Blue komentáře u knih
Knížka nevhodná pro ty tenáře, kteří chtějí mít vždy jasno v otázkách typu o čem to vlastně bylo a jak to dopadlo. Naopak vhodná pro ty, kterým nevadí otevřené konce a trochu zmatku v hlavě po dočtení, ale hlavně pro ty, co mají rádi Vaculíkův originální styl psaní. A jeho češtinu.
Asi mi tam chybělo více informací osobních, autor se soustředil zejména na literárněkritický rozbor díla a střety s Viléma Mrštíka s dobovou kritikou, ale i tak je kniha nesmírně zajímavá a lépe každému zájemci osvětluje pozoruhodnou postavu moravského literáta, kterému štěstí příliš nepřálo.
Ta knížka je tak naivně bezprostřední a upřímná, až je čtenářsky neodolatelná. Myslím, že je to velmi povedené čtení pro kluky, kteří jsou těmto staromódním dobrodružstvím nakloněni. A pak samozřejmě pro nás nostalgiky. Jen tu bandu záškodníků, o níž hovoří anotace, v knize nehledejte. Asi škodí někde jinde. Tady se opravdu jen loví pumy.
To je tak, když čtenář od knihy nic nečeká. Ale zároveň se nedá odradit informací na obálce, že autor nikterak nefabuluje, pouze popisuje měsíční pobyt v Africe za účelem lovu. Popsal to výborně, kniha se četla sama. Mohu doporučit.
Čekal jsem víc. Jedná se o shrnutí (třeba sympatické, ale pouze shrnutí) učebnicových informací bez nějaké přidané hodnoty. Kdo o tomto období nic neví, ten se třeba poučí, ale kolik takových čtenářů bude? Je to možná příkré hodnocení, ale nějak si nemohu pomoci. Tak trochu pochybuju o smyslu celé ediční řady. Jako třetí v pořadí je avizovaná Třicetiletá válka. Přitom tomuto konfliktu byla věnována třetina tohoto Temna. Ví o tom editor?
Ty čtyři hvězdičky jdou i na vrub nostalgie. Jako kluk jsem měl Batličkovy příběhy rád, četl jsem je opakovaně. Zub času byl ale k těmto příběhům poměrně neúprosný. I přesto jsem si rád tuto četbu zopakoval.
Román nahlíží bezprostředně poválečné roky na valašské vesnici velmi neotřele a poměrně vzdáleně od tehdy v literatuře obvyklého podání, které dosti schematicky zobrazovalo zápas kladného hrdiny (hrdinů) za lepší svět a končilo vítězstvím pracujících nad kapitalisty v roce 1948. I nyní sledujeme tento příběh, ale Křenek si volí komplikovanější hrdiny a nejednoznačné situace. Bohužel také nečtivou formu vyprávění. Knihou jsem se prokousával. Proto jen tři hvězdičky.
Jelikož jsem ta stará generace čtenářů, která vyrostla na nedostatkovém, ale tím atraktivnějším čtivu - tedy na příbězích o indiánech - a jelikož mě to natolik poznamenalo, že se k této četbě průběžně vracím (někdo by to mohl nazvat druhem postižení), zvědavě jsem sáhnul po této knize. Nevěděl jsem nic o blogu, což je možná dobře, protože to pro mne není doporučení, ale měl jsem nějak pocit, že by to mohlo být dobré čtení. A nezklamal jsem se. Autorka je velmi zručná stylistka, má velký smysl pro humor a pro pointu. A něco tak mysteriózního jsem ještě nečetl. Rád doporučuji dalším postiženým. Ale samozřejmě i nepostiženým.
Měl jsem trochu jiná očekávání. Je to publikace trochu nesourodá a vzhledem k tomu, co se nakonec dozvíme, i poněkud mnohomluvná. Přesto je třeba ji přivítat jako docela originální příspěvek k poznání každodenního života v době předlistopadové.
Woody Allen jistě není autorem pro každého, což se týká jak jeho tvorby filmové, tak jeho tvorby povídkové. Ale myslím si, že ten, kdo si ho oblíbil při vydání jeho prvního výboru povídek v 80. letech, nebo ten, kdo kdysi křičel smíchy u Seber prachy a zmiz, už u tohoto autora zůstal a sleduje i jeho další tvorbu. I přesto, že se autorovy postupy a jeho témata opakují a ztrácejí na invenci, je to stále dobré čtení. "Smutný příběh. Měl namířeno do fakultní nemocnice na Kolumbijské univerzitě na běžnou operaci slepého střeva a neotevřel se mu padák."
