Blue
komentáře u knih
Brodeckova zpráva
Philippe Claudel
Nedokážu úplně vysvětlit, proč na mne příběh nakonec působí poněkud vykonstruovaně a neživotně. Možná kvůli tomu, že tu autor chtěl řešit mnoho otázek. Psal příběh tak trochu obecný, ale natolik ho ukotvil v přesných dobových reáliích, že se to navzájem poněkud bije. Jinak ale potvrzuji, že psát umí a že kniha rozhodně za přečtení stojí. Je tu řada velmi silných míst, dobrých postřehů, je to umně napsané, akorát mi to zkrátka místy vyznělo jako příliš umělý konstrukt.
Odvážný boj
Jan Drozd
Potenciál tu byl a některé pasáže jsou opravdu povedené, ale ty nepovedené bohužel převažují. Nejvíce knize ubližuje zarámování hlavního příběhu do dětské brigády. Nepíšu to rád, ale toto není úplně povedená knížka.
Sestřička
Raymond Chandler
Musím říci, že Dáma v jezeře byla lepší. Sestřička se sice také dobře četla, ale to je asi tak vše. Samotný případ byl nezajímavý a vlastně ani vyprávění nebylo nijak napínavé. Není to kniha, od níž se čtenář nemůže odtrhnout.
Noční akce
František Čvanda
Velmi čtivá kniha přináší i dle pamětníků na dobu svého vzniku poměrně solidní obraz popisovaných událostí. Čvandova kniha se neutápí v přemíře ideologie, odboj nahlíží velmi střízlivě, neglorifukuje, nehaní. Lze jen litovat, že kniha není podrobnější a obsáhlejší. Doporučuji.
Otevřený dopis vědeckým literárním institucím aneb AUTOŘI SLEZSKÝCH PÍSNÍ
Jan Drozd
Je dobře, že pochybnosti mnohých čtenářů i studentů literatury (možná i vysokoškolských profesorů, ale za ty nemohu hovořit) někdo takto pregnantně uspořádal a prezentoval. V době, kdy ještě aktivně působí mnoho těch, kdo si na Bezručovi vybudovali kariéru, není asi možné nějak radikálně přepsat příslušné pasáže v učebnicích, ale další nezasažené generace by snad už nějaké revize mohly být schopny. Je to běh na dlouhou trať, bylo tu investováno příliš mnoho energie a popsáno mnoho papíru. Je obtížné na to najednou zapomenout.
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
Uf, konečně jsem to dočetl. Vedly mne k tomu v podstatě dvě věci. Knihu jsem chtěl zařadit do čtenářské výzvy a chtěl jsem si přečíst něco ze současné oceňované tvorby. Myslím, že jsem na dlouhou dobu vyléčen. Vracím se k dohánění klasiky.
Malý velký Koloredov
Radek Lipovski
Autor nesporně odvedl velký kus práce, vytvořil materiálově nesmírně bohatou a zajímavou knihu. Vytvořil dílo zcela původní, tématem originální a tedy objevné. Měl samozřejmě také štěstí na bohaté prameny, ale štěstí přeje připraveným. Abych ale jen nechválil. Myslím, že mohl více myslet na čtenáře dobových reálií neznalé. Ať už se to týká různých technologických problémů, odborných termínů, nebo možná zasazení některých dějů do širšího kontextu. Ne každý se asi bude v tomto hutném textu zcela orientovat. Na druhou stranu se jedná o práci odbornou, byť s jistým popularizačním akcentem, a v takovém případě bývají nároky na čtenáře vyšší. 90%
Anatomie rodu
Simon Mawer
Místy podmanivá, místy možná trochu natahovací četba a rozpaky budící useknutý konec. Jak to mám hodnotit? Rozplétání vzdálené rodinné historie bylo popsáno poutavě a vhodně byly zakomponovány i pasáže obecnějšího rázu, které nějakým způsobem přibližovaly dobový život, takže kdyby autor ty dvě linie nakonec lépe propojil, nemusel bych být nakonec trochu zklamaný. Zklamaný z konce.
