Blue
komentáře u knih
Beskydské povídky
František Oldman
Ne každý psaný text musí vyjít knižně. Dokážu pochopit, že někdo rád píše, ale pak tu musí být někdo soudný, kdo rozhodne, zda toto nadšenecké psaní má zůstat jen v podobě nějakého domáckého samizdatu, nebo se jedná o text s literární hodnotou a v tom případě má být vydán knižně. Nepíšu to rád, ale ta soudnost tu chyběla. Přes to všechno dávám alespoň dvě hvězdičky. Jednak je tu několik dobrých nápadů, jednak mám rád místa, kde se děje "povídek" odehrávají a nakonec mám i slabost pro lidi, co rádi píšou. Nepochybuji o tom, že tyto texty si mohou najít spokojené čtenáře. Tím spokojenější, čím menší bude jejich očekávání. Proto jsem se tu vlastně takto vyjádřil.
Jazyčník
Dušan Šlosar
Jako milovník češtiny mám rád tyto "jazykové koutky". Ale v případě Jazyčníku musím bohužel kontatovat, že jakkoliv byl autorův úmysl bohulibý, dnes už je to knížka poněkud zastaralá. Ať už volbou jednotlivých rozebíraných jazykových jevů, tak i svou dikcí. Ale rád jsem si to přečetl a nikoho od četby neodrazuji.
Listy z Provence
Miroslav Horníček
V knížkách Miroslava Horníčka někdy převažuje forma nad obsahem. Prostě rád psal. Ale psal krásně, ta jeho čeština je velmi vynalézavá a velmi vytříbená, takže je radost ho číst. Také proto, že byl opravdu vtipný, a to nikoliv lacině. "Bylo to řečeno kdysi latinsky, a tedy dávno, tedy v dobách, kdy se latiny používalo nejen v terminologii například lékařské, ale i na ulici a v domácnostech."
Sto let muzea ve Frýdku-Místku
Petr Juřák
Sympatická přehledová knížka, která stručně shrnuje základní informace o Muzeu Beskyd a jeho předchůdcích. Zároveň působí i jako pozvánka do současného muzea.
Zelené víno
Jaroslav Vejvoda
Jaroslav Vejvoda nepronikl do širšího čtenářského povědomí. Je to škoda, protože jeho knihy by si větší zájem zasloužily. Tento deziluzívní román z prostředí českých emigrantů to suverénně potvrzuje.
České dějepisectví v dialogu s Evropu
Kateřina Bláhová
Kniha vyžaduje už přece jen poučenějšího čtenáře. Není to úplně kompaktní celek, ale ve čtyřech samostatných kapitolách přibližuje témata, která jistě zaujmou každého, kdo má rád starší českou historiografii a literární historii.
Moderní upíři
Jakub Arbes
Tato kniha mě poněkud zklamala, ale bude to dáno i tím, že jsem zkrátka čekal něco jiného. Spíše než plnokrevný román je to roztahaná povídka, kterou zachraňuje efektní závěr.
Třináct dýmek
Ilja Erenburg
Radost z vyprávění, především tu jsem cítil ze všech povídek. Některé jsou řekněme tradiční, realistické, jiné naprosto bláznivé. Dýmkami to ale drží pohromadě. Je to takový velký ohňostroj nápadů a místy je to opravdu vtipné. Mohu potrvrdit, že knížka stojí za přečtení a že není třeba se bát toho, že ji napsal sovětský spisovatel. Ironizována je tu i bolševická revoluce. A není to dlouhé, rychle to odsýpá.
Co je nového v historii
Jakub Rákosník
Velice zajímavý a podnětný text, který se dá, máte-li k dispozici dvě hodiny, kdy vás nikdo nebude rušit, přečíst na jeden zátah. Záviděníhodný je autorův přehled v soudobé historiografii. O mnoha myšlenkách a závěrech je pak možno přemýšlet, nebude to ztracený čas. Je to čtení skutečně obohacující. Jistým problémem je ovšem to, že kniha tak úplně neodpovídá na otázku v titulu, což asi trochu nelibě ponese čtenář, který po knize sáhnul právě z toho důvodu, aby se to dozvěděl. Pokud ale člověk není hnidopich, dá se přes to částečně přenést.
Veliké dobrodružství Suez a Panama
Desider Galský
Kniha vyšla v Albatrosu, ale myslím, že pro dětského čtenáře jsou ty politické kotrmelce poněkud složité, nebo možná nezáživné. Mně jako hodně dospělému čtenáři to ovšem nevadilo. Já jsem si četbu užil. Napsáno je to s příjemným nadhledem.
Dnes v noci jsem ji viděl
Drago Jančar
Příběh samotný nějak originální není, ale ocenit musím formu, to, jak je napsaný. Mistrovsky. Drago Jančar opravdu umí psát, umí poutavě vyprávět. Čtenář má pocit, že se potkává se skutečnou literaturou. V té sílící záplavě knih okolo nás to není samozřejmost.