Já jsem si tuto drobnou knížku po letech přečetl znovu. Ale ani napodruhé jsem nepřišel na to, proč nám tuto ne příliš záživnou historku autor vypravoval. V tomto případě jsem si s autorem Sňatků z rozumu neporozuměl.
Klobouk dolů! Co všechno autoři dokázali vypátrat, je opravdu neuvěřitelné. Faktograficky se jedná o dílo nesmírně bohaté. Velmi oceňuji autorský přístup, věcnost podání a naprosté oproštění se od touhy po honbě za senzacemi. Doporučuji všem zájemcům o tuto problematiku. Zvláště dnes, kdy se s moderní historií nakládá velmi volně.
Hlásím, že jsem spokojen. Na Dumase je to nečekaně komorní příběh s na první pohled neatraktivní zápletkou, ale jak se ukázalo, jedná se zároveň i o poměrně napínavou a příjemnou četbu. Nebo jsem na takové čtení měl zkrátka zrovna chuť. Zhltl jsem to takřka na jeden zátah. Kdysi jsem nějak takto (dnes nepředstavitelné) přečetl Josefa Balsama, což je kniha nepoměrně rozsáhlejší. Samozřejmě musíme brát v potaz, že vše je romanticky naivní. Je to Dumas z roku 1850.
Jako dítě jsem o tuto knihu neměl zájem. Jako většina tehdejších občanů socialistického Československa jsem odmítal vše, co mělo původ v Sovětském svazu. Takže jsem si tuto klasiku přečetl až nyní. A to už je pozdě. Je to kvalitní dětská literatura, ale prováhal jsem tu dobu, kdy jsem ji měl číst. Jednak je opravdu určena dětskému čtenáři (ne jako třeba Tom Sawyer, kterého může číst i dospělý), jednak už se na ní přece jen podepsal i zub času.
Jiráskův román méně známý, o to více je třeba jej doporučovat. Výborné čtení.
Tato kniha není životopisný román, není to umělecká literatura, byť se tak může tvářit. Jedná se navíc o dílo, u něhož je velmi cítit doba vzniku, tedy padesátá léta. Naivně obrozenecké nadšenecké dílo může - jak je vidět z několika hodnocení - uspokojit řadu čtenářů, může jich ale také hodně zklamat. Zejména pokud budou opravdu očekávat plnokrevný historický životopisný román. Já jsem to nemohl dočíst.
Vím, že za měsíc už nebudu vědět, o čem ty povídky byly. Ale o to nejde. Není to kniha nikterak zásadní, ale je to kniha podmanivě čtivá. Jako momentální čtenářský zážitek je výborná.
Autor své téma naprosto vyždímal. Šel do neuvěřitelných detailů. Musel načíst nepředstavitelné množství pramenů. Je za tím opravdu vidět velké úsilí, velký zápal. Na druhou stranu se ovšem vkrádá i silně kacířská otázka, zda toto téma opravdu je tak důležité, že za tuto námahu stálo. Ve filmu Pelíšky se jedna postava vyjádřila hodně nekompromisně k pomníku padlých letců. Dovedu si živě představit, že přesně takto se může vyjádřit čtenář, který nemá rád fotbal a téma mu nemusí přijít jako dostatečně nosné. My, co máme fotbal rádi, ovšem výkon Martina Pelce musíme ocenit.
Výborně napsaný román, člověk by až nevěřil, jak napínavé čtení ho čeká, když otevírá knihu, jejímiž hlavními hrdiny jsou českoslovenští komunističtí politici. Jednotlivé postavy jsou trefeny velmi dobře, ať už se jedná o Husáka, Svobodu, nebo třeba Dubčeka a Smrkovského. Tady jsme už schopni posoudit nakolik jejich románové obrazy odpovídají svým skutečným předobrazům. O Krieglovi toho víme nejmíň, jeho příběh je pro nás tedy poměrně nový a nevíme, kolik je skutečný Kriegel a kolik románový. Ale je to příběh, který rozhodně stojí za to vyprávět. Co přesně v knize, která je panoramaticky zalidněna řadou dalších zajímavých postav, odpovídá skutečnosti a co si autor dofabuloval, samozřejmě nejsme schopni přesně rozklíčovat, ale svůj příběh sestavil velmi dobře. Nebylo to tehdy možná přesně tak, ale nějak tak to bylo.
Opět hlavně fanouškovská publikace, oproti předchozí knize ale více sdělná. Přesná datace jednotlivých představení přehledně rámuje angažmá Š+G v Semaforu. I nyní by se dalo jít do tématu hlouběji, výsledek ale působí kompaktním dojmem a mnohé příznivce jistě potěší.