Ve dne v noci
Oldřich Šuleř
Jedná se o zredukovaný román Na srnčích nohách. Autor pouze dílo trochu prokrátil a vypustil některé mádeži nepřístupné pasáže, protože kniha vyšla v Albatrosu a byla určena dětem. Textově je to shodné, samozřejmě až na vypuštěné pasáže. Kdo tedy četl Na srnčích nohách, tuto knihu už číst nemusí. Knihu Na srnčích nohách jsem nakonec hodnotil poměrně pozitivně, tady si nevím rady. Krácení knihu nevylepšïlo, zůstalo tam stále mnoho postav, něteré už tu ale vůbec být nemusely, protože jim byly docela zásadním způsobem umazány jejich role a teď tady jen statují. Mechanické krácení zkrátka nebylo tou správnou metodou pro vznik nové knihy. Ale ten, kdo nečetl původní verzi, to možná nepozná. Bude to číst jako svébytné dílo bez vztahu k jiné knize. A bude třeba spokojen.
Na srnčích nohách
Oldřich Šuleř
Je to lidová četba, autor navíc honil najednou mnoho zajíců. Chtěl postihnout celou historii partyzánského odboje v Beskydech a na Valašsku v jedné knize, takže je to zahlceno mnoha postavami a epizodickými příběhy. Je tu ale i několik postav, které celou tu mozaiku drží pohromadě. Oceňuju, že psaní předcházela důkladná příprava, zřejmě každá z postav má nějaký svůj předobraz, všechny příběhy zde zaznamenané se staly. Jedná se tedy o jakousi beletrizovanou kroniku, v níž autor partyzány ani neheroizuje (byť jim nepochybně fandí) ani nehaní, ale ukazuje je skutečně ze všech stran. V tomto smyslu se jedná o cenný příspěvek k tématu. Kniha někdy trochu klouže po povrchu, ale jiné pasáže zase mají potenciál čtenáře zasáhnout. Označení lidová četba nemyslím pejorativně, ale čistě věcně. Svým způsobem jako relevantní žánr. Je to zkrátka kniha, jejíž umělecká hodnota je možná sporná, ale zároveň kniha, která si může najít řadu spokojených čtenářů mezi těmi, kdo si s těmito otázkami nelámou hlavu. Celou dobu jsem váhal v hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Tři by ale byly málo.
Zloději řek
Michael Crummey
Kniha se opravdu obtížně hodnotí. Autor to čtenáři nijak neusnadnil, spíše ztížil. O nějakém zážitku ze čtení tedy nemohu hovořit, protože jsem se knihou spíše protrápil. Může za to způsob vyprávění, který je plný retrospektiv a až filmových střihů, kdy se často vracíme do situací, které nebyly dořešeny a teprve zpětně se některé momenty vysvětlují. Ono se to nakonec nějak poskládá a výsledný obrázek je kompaktní a přiměřeně depresivní, ale je to pro čtenáře fuška. Nechám čtyři hvězdičky, protože tři by mi zase přišly málo. Ale není to kniha, kterou bych doporučoval.
Nohavica a (jeho) naše malá válka
Přemysl Houda
Ti, kterým je dobře v jejich černobílém světě, tuto knihu zřejmě neocení. Mají jasno. Ale těm, kdo se ještě stále tážou, lze toto přemýšlivé dílo jen doporučit. A nejen dílo, ale i metodu, kterou lze použít na přemýšlení o době (té dřívější i dnešní) a o jejich aktérech (dřívějších i dnešních) obecně. Ani Nohavicu, ani nikoho jiného nelze jednoduše "vysvětlit", natož dvoupólově: padouch nebo hrdina. Vyjednáváme všichni, celý život. Kniha je tak vlastně i pomyslným nastaveným zrcadlem. Zdařilé, originální a inspirativní dílo.
Hrdinové kapitalistické práce
Saša Uhlová
Výborný nápad a také výborné reportáže, jejichž celek nabývá až románového charakteru.