Lovci orchidejí - 1. díl
František Flos
Co se dá napsat k Lovcům orchidejí? Snad jen potvrdit, že František Flos je mrtev. Nejen fyzicky, ale i čtenářsky. Jeho učitelský, didaktický způsob vyprávění přitom není z dnešního pohledu jediným přežitkem. Problémem je i jistá dietnost dobrodružství popisovaných v knize. Je to tedy dnes už jen četba pro nostalgiky a pro ty, kdo by si chtěji načíst Flose z jakýchsi "studijních" důvodů. Nechci tím ale nikoho odradit od čtení, já jsem ten poslední, kdo by odháněl čtenáře od klasické dobrodružné literatury. Ale jsem také realista. Nové generace čtenářů už Flos neuchvátí.
Hřmící stádo
Zane Grey
V příslušném věku jsem si rád přečetl, myslím, že dokonce opakovaně, několik knih Zane Greye. Byla to vydání z nakladatelství Olympia ze 70. let. Byl jsem velmi spokojen. Nečetl jsem tenkrát Hřmící stádo, k němu jsem se dostal až nyní, když jsem si chtěl zkusit, jak budu na tuto literaturu reagovat nyní. Přečetl jsem si to rád, se zájmem, ale také musím konstatovat, že bez nějakého aplausu. Musel bych si ale přečíst znovu třeba Jezdce z pastvin nebo Zálesáka, abych zjistil, zda je to tím, že greyovky už jsou pro mne pasé paušálně, nebo zkrátka Hřmící stádo nepatří k těm nej. Možná to zkusím.
Diavolina: Vyprávění o Rusku
György Spiró
Neoznačil bych to za grotesku, souhlasím ale s podtitulem. Ten je trefný. Diavolina zkrátka vypravuje v hektickém tempu o Gorkém, o tom, co zažila v jeho blízkosti. V záplavě jmen se čtenář ztrácí, já jsem se držel jen postav, které zabíraly více prostoru. Gorkij z knihy nicméně vychází jako postava, které bychom se nemuseli jen posmívat jako režimnímu spisovateli. 70%
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Vrátil jsem se k této poměrně objemné knize po asi čtyřiceti letech, což je dost dlouhá doba na to, abych si vůbec nepamatoval, zda se mi to jako dítěti líbilo, či ne. Děj tu skutečně není, zvlášť vzhledem k rozsahu knihy, nějak spletitý. Přesto je kniha svým způsobem plná napětí a čtenář se nenudí. Tak to vidím dnes. Nečetl jsem všechny verneovky, ale dost na to, abych si mohl dovolit konstatovat, že tato patří k nejlepším.
Stínadla se bouří
Jaroslav Foglar
Stínadla se bouří jsou zkrátka dvojka. Tak trochu opakují to, co se líbilo u jedničky, ale už nemají tu originalitu a půvab nového. Je to stále velmi kvalitní literatura "pro chlapce", ale s hodnocením musím jít oproti Záhadě hlavolamu o něco níž. Můj dojem z četby už nebyl tak intenzívní, místy už zápletky nebyly tak přirozené jako v Hlavolamu.
Kdyby prase mělo křídla
Petr Skoumal
Texty jsou různorodé kvality, najdeme tu neodolatelné slovní hříčky i poměrně naivní popěvky. Nejlepší kousky jsou od Emanuela Frynty, jeho veršovánky jsou velmi vynalézavé.
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Ignát Herrmann
Nebojme se klasiky. Má to sice možná trochu líné tempo, ale je to velmi milé a jemně humorné čtení.
Trojí cesta Blažeje Potěšila
Vojtěch Martínek
Nedělám si žádné iluze o tom, že tuto knihu ještě bude někdo číst. Vojtěch Martínek se nám myslím už trochu ztratil z obzoru. Ale i proto bych se chtěl za něj přimluvit. Kniha o Blažeji Potěšilovi nepatří k jeho erbovním dílům, je to román napsaný spíše na okraj díla, ale myslím, že napsaný s velkým zaujetím. Kdo by se chtěl vžít do situace začínajících učitelů na počátku 20. století, tomu lze tuto dodnes záživnou četbu upřímně doporučit.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Já asi trochu nadsazuju. U prvních dvou dílů jsem si toho nevšiml, ale teď jsem měl někdy pocit, že už nečtu krásnou literaturu, ale učebnici dějepisu. Ta didaktičnost a polopatičnost je mínus, který musím zmínit. Nicméně přebíjí ho skutečně bravurní vypravěčský styl, ze kterého je cítit nejen značné zaujetí látkou, pečlivé studium místní historie, ale i velká sečtělost a poučenost ve způsobu psaní, a v neposlední řadě i jistá autorčina vyzrálost a životní moudrost. Trilogie je opravdu zralé dílo a svým způsobem pomník. V tom dobrém slova smyslu.
