přemýšlet - a to se počítá.
Jak jsem vyhrál válku
1970,
Patrick Ryan
Tak mne napadlo (prominte za ponekud "nekorektni" myslenku), ze Ti, kteri nejsou schopni akceptovat tento styl humoru, ci navic jim tento zpusob chovani hlavniho hrdiny tzv. trha zily, by mohli byt potomky s prevahou germanskeho genofondu :-) S prislovecnym nemeckym smyslem pro humor ;-) :-p... celý text
Vlna zločinnosti na zámku Blandings
1977,
Pelham Grenville Wodehouse
V široširém dávnověku, který pamatuje mnohem méně současníků než nepamatuje, byv přerostlým puberťákem, hledal jsem v knihovně nějakou pokleslejší literaturu. A to konkretně - detektivní. Maje na paměti příjemné mrazení z potajmu čtené knížky své matky - totiž wallaceovky Černý opat, snažil jsem se najít něco v podobném duchu. A kniha s mnohoslibným názvem opravdu neunikla mému mladému zraku. Zasedl jsem tedy doma, v ruce vypůjčenou knihu a počal číst. Po chvilce napjatého očekávání mordů nebo alespoň tajemných únosů, jsem se začal usmívat a v okamžiku, kdy lord střelí svého bývalého tajemníka vzduchovkou do zadní části kalhot, jsem už vyprskl tak, že se na mne doma všichni dívali jak na blázna. A tehdy jsem pro sebe objevil nový svět. Svět v kterém je důležité míti Filipa, ale většinu věcí vyřeší moudří komorníci. A je jedno jestli se jmenuji Saturnin nebo Jeeves. Nový svět chytrého anglického humoru ze světa lordu ... Přiznávám, že nemám oko malíře (že to sem nepatří? Ale patří jen chvilku vydržte...). Takže mé oko vidí a třeba si i pamatuje tvary, barvy, kontury... Ale když bych je měl přenést na plátno nebo nedejbože jen popsat (veliká ústa, ohrnuty nos, tupý sestřih), tak nic takového nedokážu. A (heuréka - konečně se dostávám k meritu věci) nedávno jsem si opět přečetl předmluvu k této knize. Tam redaktor shrnul spisovatelský postup PGW, jako uchopení výrazových prostředků dítěte, pro popis jednoduchých zápletek. Snad to tak bude, snad to tak je i u dalších. U WIlda, Jirotky, Poláčka a pod.. Já to z toho tak dobře nepoznám. Já jen cítím, že to vyprávění teče lehce jak potůček a že autor vkládá do potůčku humor tak samozřejmě a ledabyle, jakoby to byly jen kamínky pohozené po dně. A že když jeden přehlédnu, rád se k tomu potůčku později vrátím, abych objevoval další ... Omlouvám se za tak dlouhý projev, kterým jsem chtěl jen říct - že s některými knihami je krásně napořád ....... celý text