Honzlová
Zdena Salivarová
Suverénní vypravěčství a nádherná práce s češtinou. Lze jen litovat, že toho Zdena Salivarová nenapsala víc. Honzlová je znamenitá kniha, kterou je třeba stále doporučovat, protože mám pocit, že tak jako je její autorka ne úplně doceněná, tak i její nejlepší kniha není tak připomínána, jak by měla. Jedna z knih, při jejímž hodnocení se shodují literární kritik i běžný čtenář.
V různosti je síla: Exilová nakladatelství Sixty-Eight Publishers a Index nejen ve vzájemné korespondenci
Michal Přibáň
Šest hvězdiček. Četba této knihy byla pro mne zážitkem, jaký jsem dlouho nezažil. Chci upozornit všechny zájemce o dějiny české literatury druhé poloviny 20. století, že tato kniha by neměla uniknout jejich pozornosti. Abych ten dojem připodobnil, je to jako číst korespondenci Voskovce a Wericha. Na jedné straně máme jejich medailony v různých literárněvědných příručkách, je tu nějaká všeobecně sdílená patetická povědomost i těchto osobnostech a pak se začteme do korespondence a jsme šokováni. I v Přibáňově knize prožívá čtenář jistou deziluzi. Všední den obou nakladatelství, jak torontského, tak kolínského, byl upachtěný, provázený nejistotou, vzájemnými spory, finančním nedostatkem. Zajímavý je i popis vztahů a styků s "domovem". I tady je popis hodně civilní a odpatetizovaný. Kniha je psána mimořádně vstřícným jazykem, od četby se místy nelze odtrhnout a celkový dojem je rovněž mimořádný. Jedna z knih, na které jsme čekali.
Bílá vydra
Josef Kutík
V dětství mne Bílá vydra minula, dohnal jsem to až nyní. A konstatuji, že se jedná o knihu velmi podařenou. Při svých jiných návratech do dětství už jsem mnohokrát došel k jistému zklamání, když jsem musel knihu odložit, protože už pro mne zkrátka byla nečitelná, příliš naivní, tentokrát tomu tak ale nebylo. Dokázal jsem to přečíst celé, aniž bych měl pocit ztraceného času. Kvalitní dobrodružná četba.
Kozáci
Lev Nikolajevič Tolstoj
Jsem ochoten uznat tomuto malému románu jisté literární kvality, zároveň ale konstatuji, že mne knížka nebavila a že jsem se jí prokousal. Možná to bylo dáno vyšším očekáváním, to je vždy zrádné.
K majáku
Virginia Woolf
Jakkoliv dávám předost knihám s tradičnějšími vyprávěcími postupy, rád oznamuji, že jsem si tento experiment přečetl s velkou chutí a jako čtenářskou lahůdku jej doporučuji dál. Opravdu není třeba se bát Virginie Woolfové.
Knihy a osudy
Julius Firt
Třicet let jsem měl tuto knihu zastrčenou v polici. Konečně jsem ji otevřel a ... nezavřel, dokud jsem ji nepřečetl. Jedná se o vzpomínky kusé, ne systematické, zacílené na konkrétní osobnosti, takže někomu je tu věnováno mnoho prostoru, někdo se tu jen mihne, což je škoda, protože autor umí velmi poutavě vyprávět. Myslím, že každého čtenáře po dočtení bude mrzet, že kniha není delší, nebo nemá více dílů. Vřele doporučuji všem zájemcům o meziválečnou českou literaturu.
Stručné dějiny Sovětského svazu
Sheila Fitzpatrick
Musím velmi pochválit nezaujatý a věcný pohled na dané téma, na ten nejsme u nás zvyklí, ale musím zároveň zkritizovat přílišnou stručnost, která bohužel na některých místech vede až k nesrozumitelnosti. Ne každý čtenář je tak poučen o historii SSSR, že mu stačí jen zkratkovité vyjádření, aby pochopil, o co se jedná. Ta kniha je opravdu stručná, pár stránek navíc bychom jistě ještě učetli.
