Blue
přečtené 823
Žít ještě jednou
2000,
Edvard Valenta
Edvard Valenta je spíše pozapomenutý autor, ale já bych se rád přimluvil, aby byl znovu objeven a čten. Například Žít ještě jednou je přímo čtení pro literární labužníky.... celý text
Vítejte do Zlých časů
1987,
E. L. Doctorow
Právě jsem tuto knihu přečetl počtvrté. Poprvé to bylo hned po vydání, což už je třicet let, pak jsem ji četl ještě dvakrát s kratším odstupem a nyní po hodně dlouhé době. A musím tu napsat, že jsem stále stejně nadšen, jak originalitou příběhu, tak způsobem vypravování. Je tu fantasticky napsaná úvodní část, která čtenáře doslova vcucne, pak nejdelší část, kdy se zdánlivě nic dramatického neděje, ale způsob autorova vyprávění udržuje čtenáře stále v očekávání, že každou chvíli něco přijde, a pak skvěle vygradovaný závěr. Měl-li bych označit nějakou knihu za svou nejoblíbenější, bude to horký kandidát. Rozumím tomu, že někdo bude nad takovýmto pomyšlením kroutit hlavou, není to žádný prvoplánový hit, není to čtení pro každého, ale já vím, že to nebylo naposled, co jsem si tento nenápadný "antiwestern" přečetl.... celý text
Lvíče
1996,
Josef Škvorecký
Pro druhé čtení po asi pětadvaceti letech jsem si vzal autorem revidované vydání, kde už chybí podtitul "koncové detektivní melodrama" a není tu ani obligátní tvrzení, že podoba v románu vystupujících postav s osobami skutečnými je čistě náhodná. Naopak, Škvorecký v doslovu přiznává, že všechny postavy měly své skutečné předobrazy. A mě strašně štve, že nevím, kdo je kdo. Kromě šéfa, jímž je Jan Pilař, a kromě Kopance, jímž je zřejmě Škvorecký sám. Ale to je jediná věc, která mi po přečtení vadí. Na knize jsem si znova pošmáknul, je to opravdu kvalitní literatura, Škvorecký uměl psát zároveň pro literární kritiky i pro běžného konzumenta, samozřejmě inteligentnějšího. Je to umění a zábava zároveň.... celý text